10.12.2020 22:19


Politika appeasementu se nikdy nevyplatila, říká Martin Netolický

Autor: Lukáš Marek | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Po letošních krajských volbách zůstal Martin Netolický jediným hejtmanem za ČSSD. Ani on však jako bývalý místopředseda sociálních demokratů nekandidoval pod tradičním názvem, ale za regionální koalici 3PK. „V některých částech kraje jsme přesvědčili voliče, kteří vnímali personifikaci programu konkrétní osobou,“ představuje Netolický svou strategii. S ní se snaží nalézt cestu nejstarší české levicové strany ze současné krize. Podle některých průzkumů veřejného mínění bude totiž v příštím roce těsně bojovat o vstup do Poslanecké sněmovny a  s tím i o přežití na politické scéně.

Musíme hledat především ty, kteří s námi souzní a jsou připravení jít za konkrétními tématy, říká Martin Netolický. Foto:archiv Martina NetolickéhoPardubice – V letošním roce se Martin Netolický stal potřetí hejtmanem Pardubického kraje. Jako místopředseda sociální demokracie vedl před dvěma lety přípravu nových stranických stanov v zájmu vytvoření  moderní levicové strany. Otevřeně vystupuje jako člen liberálního křídla, které nesouzní s vládním angažmá v kabinetu Andreje Babiše a politikou prezidenta Miloše Zemana. Naposledy dal svůj názor plně najevo po hlasování o daňových změnách. Hnutí ANO prosadilo návrh zákona v Poslanecké sněmovně proti vůli svého koaličního partnera.

„Pokud by nás náš vládní partner začal podrážet nebo se objímal s pravicí, tak můžeme z vlády odejít,“ řekl v březnu 2019 na sjezdu ČSSD její předseda Jan Hamáček. Nestalo se vládní angažmá pro sociální demokraty slovy vašeho předsedy posvátnou krávou, když vás Andrej Babiš s podporou ODS obešel při hlasování o zrušení superhrubé mzdy?

Jak jsem zaznamenal, hlasování o daňovém balíčku někteří vnímají jako pravo-levý střet a dokonce takový souboj chtějí vytvořit. Domnívám se, že to tak i klidně může být. Na druhou stranu je tam několik momentů, které určitě stojí za zvážení i z hlediska politického vývoje. Zaprvé pravo-levý střet musí vznikat nejen na příjmové, ale i na výdajové stránce státního rozpočtu. Zatím nemám pocit, že ti, kteří hlasovali pro daňový balíček ve znění kumulované varianty, by kromě v uvozovkách pravicového přístupu na příjmové stránce státního rozpočtu dělali pravicové kroky i na té výdajové. V tomto se zcela shoduji i s Martinem Kubou, který je novým hejtmanem v jižních Čechách a toto pojmenoval. Jedno bez druhého nejde. V té chvíli totiž nastane takzvaně pod rouškou pravicových změn zadlužování za situace, kdy nastal rozvrat veřejných financí. Za druhé považuji za naprosto nevhodné provádět jakékoli daňové změny v době hospodářské krize související s nestabilitou a koronavirovou krizí. Za třetí pravo-levý střet ve vládě není vůbec standardní situací. Pokud chce někdo vytvářet ideový střet hodnot a přístupů k zajištění různých služeb ve veřejném sektoru, tak by se měl konflikt odehrávat mezi vládou a opozicí. Podle mého názoru není pro občana úplně srozumitelné, když se spor odehrává mezi vládními stranami. Vláda by měla být místem, kde se celá řada věcí koordinuje a připravuje. Vzájemně si v ní partneři třeba ne ve všem rozumějí, ale ve výsledku naleznou kompromis, s nímž jsou srozuměni a jsou připraveni ho hájit. Ten rozpor má nastat až následně v parlamentu mezi vládními a opozičními stranami. To, co tady nastává a co možná někteří považují za střet idejí, já nepovažuji za přehledné pro běžného občana, který potřebuje vidět jasné schéma.

