01.06.2011 07:37


Pocity po každém odzpívaném koncertu jsou nepopsatelné, říká osmnáctiletá zpěvačka

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Výběr z bobulí

Inka Juřičková je osmnáctiletá studentka uměleckého gymnázia, která se již od nejútlejšího věku věnuje zpěvu. Podporována maminkou i svými profesorkami zpěvu se vypracovala a příští rok bude ze zpěvu absolvovat. Za rozsahem dvě a půl oktávy jsou ovšem léta dřiny a odzpívávání lidovek. Již nyní ovšem mladá zpěvačka sklízí ovoce - od března je členkou kapely Hysteria, se kterou plánuje v létě řadu koncertů po celé ČR a také účast na festivalu Masters of Rock.

Přehrát audio

Audio

Autor: Zuzana Holubová

Jak probíhá takový běžný školní den na uměleckém gymnáziu?

Dopoledne si odbudeme standardní předměty, máme matematiku i základy společenských věd, zkrátka předměty, které se vyučují na všeobecných gymnáziích. Odpoledne se pak věnujeme našim uměleckým profilacím. V podstatě jsem každý den ve škole zhruba do pěti. Z těch standardních předmětů mě baví hlavně dějepis a základy společenských věd. Myslím, že máme docela kvalitní základ pro další studium humanitních oborů.

Jaké jsou tvé umělecké profilace?

Jako hlavní uměleckou profilaci mám zpěv a vedlejší klavír. K tomu jsem si ještě navíc přidala výtvarnou výchovu. Ze zpěvu budu příští rok absolvovat, ale s klavírem letošním rokem končím. Vlastně nevím, co bych jim na absolventském koncertě předvedla. Nikdy jsem neměla ráda, když mi někdo diktoval, jak mám hrát. Spíš si ráda skládám a improvizuju. Co se týče malování, moc mě to baví, ale i přesto jsem schopná něco namalovat, jen když mám hudbu v uších.

Příští rok tě čeká státní maturita. Co bude s tvým studiem potom? Plánuješ pokračovat ve studiu zpěvu?

Vlastně bych chtěla zkusit práva. Když jsem byla ještě hodně malá a neuměla jsem ani psát, už do mě tlačili hudební teorii. Myslím, že se mi to za ty roky tak znechutilo, že bych nebyla schopná si nad ni sednout. A hudební teorie tvoří jednu z přijímacích složek na JAMU. Navíc konkurence je obrovská a já spíš spoléhám na něco univerzálnějšího. Rodiče by mě také rádi viděli na právech.

Jak ses vlastně ke zpěvu a celkově k hudbě dostala?

Maminka byla ta, která mě k hudbě vedla už od malička. Ona na mě snad ani nemluvila, pořád mi jen zpívala. Sousedi říkali, že snad ani nebudu umět mluvit, že budu jenom zpívat. Do Lidušky jsem začala chodit ještě o rok dřív než ostatní děti, protože jsem měla dobře vyvinutý hudební sluch. Nemohla jsem si ani dělat zápisky, protože jsem neuměla psát. Paní učitelka byla moc hodná a dělala mi zápisky ona, nicméně já je stejně neuměla přečíst.

Jaké byly tvé profesorky zpěvu a pod jakým vedením jsi nyní?

Měla jsem v podstatě jen dvě paní učitelky. Obě pro mě byly vždy jakýmsi nadčlověkem, který co řekl, to mi bylo svaté a já se podle toho zařídila. A tak to mám se svou profesorkou zpěvu doteď. Jmenuje se Irena Vašíčková a je to bývalá operní pěvkyně. Dnes už spíše učí, ale má toho za sebou strašně moc. Říkává, že v její době měla dveře otevřené, ale dnes je ta konkurence taková, že když dostaneš rýmu, tak tě nemilosrdně nahradí někdo jiný. Na tvé místo čeká patnáct dalších.

U nás je tedy těžké prorazit v operních kruzích. Kde v Evropě je třeba situace jiná?

V Německu, v Polsku a hlavně v Itálii. Tam to má historii a navíc jejich jazyk je tak dokonalý, že Italové používají půlku řeči přes nos, takzvaným nasálním způsobem. Proto se jim hlasy vyvíjí úplně nádherně. Klasika se tak vlastně zpívá. Naše řeč je posazená v krku – mluvíte několik hodin a bolí vás právě v krku. Zpěv krkem navíc hodně omezuje v rozsahu. V současné době mám rozsah dvě a půl oktávy, ale těchto výšek můžu dosáhnout pouze hlavovým zpěvem.

Jednou z možností, jak prorazit, je také soutěž Československo má talent, která se letos dočkala druhé řady. Co si myslíš o těchto soutěžích?

Domnívám se, že není možné srovnávat dva talenty z úplně odlišných oborů. Nejde objektivně zhodnotit, kdo má větší talent, jestli akrobat, nebo houslista. Myslím, že je to tedy spíše o tom, jak ten člověk působí, jestli je sympatický a jestli lidi baví. Zaregistrovala jsem, že loni vyhrála Talentmánii dívenka, co zpívala klasiku. Bezesporu zpívala úžasně, nicméně myslím, že zaujala především svým mládím. Kdyby se před takové publikum postavila dvacetiletá holka a zpívala by také tak úžasně, určitě by takové ohlasy neměla.

