21.04.2015 18:14


Pořád jsem to já: V zajetí rozostřeného vědomí

Autor: Pešinová Zuzana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Další ze snímků oceněných americkou filmovou akademií mohli diváci poprvé zhlédnout v českých kinech. Největším lákadlem filmu Pořád jsem to já (Still Alice) je herecký výkon Julianne Moore v hlavní roli.

Náročné téma Alzheimerovy choroby pravděpodobně širší publikum od filmu Pořád jsem to já odradí. Je to škoda hned kvůli několika zajímavým aspektům. V první řadě není moudré se ochudit o schopný výkon Julianne Moore, která se po čtyřech neproměněných nominacích konečně dočkala svého prvního hereckého Oscara.

Zuzana Pešinová (foto: Lubomír Dohnal)Člověk snadno již před zhlédnutím snímku zamítne zjednodušující názor, že volba vítězů americké filmové akademie za herecký výkon byla letos vykonána automaticky v souladu s monotematickou politikou „pochvaly za ztvárnění chorých postav“. Zatímco protagonista filmu Teorie všeho prezentuje pomocí svých dramatických schopností zdravý duch v chátrajícím těle, představitelka role Alice z Pořád jsem to já se potýká se ztrátou nejcennější věci, jíž lidská bytost vlastní – se ztrátou duševního nitra. To přeci nezní prvoplánově. Osobní divácká zkušenost předpoklad kvalitního filmového zážitku potvrzuje. Pořád jsem to já však představuje mnohem více, než jen zdolanou hereckou výzvu.

Jakkoli skvělá je Julianne Moore v hlavní úloze, nesmíme opomenout, že ji v jejím úsilí podporuje nejen komorní prostředí, v němž se příběh odehrává, ale především pak netradiční práce kamery. Ta na ni zároveň klade vysoké nároky. Hereččina tvář se takřka neustále nachází ve středu divákovi pozornosti (ačkoli z reproduktorů promlouvají postavy stojící mimo záběr), její mimika dokáže v dlouhém záběru obstát a výsledkem je „one-woman show“, která nenudí. Dokáže publikum naopak zaujmout. Díky uvěřitelnému projevu je jednoduché vcítit se do Alice, která postupem času ztrácí kontrolu nad vlastními myšlenkami, nad svým vlastním vědomím, přichází o vzpomínky, přichází o sebe.

K jakémusi rozvolňování mysli hlavní hrdinky dochází postupně. Nejprve zapomíná slova, což může být pro jazykovědkyni zásadní, jde ovšem pouze o začátek rozkladu její jedinečné osobnosti. Celý proces je umocněn specifickými hudebními i vizuálními prostředky, především pak pomocí nezvykle malé hloubky ostrosti.

Je pravda, že v některých momentech zaujme diváka mnohem více hra neustálého přeostřování než samotný děj, většinou se ale tvůrcům daří udržet umělecké ambice na uzdě. Rozostřené pozadí (případně popředí) obrazu zesiluje dojem dezorientace, čímž vhodným způsobem zprostředkovává subjektivní vnímání vlivu choroby na dříve soběstačnou ženu. Stejnou funkci má také nejasné časové rozpětí celého příběhu. Divák, stejně jako sama ústřední postava, nemá v určitých chvílích přesnou představu o tom, kolik hodin nebo dnů mezi jednotlivými záběry uteklo. Publiku se však (na rozdíl od Alice) vždy nakonec situace vyjasní.

Pořád jsem to já lze vnímat v jistém ohledu jako nenásilnou prevenci, snahu seznámit návštěvníky kin s hojně se vyskytujícím onemocněním, o němž se příliš nemluví. Alzheimer je však stále strašák, kterého zatím lidstvo neumí zahnat. Sama Alice by podle vlastních slov mnohem raději bojovala s rakovinou. Ztrácí své vlastní „já“, nemůže se bránit, její milující rodina jí není schopná pomoct. Nějakou dobu se žena snaží prostřednictvím svého chytrého mobilního telefonu udržet krok s realitou. Ve snaze nestrávit zbytek života v nemocničním zařízení dokonce s jeho pomocí naplánuje sebevraždu, v pokročilém stádiu choroby je však její prvotní naděje vkládaná do moderní technologie marná – Alice bude žít.

Navzdory těžkému námětu se snímek nesnaží publikum emocionálně vyždímat, což je fér. Patetičtějším okamžikům se sice příběh ve svém konci nevyhne, ale lze mu je vzhledem k předchozímu citlivému (doslova) rodinnému přístupu odpustit. Titulky přicházejí nečekaně, ale závěrečná scéna nepostrádá poselství: O čem že to bylo? O lásce přece.

Klíčová slova: Pořád jsem to já, Still Alice, Oscar, recenze, film

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.