Často se vyjadřujete velmi kriticky k hnutí ANO. Proč takto vnímáte silnějšího vládního partnera?

U hnutí ANO vidím populismus v negativním slova smyslu. Populismus lze vnímat za určitých okolností jako politický směr. Ale v tomto případě vnímám hnutí ANO negativně. Pro mě je to liberálně populistické hnutí s levicovým programem, který je dominantně založen na výdajové stránce státního rozpočtu. Subjekt je bohužel řízený pravicovými lidmi, což nejde dohromady. V té chvíli káží vodu a pijí víno. Prosazují program, o němž ideově nejsou přesvědčeni, takže se skutečně zabývají pouze průzkumy veřejného mínění. To je špatně a je to veliká chyba. Neustále citujeme Masaryka, ale on takový způsob politiky odmítal.

Jak se podle vás v rozhodování současného vedení sociální demokracie odráží zkušenost z roku 2017, kdy se před parlamentními volbami Bohuslav Sobotka rozhodl utkat s Andrejem Babišem a neuspěl?

Andrej Babiš je predátor a politický pragmatik. Z toho plyne, že zaútočí. Pokud ten, na koho probíhá útok, jde politikou usmiřování a ústupků, nemůže dobře dopadnout. Možná bych to přirovnal k situaci v Evropě před druhou světovou válkou. Byl tady predátor a slabší partneři. Politika appeasementu se nikdy nevyplatila. Někdo jednoho dne musí říci dost. A musí to říci srozumitelně a dostatečně nahlas. Je třeba, aby vykolíkoval prostor, který predátor musí respektovat, jinak to pro něho znamená čelní střet. Bohužel mám pocit, že v celém politickém spektru jsem zatím nenašel osobu, která by byla tím, kdo se takto postaví Andreji Babišovi. Jsou tady určité pokusy, ale pořád chybí tah na branku a energie, která je v politice velmi důležitá. Ten člověk musí být dostatečně energický, srozumitelný a důvěryhodný. Zatím nevidím v současné struktuře politického spektra takovou osobnost. Z tohoto důvodu se všechny strany pohybují mezi pěti až patnácti procenty. Některé protestní hlasy sbírá nejúspěšnější opoziční strana, kterou mohou být Piráti. To jsou však hlasy antiBabiš, ale to je strašně málo. AntiBabiš není program úplně stejně jako antiTrump. Pokud chci, aby země v následujícím období po vládě skoro až autoritářské osoby okamžitě přešla do časů s určitou vizí, je nutné mít osobnost směrující společnost. Jinak to bude pouze údržbové období. Při vší úctě nejsem přesvědčený o tom, že by v současné době například ODS byla na nejvyšší úrovni jasně srozumitelná a měla strhujícího lídra. Mimochodem v tomto případě platí, že dobrý politolog nemusí být dobrým politikem.

V čem udělala ČSSD chybu v oslovování voličů, když jich mezi lety 2013 až 2017 ztratila téměř 650 tisíc?

Sociální demokracie podle mě neudělala pouze chyby v komunikaci s voliči. Ona se v té době hodně zabývala sama sebou. Hluboký problém, který způsobil odchod voličů, byly vnitřní stranické neshody. Dvě silná stranická křídla se k sobě ne vždy úplně dobře chovala. Osobně se domnívám, že jedním ze zlomů byl sjezd roku 2011, kdy došlo k rozstřelu mezi Sobotkou a Haškem. Druhým přelomovým bodem byla lánská schůzka, která navazovala na těsně vyhrané volby. Za tuto událost sociální demokracie hodně zaplatila, protože důvěryhodnost strany je vždy zosobněna jejími lídry. Jednou věcí je program a druhou, že ten program má kdo hájit. A v tomto bodě podle mě strana utrpěla obrovskou ránu. Lánský puč způsobil bezesporu jistý zvrat ve vývoji preferencí.

Je sociální demokracie čitelnou stranou, když se Michal Hašek vrací do celostátní sociální demokracie jako volební manažer?