U nás není oblast klasiky a opery příliš mediálně sledovaná. Ani o dívence z Talentmánie není nic slyšet…

Je to tak. Česká republika se ubírá dvěma styly – rock-pop a hip-hop. Snaží se sledovat americký trend, nicméně Češi si neuvědomují, že ačkoli jsou v USA hlavními hudebními proudy rock-pop a hip-hop, tak jakmile se objeví talent z jiného okruhu, bývá velmi uznávaný a tamější publikum si ho hýčká. Byla jsem v USA několikrát a viděla jsem to na vlastní oči u kariérního postupu svých známých. Když máte talent a něco pro něj děláte, tak vás táhnou kupředu. U nás se v tom člověk musí většinou plácat sám.

Kromě klasického zpěvu se také věnuješ zpěvu v metalové kapele. Jak ses dostala od opery k metalu?

V podstatě jako slepý k houslím. Hledala jsem si na internetu klasiku a narazila jsem na Nightwish. Úplně mě okouzlil Tarjin zpěv a musela jsem uznat, že to v té hudbě zní vážně dobře. Postupně jsem začala poslouchat i jiné metalové kapely a krátce nato jsem už byla ve své první kapele. Jmenovali se Magic Eye a stali se v podstatě mou druhou rodinou. Byla jsem s nimi půl roku a mám na ně samé krásné vzpomínky. Bohužel došlo k jistým personálním změnám, až jsme to nakonec po půl roce spolu ukončili.

Ve druhé kapele jsi byla také půl roku…

Do druhé kapely jsem se dostala hned asi týden po odchodu z Magic Eye. Byla to víceméně náhoda, že jsem narazila na jejich manažera. Šlo to všechno strašně rychle a už po týdnu jsme měli první společný koncert. Musela jsem se napráskat nějakých osm písniček z jejich repertoáru a to potom předvést před publikem. Nějak mi ovšem nevyhovovaly naše zkoušky, které se vždy konaly tak nárazově. Měla jsem dvacet hodin týdně zpěvu a bylo hodně těžké to skloubit dohromady. Takže po půl roce jsem kapelu opustila.

V současné době jsi poměrně čerstvou členkou open-metalové kapely Hysteria. Jak sis sedla s novým kolektivem?

S kapelou Hysteria jsem od začátku března. Nahradila jsem jejich dlouholetého zpěváka a zároveň tvář celé kapely Ríšu Mastila. Ten oznámil svůj odchod z kapely krátce po natočení jejich poslední desky a od té doby si hledali náhradu. Myslím, že jsem si s nimi báječně sedla. Je nás dohromady pět a kluci jsou prostě úžasní. 

Co očekáváš od vaší spolupráce?

Ze začátku jsem měla trochu strach, jak budou reagovat staří fanoušci kapely. Deset let je přece jen deset let a Ríšův hlas má skutečný „drive“. Navíc ta změna ze zpěváka s hlubokým hlasem na mladou zpěvačku s hlasem operním je poměrně zásadní. Zpěvačka Anette Olzon, která nahradila Tarju Turunen ve skupině Nightwish, kolikrát utekla z pódia s brekem, když na ni fanoušci ukazovali prostředníčky. Ne, že bych se bála takové reakce, každopádně jsem byla před naším prvním společným koncertem velmi nervózní. Reakce nakonec byly smíšené. Ozvalo se mi po koncertě pár lidí s pozitivními ohlasy a negativní ohlasy jsou zase jakýmsi hnacím motorem, který mě žene k lepšímu výkonu. Myslím, že to půjde.

V čem ti repertoár nové kapely sedl a co ti naopak nesedlo vůbec?

Hudba je výborná a jejich styl mi opravdu sedí. Těžké bylo převzít otěže po Ríšovi jako zpěvákovi s hlubokým a docela chraplavým hlasem. Musela jsem si některé písničky upravit, něco jsem vypustila, něco jsem přidala. Taky jsem si některé písničky hodila o oktávu výš, abych to vůbec mohla uzpívat. Tam, kde se to hodí, zazpívám operu, ale netlačím ji násilím úplně všude. Tam, kde cítím, že se to nehodí, ji prostě nedávám. Také je to pro mě poprvé, co zpívám v kapele české texty. Ačkoli proti tomu nic nemám, musím uznat, že angličtina se mi k tomu hodí víc. Ten jazyk je takový plastický, je to jako poezie a ta hudba ji krásně dokresluje.

Takže plánuješ zavést v kapele anglické texty?

Jak jsem řekla, je mi to mnohem bližší. Také bych si časem troufla trochu zaexperimentovat s latinou nebo španělštinou. Myslím, že k téhle hudbě se ta latina hodí a v refrénech by mohla působit efektně.

Za svou pěveckou kariéru máš za sebou celou řadu koncertů, ať už školních nebo koncertů s kapelou. Popsala bys, jaké máš pocity po odzpívání nějakého takového koncertu?

I když zpívám dlouho a veřejně vystupuji už od malička, každému koncertu vždy předchází strašná tréma. Mívala jsem a pořád mám problémy se zapamatováním textu, což je takový můj největší strašák. Trému úspěšně přenáším na maminku, kterou vždy pozoruju v publiku, jak během mého vystoupení rudne. Člověk si musí říct, jestli mu to za to stojí. Já myslím, že určitě, protože ty pocity po vystoupení jsou v podstatě nepopsatelné. Je to nádherný pocit, když vám lidé chodí gratulovat a dívají se na vás tak, že něco umíte, že něco znamenáte. Nicméně je za tím spousta let dřiny a člověk musí své vášni také hodně obětovat. Mně to ale za to stojí.

Klíčová slova: Inka Juřičková, Hysteria, metal, klasický zpěv, gymnázium s uměleckou profilací

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.