06.11.2015 16:50


Politika a hudba jsou úzce propojeny a mělo by to tak zůstat

Autor: Martinková Helga | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Zhudebněná politika je jev, který se dlouho vyskytuje již dlouho a přináší důkazy o jeho prospěšnosti. Kombinace hudby a politiky často podněcuje veřejnou diskusi, inspiruje společenská hnutí, doprovází revoluce a přináší nový rozměr politického aktivismu skrze hudební projev.

Helga MartinkováO přínosu hudby lidským životům by se daly napsat milióny traktátů. Pochopitelně, umění všeobecně obohacuje ducha i mysl, baví a inspiruje. Všichni tíhněme k nějaké odnoži umění. Umělci také často využívají svého sebevyjádření ke společenské a politické kritice a hudebníci nejsou výjimkou. Hudba je jednou z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších uměleckých forem a v dnešní době také nejpřístupnější. I proto oplývá mocí ovlivňovat posluchače a je vhodnou platformou pro vyjádření vlastního politického názoru. 

Zpěvák Zack de la Rocha z kapely Rage Against the Machine vystihl moc hudby v této oblasti v interview pro Juice Magazín, „Chci šířit tyto myšlenky skrze umění, protože hudba má moc překračovat hranice, bořit vojenské obrany a navázat skutečný dialog.“ Rage Against the Machine prezentují své levičácské a revolucionářské názory, kritiku americké politiky a kapitalismu již od svého debutu v roce 1992. Zdaleka nejsou jedinou kapelou, která využila svého postavení a dosahu pro šíření. Bob Dylan zpíval proti vietnamské válce a rasismu, Bruce Springsteen za liberální demokracii, Johnn Lennon chtěl mír a mnozí další. Někteří svůj protest berou více zostra. Punk, který odjakživa brojili proti establishmentu, a kritizoval společenské problémy, je toho důkazem. Jedny z nejznámějších kapel jsou The Clash se svými silně protirasistickými postoji a Sex Pistols vnímající monarchii jako fašistický režim. Novodobějším příkladem punkové revolty je třeba skupina The Pussy Riot otevřeně vystupující proti Vladimíru Putinovi. Pro další příklady netřeba chodit daleko, velkou úlohu sehrála hudba i v případě sametové revoluce, skladby jako Motlidba pro Martu nebo Bratříčku zavírej vrátka sjednocovali a posilovali ducha lidu ničeného komunistickým režimem.

V politickém duchu tak vznikaly i různé hudební kampaně a organizace. Kampaň Rock proti rasismu vznikla ve Spojeném království v roku 1976 a uspořádávala koncerty proti projevům rasismu ve společnosti. Kampaně se zúčastnil třeba již spomínaní The Clash nebo Buzzcocks. V roku 2002 byl projekt znovuzrozen pod názem Love Music Hate Racism. Americká nezisková organizace Rock the Vote se zase snaží o zapojení mladých lidí do politiky, kampaň MTV EXIT zvyšuje povědomí a prevenci proti obchodu s bílým masem a zneužívání pracovních sil také za využití hudby. Do světa vypustila více než deset tematických videoklipů, kterým propůjčili hudbu třeba Radiohead, The Killers nebo Muse.

Síla hudby spojuje lidi napříč hranicemi, vyvolává pocit sounáležitosti, vzbuzuje silné emoce a podněcuje diskusi. Mnohdy ale bývá v politické sféře i zneužívaná. Lidé se můžou nechat zfanatizovat nesprávným směrem. Politici využívají skladby pro své kampaně bez souhlasu autora a podporují tak svou politickou agendu. Existrují interpreti šířící nenávistné texty podněcující nacismus a jiné skvrny společnosti. Jako každá věc na světě, má i politika v hudbě svůj rub a líc. Já se ale přesto na spojení hudby a politiky dívám kladně. Vidím, co tato spolupráce dokázala, a myslím si, že v celkovém měřítku je to věc prospěšná a užitečná.

Klíčová slova: Hudba, politika, manipulace, umění, Rage Against the Machine, Bob Dylan, John Lennon

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.