26.02.2015 09:21


Politolog Chytilek: Seriál House of Cards politiku znázorňuje velmi přesně

Autor: David Jan | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Už tento pátek vypustí americká internetová videopůjčovna Netflix do světa třetí řadu populárního seriálu House of Cards. Politické drama mapující osudy machiavelistického kongresmana Franka Underwooda v podání skvělého Kevina Spaceyho ukazuje, jak to funguje v zákulisí americké politiky. Mezi velké fanoušky seriálu patří také politolog Roman Chytilek z Fakulty sociálních studií v Brně a všem studentům politologie House of Cards vřele doporučuje. 

Seriálů o politice je spousta, málokterý má však takový úspěch jako House of Cards. Čím je podle vás tento seriál výjimečný?

Třeba Yes, minister (v češtině Jistě, pane ministře) byl ve své době ještě populárnější. Fenomén House of Cards může souviset s existencí jeho výborné britské verze z devadesátých let. Současný seriál je v mnoha ohledech ještě lepší. Americký politický systém je pro televizní tvorbu zajímavější. V Británii výrazněji záleží na tradicích a projevech, zatímco systém v USA se mnohem více přesypává. V seriálu se navíc střídají režiséři a zdá se, že točit díl House of Cards je v Americe velmi prestižní záležitost. Na seriálu se podílejí velká jména jako například David Fincher nebo Joel Schumacher.

Politolog Roman Chytilek. Foto: Jan David

Proč seriál tak výrazně doporučujete svým studentům v předmětu Metodologie politologie?

V kurzu je jedna přednáška věnovaná přístupům v politologii. Je důležité ptát se, zda je hlavním hybatelem politického procesu člověk, nebo zda k reprodukci procesu přispívají zejména pravidla. House of Cards přesně ukazuje, že politika není konspirace, ale jde spíše o organizovanou nejistotu. Figurují zde nějaká existující pravidla, avšak jejich stálost není jasná, navíc s nimi pracují lidé, mezi kterými neexistují ustálená spojenectví. Soupeří nejen lidé s lidmi, ale také právě s pravidly. A ta se často brání, získávají vlastní sílu a fungují nezávisle na lidech. Seriál skvěle ukazuje to, co se jako politologové snažíme v našem zkoumání postihnout. Žádná přednáška nebo kniha to nedokáže ukázat tak jasně a názorně. 

Nakolik je seriál věrohodnou interpretací fungování americké politiky?

Myslím, že jej vyjadřuje velmi věrohodně. I lidé, které politika nezajímá, si po pár dílech všimnou mnoha zásadních rozdílů oproti kontinentální politice. Mnohem méně tam jde o politické strany, legitimita politiků spíše vychází z volebních obvodů, za které byli zvoleni, a z voličských sociálních skupin, jež zastupují. Seriál velice dobře představuje princip spojence a protivníka. V USA nenajdeme moc neutrálních politiků, buď jej vnímáte jako přítele, nebo jako nepřítele. Máte-li protivníka, automaticky získáváte další spojence. Tohle vše je zároveň velmi proměnlivé, dnešní spojenec může být zítra vaším nepřítelem. Politické prostředí je spíše nestabilní, koalice se neformují spojením stran do stálého vztahu, dohromady se dávají jednotlivci reprezentující určité zájmy, loajalita je na velmi nízké úrovni. Tohle House of Cards velmi dobře ukazuje.

Nastal přesto při sledování seriálu moment, u něhož jste o reálnosti situace pochyboval?

Co se týče politických procedur, tak spíše ne. Například jednání v Kongresu je představeno opravdu věrně. Otázka visí ale nad tím, zda toho v USA dělá politik, který se chce udržet u moci, tolik jako Frank Underwood.

Underwood a zlo

Dá se mezi světovými politiky najít lidský ekvivalent podobný Underwoodovi?

Přiznám se, že jsem se k tomuto vyjadřoval už na některých diskuzních fórech. Jediný americký politik, který se k Frankovi často připodobňuje a u nějž panuje určitá shoda, je Lyndon Johnson. V padesátých letech se v Senátu choval velmi podobně jako Underwood a využíval podobných nástrojů, jaké lze sledovat u Franka. Johnson byl však mnohem větší idealista. Vraťme se do antické filosofie a Platonových debat, zdali je spravedlnost dobrá sama o sobě, tedy jestli je dobré, aby byl člověk spravedlivý, nebo zda je spravedlnost samotná dobrá stejně jako to, co přináší. To platilo i pro Johnsona, nahradíme-li spravedlnost mocí. Underwood je rozhodně přesvědčen o tom, že je moc dobrá sama o sobě, bez ohledu na ostatní. Seriál nám ale poskytuje jen málo vodítek, zda je moc dobrá i pro to, co přináší. Nedá se říct, že by se Underwood choval přímo proti vůli svých voličů.

Je někdo takový i v české politice?

Nemyslím si. Frank Underwood říká, že peníze jsou jen dřevěnou chajdou, která se může kdykoliv rozpadnout, zatímco na moci se dá stavět. Pro mnohé české politiky je ale moc pouhým lubrikantem, jenž jim má dopomoci k penězům. To je naprosto diskvalifikuje od toho být obratnými politiky Frankova typu.

