14.04.2015 17:35


Po umístění v první desítce bych objala celý svět, říká lyžařka Nováková

Autor: Matěj Karmazín | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Před uplynulou sezonou dokázala ve Světovém poháru bodovat v jediném závodě. Letos se ale jedenadvacetiletá běžkyně na lyžích Petra Nováková začala prosazovat mnohem výrazněji. Několik dobrých umístění, mezi nimiž vyniká především desáté místo z Davosu, z české reprezentantky před lednovým Tour de Ski dělalo nejlepší závodnici Světového poháru do třiadvaceti let. Ve třetím závodě slavné tour si však poranila rameno, což jí předčasně ukončilo nadějně rozjetou sezonu. 

V listopadu a v prosinci jste se dokázala pravidelně umisťovat mezi třicítkou nejlepších ve Světovém poháru, pak vám ale sezonu ukončilo zranění. Převládá se skončenou sezonou spokojenost nebo zklamání?

Uplynulá zimní sezona pro mě byla vysněnou pohádkou. Chtěla jsem jezdit pravidelně v bodované třicítce, což se mi ve sprintu i v distančních závodech celkem dařilo. Důležité bylo, že jsem věřila v sebe sama, nepřekypovala jsem nějakou přehnanou sebedůvěrou. Věřila jsem své odvedené práci v tréninku a vnitřně jsem věděla, že to bude dobré. Bohužel pak přišlo zranění.

Zranila jste se na Tour de Ski při startu do sprintu. Jak se to stalo?

Po několika prudkých záběrech ve startovní stopě při čtvrtfinálové jízdě jsem si vykloubila rameno. Bohužel jsem hned v tu chvíli věděla, že je to problém, protože se stejným ramenem jsem už kvůli stejnému zranění byla na operaci před třemi lety. Teď i tehdy jsem si utrhla kloubní pouzdro, nyní jsem ještě navíc měla utržený úpon na biceps a ulomený kousek chrupavky. Paradoxně mě to teď bolelo mnohem méně, než když se mi to stalo poprvé.

Jak vypadaly první týdny po zranění?

Devatenáctého ledna jsem byla na operaci v sokolovské nemocnici, pak jsem nechala rameno šest týdnů bez jakéhokoliv pohybu odpočívat a srůstat v ortéze. V listopadovém závodě ve finské Ruce Petra Nováková v cíli krátce držela první místo. Nakonec skončila šestadvacátá. Foto: Archiv Petry Novákové.Poté jsem začala rehabilitovat a posilovat u Bronislava Schreiera v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře. Tam budu chodit do konce dubna, pak se rozhodneme, jestli už rehabilitace stačí nebo ještě budeme pokračovat.

Můžete už trénovat?

Jakmile jsem sundala ortézu, začala jsem se trochu hýbat. Bylo to ale spíš pro radost z pohybu, nedalo se tomu říkat trénink. O tréninku se dá mluvit v podstatě od uplynulého víkendu, kdy jsem už měla dvě fáze denně.

Vraťme se zpět k letošní sezoně. Nejlepším výsledkem bylo desáté místo v závodě na pět kilometrů v norském Lillehammeru, jak na něj vzpomínáte?

Pamatuji si ten závod, jako by byl včera. Vím, že jsem do něj dala vše, co ve mně bylo. Odpoledne jsem přišla na pokoj, pálily mě oči a únavou jsem ani nemohla spát. Když jsem se v cíli převlékala a realizační tým mi hlásil, že jsem zatím osmá a na trati už jsou jen Teresa Johaugová a Marit Björgenová, nejradši bych tam v tu chvíli objala celý svět. Byl to pocit, který ani nedokážu popsat, ale můžu říct, že i teď když odpovídám na tuhle otázku, slzí mi z toho úspěchu oči a mrazí mě.

Považujete tento výsledek za největší úspěch v kariéře?

Každý výsledek a výkon považuji za velký úspěch. Každý závod má totiž něco do sebe. Lidé v televizi a fanoušci mohou vidět pouze nějaké číslo ve výsledkové listině, ale jen sportovec s trenérem ten závod potom rozeberou, řeknou si, co se udělalo dobře a co špatně. Úspěch se nedá vyjádřit jen číslem, sportovec hlavně musí ze svého výkonu mít dobrý pocit. Musí vědět, že do toho dal všechno, že při závodě dokázal i přemýšlet a taktizovat.

V prosinci jste několik závodů vedla pořadí Světového poháru závodnic do třiadvaceti let. Bylo to pro vás důležité nebo jste to příliš neřešila?

Abych řekla pravdu, o tomto hodnocení jsem se dozvěděla, až když jsem se dostala do vedení a získala fialový dres. Samozřejmě je to důležité, ale lepší je nedělat si z toho hlavu a nebát se, že bych mohla vedení ztratit, protože pak to zákonitě přijde. 

Kromě lyžování ještě studujete. Jakou školu a obor?

Studuji Vysokou školu chemicko-technickou v Praze, konrétně forenzní analýzu. Škola mi dává dost zabrat, jelikož přes rok v ní nemůžu vůbec být. Jezdím tam v podstatě jen na zkoušky, testy a do laboratoří. Ne, že bych se nechtěla výuky účastnit, ale z časových důvodů prostě nemůžu.

V jakém jste ročníku?

Druhým rokem dělám druhý ročník bakalářského studia, kvůli lyžování jsem si jej rozložila. Uvidím, jestli už budu příští rok dělat státnice nebo studium ještě o rok prodloužím, to je zatím ve hvězdách.

Baví vás škola?

Takhle jednoznačně to asi nejde říct. Jsou předměty zábavnější, některé méně zábavné a některé pekelně těžké.

Kdy začíná příprava na novou sezonu?

Standardně začíná prvního května, já to mám ale letos trochu jinak. V tuhle chvíli sama nedokážu přesně říct kdy, co a jak. Všechno si diktuje rameno.

Přemýšlíte už o cílech pro příští rok?

Párkrát jsem se už zamyslela, ale každému by mělo dojít, že nejdůležitější pro mě teď bude zůstat zdravá. Chtěla bych se vrátit tam, kde jsem letos přestala, a nějak plynule navázat na výkony a výsledky z předcházející sezony. V kariéře jinak sním o medaili z vrcholné akce. A asi ne jen o jedné.

Klíčová slova: petra, nováková, lyžování, světový pohár

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.