Michal Hašek je pouze organizačním pracovníkem, který má za úkol připravovat volební mítinky a komunikovat s lídry. Nicméně nemá vůbec žádnou politickou legitimitu.

Na tiskové konferenci k výsledkům krajských a senátních voleb však stál po boku předsedy strany a lidé si ho tak mohli snadno s vedením spojit.

Michal Hašek není v politice, odešel z ní. Možná v krajské politice je skokanem na jižní Moravě, kde působí v opozici. Rozhodně není ve vedení sociální demokracie a žádná reinkarnace se nekonala. To je mylný výklad toho, co je volební manažer. Nevím, kdo tuto funkci zastává třeba v ODS. U hnutí ANO pouze vím, že existuje nějaký Prchal. Nezaznamenal jsem tedy návrat Michala Haška.

Vy jste jako místopředseda ČSSD byl před dvěma lety zodpovědný za vznik nových stanov, ve kterých došlo například ke zrušení ústředního výkonného výboru a kvót pro zastoupení žen a mladých do třiceti let na kandidátkách a v orgánech strany. Jakou vizi jste chtěl vetknout do stanov sociální demokracie?

Všechny předložené návrhy nebyly úplně akceptovány. Já se domnívám, že do jisté míry sociálnědemokratickému myšlenkovému světonázoru již dnes nepomáhá ani samotná značka. Moderní označení SocDem by bylo podle mě využitelné nejen jako zkratka, ale i jako název. Myslím si, že by se takové označení hodilo. Sociálnědemokratické hnutí je historické a má své kořeny a podle průzkumů se k němu hlásí nějakých pětadvacet až třicet procent společnosti. Především v důsledku ekonomické prosperity je to méně než před lety, ale pořád je to velká část obyvatelstva. Z mého pohledu je to světonázor, který tady existovat může. Za hlavní úkol jsem považoval zbavit původní stanovy těžkopádnosti. Zrušili jsme přebytečný ústřední výkonný výbor, který byl tehdy ve své podobě jen dalším orgánem v rámci vertikální hierarchie. Byl tak obrovský, že se na něm prakticky nevedla žádná diskuse a stal se přežitkem. My jsme vytvořili širší předsednictvo přibližně sedmdesáti lidí. Smyslem byl efektivnější systém.

Jak byste tedy charakterizoval nové stanovy?

Stanovy jsou stručnější a obsahují moderní prvky včetně elektronického způsobu hlasování a možnosti konání vnitrostranického online referenda. To jsou prvky, které považuji v dnešní době za důležité. Kvóty jsou vždy hodně diskutovány, v sociální demokracii to byla tradiční záležitost. Když jsem se však bavil se zástupkyněmi žen v ČSSD, často to braly jako urážku. Pokud je dáma politicky kvalitní, tak ji nikdo nemá problém potvrdit na volitelné pozici. To samé se týká šikovných mladých lidí. Z velké části se podle mě podařilo naplnit cíl zjednodušení stanov, ale pořád se všech jejich nových možností plně nevyužívá.

S jakým subjektem na české politické scéně by měla ČSSD uzavřít spojenectví, aby zvýšila svůj volební potenciál?

Zaslechl jsem například, že by měla kandidovat na společné kandidátce s hnutím ANO. Pokud by něco takového nastalo, já odcházím ze sociální demokracie. Pro mě je ta strana a sociálně demokratický světonázor mimořádně důležitý a ANO ho nezastupuje. Určitý prostor pro uplatnění sociální demokracie vidím u celé řady levicových intelektuálů, kterých je v naší společnosti poměrně hodně. Můžeme více hovořit o některých ekologických tématech. Sociální demokracie může být otevřenější stranou. Nemyslím si, že je tak toxická, jak se někteří snaží vyprávět. U nás v kraji se ukázalo, že s námi šla do krajských voleb celá řada velkých osobností z regionu. Kde jsme s nimi spolupracovali, tak tam byl výsledek enormní. V případě České Třebové a Hlinska jsme dosáhli výsledku přes čtyřicet procent, těsně pod touto hranicí jsme skončili v Letohradě. A to je přesně ta ukázka, že musíme hledat především ty, kteří s námi souzní a jsou připravení jít za konkrétními tématy. Nemůžeme jen plácat prázdnou slámu, ale musíme přijít s konkrétními návrhy. Myslím si, že v krajských volbách jsme je předložili. V některých částech kraje jsme přesvědčili voliče, kteří vnímali personifikaci programu konkrétní osobou. Ve všech oblastech tomu tak nebylo, proto jsme měli obrovské rozdíly ve volební podpoře.