O čem vlastně House of Cards je? Představuje Underwoodovu pomstu těm, kteří nedodrželi slovo a kvůli nimž se nestal vlivným ministrem zahraničí? 

Frankova cesta se dá vykládat jako pomsta, seriál však mnohem více zpodobňuje klíčové vlastnosti politiky. Mnozí si myslí, že politika je hra, kterou politici v pozadí řídí, a veřejnosti je představeno jen falšované divadlo. Takový pohled se mi nelíbí, proto mám rád House of Cards, který ukazuje, že hlavním cílem politika je jeho schopnost politicky přežít. Často ji takový politik staví nad fyzické přežití, které je sice nutnou, avšak ještě ne dostačující podmínkou pro přežití v politice. Pro politickou kariéru pak mnohdy ochotně riskuje fyzické zdraví. Frank se možná chce pomstít, ale výrazně riskuje.

Roman Chytilek má ve své kanceláři také obraz prezidenta Underwooda. Foto: Jan David

Co patří mezi jeho přednosti?

Machiavelli ve Vladaři napsal, že dobrý politik se pozná podle toho, jestli si dokáže dobře vybírat mezi zly. To je na House of Cards zajímavé, protože si Frank Underwood dokáže mezi zly vybírat zcela neomylně. Paradoxně se tím však situace kolem něj stále zhoršuje. Je možné to vnímat jako počítačovou hru, ve které postupujete do stále vyššího levelu, kde musíte procházet bludišti.

Vytratily se z politiky opravdu veškeré ideály, jak je to v seriálu ztvárněno?

Je pravda, že tam idealisté poměrně krutě prohrávají. Je možné takový být v systému, který je z hlediska koalic zafixovanější, kde má váš přítel či nepřítel stálejší podobu. Tam jsou možnosti pro to, aby byl váš politický program konzistentní a bylo možné v něm najít nějakou ideu. V americkém politickém systému můžete být idealistický včera, ale dnes to musíte porušit.

Nadcházející série

Třetí řada seriálu startuje už za pár dní. Hodně se spekuluje, zda bude vše ukončeno právě třetí řadou tak jako v britské verzi, nebo zda bude House of Cards i nadále pokračovat. Co si myslíte vy?

Nerozhodne o tom nějaká tradice, velet bude trh. Tipuju, že nakonec vzniknou čtyři řady, a přeji si to. Nerad bych se připravil o období, kdy v Americe vypuknou prezidentské volby, kterých se bude účastnit i prezident Underwood. A jsem v tomto optimistický.

Společnost Netflix vždy v jeden den vypustí všechny díly nové řady. Dáváte si mezi epizodami pauzy, nebo sérii sledujete prakticky v kuse?

Vždy strávím zhruba týden s House of Cards. Sleduju poměrně intenzivně a v momentě, kdy se začnu dívat, chci co nejrychleji dojít až do konce.

Není vám pak líto, že to tak rychle skončilo?

Mám hodně rád kávu a o espressu se říká, že jej musíte vypít rychle, aby dobře chutnalo. V tomhle jsem možná stejný jako Frank Underwood, vyžaduji pořád silnější zážitky. A ty mi House of Cards nabízí. 

Klíčová slova: House of Cards, Chytilek, politolog, politika, seriál, Frank Underwood

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Václav Walach | 27. 02. 2015, 12:23
Předem oběma díky za rozhovor. Jako věrný divák se samozřejmě musím také vyjádřit k jeho obsahu. :) Kniha, která podle mého názoru umožňuje pochopit politiku, jak je zobrazována v House of Cards, se jmenuje Teorie jednání a napsal ji Pierre Bourdieu. (Napsal jich tedy samozřejmě více, ale tahle přehledně a poměrně srozumitelně shrnuje jeho přístup.) Pokud bychom však zůstali u seriálů, myslím si, že mnohem věrohodnější (ať už to znamená cokoli) představu politiky nabízí The Wire. Můj problém s Frankem Underwoodem je ten, že mu jednoduše řečeno až vše moc vychází. To v The Wire nehrozí. Pokud se nemýlím, na něco takového upozorňoval i Barack Obama, když s pobavením mluvil o efektivitě, s jakou Underwood pracuje. I z tohoto důvodu mi postavy v The Wire připadají mnohem plastičtější. V Underwoodově případě je navíc až zarážející snaha o prezentaci jeho osoby jako ztělesnění čistého zla. Jak tvůrci seriálu postupně vkládají do jeho biografie momenty, kvůli nimž jej může svorně a upřímně nenávidět jak americký socialista, tak konzervativec, stává se celé dílo podezřelé a vlastně i sociologicky zavádějící. Tím, jak House of Cards tíhne k moralistickému vidění světa, jež redukuje utváření sociální reality na souhru charakterových rysů, vášní a ambicí, dochází také ke zjednodušenému pojímání společenské struktury (či pravidel hry). Namísto jejího uznání jako podmínky a omezení lidského jednání a motivací se z ní dělá pouhý prostředek realizace individuálních zájmů. Ale třeba nové díly prokáží opak. :)