01.05.2015 16:25


Po měsíci na kapačce byl pro mě suchý rohlík splněným snem, říká třiadvacetiletý student

Autor: Blechová Štěpánka | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Silné bolesti břicha, průjmy, úbytek na váze. Takové příznaky u sebe zpozoroval Pavel Bernátek. Lékaři mu oznámili diagnózu: Crohnova choroba. Z akutního stavu, kdy byl měsíc napojen na kapačku, se dostal zpět do normálního života. Ten i přes svou nemoc považuje za plnohodnotný. Díky onemocnění trávicího traktu si uvědomil cenu zdraví.

Pavel Bernátek je třiadvacetiletý student biomedicínského inženýrství. Miluje rychlá auta a formule. Sám se smíchem a nadsázkou říká, že až bude velký, stane se závodníkem. Před čtyřmi lety se jeho sny zdály být ještě méně reálné než dnes. Do života mu zasáhla Crohnova choroba. 

Pavel Bernátek nemoc nepovažuje za přítěž. Foto: Štěpánka Blechová

 

Co to vlastně Crohnova choroba je?

Crohnova choroba je zánětlivé onemocnění trávicího ústrojí, často vzniká v oblasti přechodu tenkého a tlustého střeva. U mě se projevila bolestmi břicha, průjmy, hubnutím a zvýšenou únavou. Podobá se alergii. Člověk se z ní ale ve většině případů nevyléčí.

Kdy se u vás objevily první příznaky nemoci?

Nejspíš už na základní škole, tehdy jsem to ale nijak neřešil. Až o letních prázdninách před čtvrtým ročníkem gymnázia mě začalo hodně bolet břicho. Přisuzoval jsem to cestovní horečce, protože jsem byl zrovna na táboře v Německu. Problémy se objevily znovu po půl roce, na dovolené v Itálii. Nebyl jsem schopný postavit se na lyže. Velkou část dovolené jsem tak strávil v posteli.

Nenapadlo vás, že by mohlo jít o něco vážnějšího?

Zprvu ani ne. Myslel jsem, že mám střevní chřipku. Po zimní dovolené jsem zašel za obvodní lékařkou. Podle krevního rozboru jsem měl v těle zánět, což nebylo dobré znamení. Tehdy jsem si uvědomil, že to asi nebude jen obyčejná nevolnost ze zkaženého jídla nebo cestování.

Co pro vás taková diagnóza znamenala?

Začal pro mě nekonečný kolotoč obíhání doktorů, kteří se snažili zjistit původ zánětu v těle. Nejhorší bylo vyšetření u gastroenterologa. Najednou mi strčil hadičku do pusy a zavedl ji až do žaludku. Neustále jsem se jen dávil a dusil. Myslel jsem, že se z ordinace živý nedostanu. Kolonoskopie, při které mi hadičku do těla zavedl spodním otvorem, nebyla o moc příjemnější. Nejhorší bylo, že ani po všech vyšetřeních, kdy do mě hadičky zaváděli bůhví kudy, doktoři nic nezjistili.

Dokázal jste normálně fungovat?

Musel jsem. Připravoval jsem se na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou. Ani jedno jsem nechtěl odkládat. Bylo to ale hodně náročné, protože bolesti se stále stupňovaly. Navíc jsem hrozně hubl. Oblek, který jsem měl dřív akorát, na mně před maturitní komisí doslova vysel. Zkoušku dospělosti jsem nějak zvládl, výsledky jsme se ale dozvěděl až v bohunické nemocnici.

Tam jste se dostal jak?

Po maturitě jsem se tam přes známého dostal na vyšetření. Konečně zjistili původ zánětu a diagnostikovali mi Crohnovu chorobu. Okamžitě mě hospitalizovali, protože můj stav byl poměrně vážný. Byl to pro mě šok. Na pokoji jsem ležel se dvěma muži, kteří mi dopodrobna vylíčili ty nejčernější scénáře nemoci. Psychicky jsem se zhroutil.

Jak probíhala léčba?

Napojili mě na kapačku. Měsíc jsem neměl jiný příjem živin. Nejhorší bylo, že jsem necítil nic jiného, doslova jsem kapačkou čpěl. Pach šel cítit z moči, potu, slin. Ranní odběr krve byl zlý sen. Na našem oddělení byly sestřičky praktikantky, a protože jsem měl dobře viditelné žíly, chodily se na mě trénovat. (smích) Rozpíchaly mě tak, že jsem měl ruku celou modrou. Žíla jednou nevydržela neustálý nápor kapačky a prakticky zkameněla. Kapačka přišitá u krku nebyla nic příjemného. Léčili mě kortikoidy, které nakonec zabraly. Původně mi doktoři předpovídali až čtyři měsíce na lůžku a operaci k tomu, takže to dopadlo velmi dobře.

Jak jste delší pobyt v nemocnici zvládal psychicky?

V nemocnici jsem ležel asi měsíc. Na psychiku to byl docela nápor. Když ze dne na den zjistíte, že máte téměř nevyléčitelnou nemoc, máte k optimismu daleko. Věděl jsem ale, že se s tím musím nějak poprat. Když jsem byl v nemocnici, umřel mi navíc velmi blízký a drahý člověk. Také jsem ještě neznal výsledky maturity a nemohl se zúčastnit přijímaček. Všechen ten stres se mnou trochu zaházel. Po třech týdnech se můj stav výrazně zlepšil, po měsíci mě odpojili z kapačky, a já si mohl dát suchý rohlík. Byl jsem v sedmém nebi. (smích)

Crohnovu chorobu vám diagnostikovali před necelými čtyřmi lety. Co se pro vás za tu dobu změnilo?

Dnes užívám biologickou léčbu. Jedna injekce stojí přibližně deset tisíc korun. Za více než rok jsem si tak do sebe napíchal zhruba dvě stě tisíc. (smích) Za čtyři roky jsem se dostal na váhu, která odpovídá mé tělesné stavbě. Myslím, že vypadám o poznání líp. (smích) Nemoc mi také přináší jistá omezení. Musím si hlídat jídelníček, takže nemůžu týden žít o rohlíku s hořčicí jako někteří studenti. A neměl bych jít až na dřeň, co se týče energie. Ve srovnání se zdravými lidmi, jsem asi připravenější na možnost rapidního zhoršení zdravotního stavu. Tomu se snažím přizpůsobit svou budoucnost. Člověk se prostě naučí žít jinak a nebrat zdraví jako samozřejmost.

Klíčová slova: Crohnova choroba, nemocnice

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.