18.01.2021 15:59


Pohybem občas člověk může říct víc než slovy, říká tanečnice

Autor: Eliška Pavlasová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Tanec, především ten moderní, se v posledních letech stává stále vyhledávanější volnočasovou aktivitou. Začít s ním je možné prakticky v jakémkoliv věku. Profesionální tanečníci se mu ale většinou věnují již od dětství. Dvaadvacetiletou Kateřinu Doubravovou provázel téměř celým životem. Naplno se mu ale začala věnovat až, když nastoupila na vysokou školu.

tanečnice Kateřina Doubravová, zdroj: archiv Kateřiny Doubravové

Praha – Kateřina Doubravová tancovala už od dětství. Ve svých jedenácti letech byla přijata na Taneční konzervatoř v Praze. Tenkrát se ale rozhodla upřednostnit druhý sport, kterému se věnovala, krasobruslení. Po ukončení kariéry se ale k tanci vrátila. Nyní se mu věnuje naplno. „Cílů mám mnoho. Například bych chtěla vycestovat do USA a přiučit se od tamní taneční scény,“ říká tanečnice.

Jak jste se k tanci dostala?

Díky mojí mamce. Byla jsem ještě předškolačka, když mě přihlásila na balet. Potom jsem také začala navštěvovat taneční skupinu, která se věnovala disko dance. Taky jsem chvíli dělala gymnastiku. Kromě toho jsem od malička krasobruslila, v rámci čehož jsem také absolvovala taneční průpravu.

Dokázala byste říct, jak dlouho už tancujete?

Záleží, jak se to vezme. Tanec byl součástí mého života již od útlého věku. Vždycky jsem ho ale nechávala tak nějak na druhé koleji, krasobruslení bylo přednější. V jedenácti letech mě přijali na Taneční konzervatoř v Praze, což byl můj sen už od prvních baletních lekcí. Tenkrát jsem byla téměř rozhodnutá jít tam. Pak ale přišla nabídka dělat tance na ledě, což by se trochu dalo brát jako takový kompromis mezi sólovým krasobruslením a tancem. Nakonec jsem se tedy rozhodla vzít tuto příležitost. S tím, že jsem si říkala, že bych případně v budoucnu zkusila na konzervatoři dorovnávací zkoušky a nastoupila později. To se však nestalo, krasobruslení nad tancem vyhrálo.

A kdy jste se tedy tanci začala věnovat naplno? 

Měla jsem takovou představu, že zvládnu oba sporty dělat plnohodnotně. Brzy jsem ale zjistila, že s krasobruslením to nejde skloubit. K tanci jsem se pak vrátila až po ukončení závodní činnosti v krasobruslení, to mi bylo sedmnáct. Velkým zlomem pro mě bylo, když jsem se před dvěma lety stala součástí Vivid Dance Company v Praze. Tam jsem se přes konkurz dostala až do soutěžního týmu a už to jelo.

Jak často teď trénujete?

Za normálního režimu máme s týmem pět stálých lekcí týdně. Nad rámec pravidelných tréninků, navíc pořádáme nárazově workshopy. Mimo to, pokud mi to mé časové možnosti dovolí, navštěvuji i další otevřené lekce. Seznamuji se tak i s dalšími styly a rozšiřuji si své taneční obzory a pohybový slovník.

Kdybyste měla říct jeden taneční styl, který máte nejraději, jaký by to byl?

Mně je nejbližší contemporary dance, což je vlastně současný tanec, který patří mezi moderní styly. Je to takové spojení moderního tance a baletu. V našem studiu se však dbá na rozvoj všestrannosti, každý týden se nám na jednu lekci střídají různí lektoři, kteří nás učí rozdílné tance.

Máte raději improvizaci nebo předem nacvičené choreografické sestavy?

Oboje má své kouzlo a asi nemohu říct, že by jedno vyloženě převažovalo nad druhým. Dobrý tanečník podle mě musí zvládat oboje.

Co je podle vás při tanci úplně nejdůležitější?

Bude to znít jako klišé, ale podle mě je to vytvoření pozitivní citové vazby. Zkrátka mít to rád. Pak je to samozřejmě o tvrdé dřině, neustálé práci na sobě samém, o rozšiřování si tanečních obzorů a spoustě dalších věcí. U mě bylo také jednou z nejdůležitějších věcí odbourat strach z vlastního neúspěchu a smířit se s tím, že můžu být v něčem občas špatná. Uvědomit si, že právě díky tomu se pak můžu doopravdy zlepšovat, protože vím, na čem musím zapracovat.

To zní náročně. Co vás na tanci tedy vlastně nejvíc baví?

To je těžká otázka. Tanec mi toho hrozně moc dal. Poznala jsem díky němu spoustu inspirativních lidí, dostala jsem se k zajímavým projektům. Rozšířila si obzory, a to nejen taneční, dostala jsem možnost se umělecky vyjádřit a pracovat na sobě. Je toho hrozně moc. Ale kdybych měla vypíchnout jednu věc, tak asi to, že díky němu můžu vyjádřit pohybem to, co třeba zrovna prožívám uvnitř sebe a nedokážu o tom mluvit. Pohybem občas člověk může říct víc než slovy.

Zmínila jste zajímavé projekty, můžete aspoň jeden přiblížit?

Určitě. Například na jaře minulého roku jsem měla možnost vyzkoušet si práci vystupujícího ve Fantazii na kolečkách, což je autorský projekt Michala Nesvadby. Celou show jsme nacvičili, kvůli pandemii jsme však museli přesunout premiéru a celorepublikové turné na lepší časy.

A existuje i něco, co vám tanec naopak vzal?

I něco takového se najde, ale je to zanedbatelné. Vzal mi určitě spoustu hodin spánku a odpočinku. A nějaké ty minuty ze seminářů ve škole, když jsem musela odcházet dřív kvůli tréninkům (směje se).

V současné situaci si nemohu odpustit otázku. Ovlivnila koronavirová pandemie nějak váš taneční život?

Určitě, poměrně dost. Zrušily se soutěže, kterých jsme se s týmem měly zúčastnit. Projekty se posunuly na neurčito. O trénincích na sále si můžeme nechat leda tak zdát. Díky našim úžasným lektorům však trénujeme dál, v online prostředí. Člověk může pracovat na věcech, na které za normálního režimu nemá tolik času. Takže sice převažují negativa, ale nějaké pozitivní věci se také najdou. Na taneční sál se každopádně už moc těším.

Máte nějaký specifický cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?

Ráda bych začala více tvořit taneční choreografie. Jako hlavní osobní cíl ale nejspíš vidím propojení krasobruslení a tance. Již pár let dělám choreografie na ledě, tanec mi v tom dost rozšiřuje obzory. Od té doby, co jsem se tanci začala věnovat profesionálně, se mi dost změnil pohled na choreografie jako takové. Začala jsem pohyb vnímat jinak, než tomu bylo dříve, za což jsem moc ráda. Také bych chtěla více zakomponovat tanec a jeho různé složky do přípravy mladých krasobruslařů, a to jak na ledě, tak mimo něj. Díky své zkušenosti již vím, jaké návyky mají krasobruslaři na rozdíl od tanečníků, a naopak. Doufám, že jednou budu mít podmínky na to dělat to tak, jak bych si přála, a že mě to nepřestane bavit.

Klíčová slova: rozhovor, tanec, tanečnice, sport, pohyb

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.