A jak toto chcete přenést celostátní úroveň?

 Je třeba nalézt témata, která budou natolik personifikována silnou osobností, že volič při volbě strany bude vědět, že tento kandidát garantuje jejich splnění. Příkladem může být bytová otázka, která je v posledních letech velmi podceněna. Jejím garantem by byl Jan Birke jako úspěšný starosta Náchoda. Velmi silná osobnost, která je veřejností pozitivně vnímána. Jde o člověka, který tuto otázku řeší na komunální úrovni. To je příklad toho, jak můžeme do budoucna spojit klíčová témata s konkrétní osobností, která má s danou problematikou zkušenost a lidé jí mohou věřit.

Na jednu stranu jste hovořil o ekologii, která je důležitá pro velkou část liberálních voličů. Ale ministři z vaší strany odhlasovali zahájení příprav první etapy výstavby plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe za patnáct miliard korun. Lze podle vás utvořit sociální demokracii čitelnější pro voliče? 

Sociální demokracie se odrazí ode dna, až v politice nebude mít neustálé trauma, kterým je Miloš Zeman. V rámci snahy být zadobře s prezidentem se souhlasí s projekty, které nedávají smysl. To je právě politika appeasementu, která je mi cizí. Má se zkrátka říci, že labská větev nebude a že to je drahý projekt, který si nemůžeme dovolit. Už třeba tento názor nemůžeme říkat o moravsko-oderské větvi. Měli bychom mít jasné názory. Z mého pohledu může být za určitých okolností projekt plavebního kanálu bez labské větve akceptovatelný i ekology.

Nicméně i v té první fázi by došlo k narovnání dosud meandrující Odry. Nad nesmyslností projektu se pozastavují vědci i ekologové. Není protimluv, když se odborníci s politiky shodnou na potřebě vrátit řekám jejich původní podobu a na druhou stranu se plánuje splavnění ještě neporušeného toku?

Meandrující řeky podporujeme, slepá ramena Labe nutně potřebují revitalizaci. Nikdo se tím nezabývá, příliš ani ti ekologové. To jsou věci, kterým se stoprocentně musíme věnovat. Z mého pohledu se dá hledat určitý kompromis i na úrovni ekologických témat. Nesmíme se však dostat do polohy nějakých ekoteroristů, to je nesmysl. Jen jsem se snažil naznačit, že určitý prostor pro ČSSD tady existuje a určitě existovat může i do budoucna. Každopádně jednodušší situace bude ve chvíli, kdy už pan prezident nebude zasahovat do vnitřních záležitostí sociální demokracie.

Jak podle vás dojde k přerodu sociální demokracie v moderní levicovou stranu?

To je obtížné predikovat. Do jisté míry přerod probíhá již dlouho. I vedení se pozměnilo tak, že jsou v něm zástupci liberálů jako Ondřej Veselý, Michal Šmarda a Tomáš Petříček. Úplně nesouzním s návrhy Jany Maláčové, protože někdy by se za ně nemuselo stydět ani levicové křídlo KSČM. Ona z mého pohledu nereprezentuje moderně levicovou část strany.

Klíčová slova: sociální demokracie,Martin Netolický, stanovy, levice

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Jiří Motyčka | 15. 12. 2020, 10:45
Opět: otázky dávaly smysl, šly k meritu věci (souč. situace v ČSSD). Odpovědi byly srozumitelné, i když ne se vším, co Netolický říkal, mohu souhlasit.