26.10.2015 22:53


Po Islandu stopem, ze sopky pak po břiše hlavou dolů

Autor: Ondřej Kuchař | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Jízda stopem. Mnoho lidí se jí bojí. Jednadvacetiletá studentka toxikologie Lucie Ciencialová ale není ten typ. Stopem už procestovala východní Evropu včetně Albánie a letos se vydala na Island. „Na cestách člověk přijde na to, že na světě není jenom zlo, ale pořád je ještě spousta hodných lidí,“ tvrdí mladá cestovatelka.

Lucie při jízdě po břiše ze sopky Hekly | Foto: Renata Benediková

Loni projela stopem Albánii, letos se rozhodla pro ostrovní destinaci a vydala se na Island. Lucie Ciencialová je mladá jednadvacetiletá cestovatelka, kterou nebaví válet se v létě u moře, ale raději zažívá dobrodružství na cestách bez jasného plánu i cíle.

„Cestování mě prostě ohromně baví. Nejsem člověk, který vydrží dlouho na jednom místě,“ říká Lucie. Má několik zemí, do kterých se touží podívat a jednou z nich byl právě Island. Jak se ale vlastně taková cesta rodí? „Jak to tak obvykle bývá, byla to náhoda. Koncem minulého školního roku mi zavolala kamarádka s otázkou, co dělám o prázdninách. Když jsem odpověděla, že zatím nevím, zeptala se, jestli s ní nechci letět na Island. Tak jsem řekla jo,“ popisuje začátky své pouti do země ohně a ledu.

Obvykle cestuje spíše stopem, vlaky či autobusy. Pro přepravu na ostrov nacházející se pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu však slečny zvolily netypicky letadlo. „Vzduchem je to spojení na Island mnohonásobně rychlejší než po souši a po vodě, navíc letenky v dnešní době už nejsou tak drahou záležitostí. A já ještě nikdy před tím neletěla, takže jsem to chtěla taky konečně vyzkoušet,“ usmívá se studentka toxikologie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem.

Ubytování? Nějak bude a stan to jistí

Co se týče bydlení, vzaly si na pomoc CouchSurfing, což je v současnosti největší internetová služba bezplatného ubytování fungující téměř po celém světě. „Dopředu jsme měly zajištěného pouze jednoho couchsurfera, který nás po přistání vyzvedl a jely jsme k němu do Reykjavíku. Jmenoval se Tony a byl to Kypřan, který se na Island přestěhoval za prací. Strávily jsme u něho tři dny a pak jsme řešily co dál. Přesunuly jsme se do Húsavíku a sháněly další nocleh,“ vysvětluje Lucie.

Húsavík je město známé zejména díky svým výletním lodím. Ty každý den naplněné turisty vyplouvají na moře za velrybami na takzvaný Whale watching. „Jely jsme tam s tím, že určitě obětujeme pár korun, abychom mohly velryby ve volné přírodě vidět. Ale co se nestalo… Náš další hostitel byl kapitánem této lodi a hned následující den jsme tak pluly i s ním. A zadarmo,“ směje se Lucie. Na velryby však v dobrém vzpomínat nebude. Pršelo a byly velké vlny. Mořská nemoc tak na sebe nenechala dlouho čekat. „Na palubě nás bylo asi dvacet a kromě kapitána zvracel úplně každý. Další den nám nabízel, ať jedeme znovu, že má svítit sluníčko, my to ale s díky odmítly,“ popisuje nejhorší zážitek z celého tripu.

Lucii zaujala hlavně mentalita tamních lidí. Když se například před hostitelem zmínila, že se půjde stopem projet po kraji, sám jí nabídl vlastní auto a na dotaz, kde jsou klíčky odpověděl nechápavě: „No kde by byly? Přece v autě.“ Island je totiž země s nejnižší kriminalitou v Evropě. Domy se tam stejně jako auta nezamykají. „Vtipné bylo, že až když jsme s vypůjčeným Subaru přijely zpátky domů, zjistily jsme, že ani jedna z nás u sebe nemá řidičák. Snad to nebude číst maminka,“ vtipkuje mladá cestovatelka původem z Jablunkova, městečka u česko-polských hranic.

Po čtyřech dnech se pak vydaly znovu na cestu. A tím skončily jejich noci pod střechou. Následující dva týdny objížděly ostrov stopem a hlavu složily v místě, kde se právě v ten večer nacházely. Rozložily stan, oblékly si maximální možnou vrstvu oblečení, zalezly do spacáků a spaly. „Přes den bylo asi sedm stupňů, v noci to ale bylo horší. Teplota klesala pod nulu, to mi byla fakt hrozná zima, takže jsem si na sebe navlíkla úplně všechno, co jsem měla: podvlíkačky, kalhoty, bundu, rukavice, čepici, prostě všechno.“ 

Stopování můžu jen doporučit

Většinu cestovatelů na jejich toulkách však potkají i nějaké nepříjemnosti v podobě ztracených či zapomenutých věcí. „Zapomněla jsem si doma akorát lžíci, takže v prvním rychlém občerstvení na Islandu jsem byla prosit o plastovou lžičku. Mělo to však jednu nevýhodu, musela jsem vždycky počkat až jídlo zchladne, aby se mi v něm lžička nerozpustila,“ směje se ještě teď při této vzpomínce.

Island je však taky známý jako docela drahá destinace. Jídlo je tam dražší než u nás, to jde ale ruku v ruce s vyššími platy lidí a celkově vyšší životní úrovní země. „Nejvíc mě naštvala cena piva. Stálo v přepočtu na české koruny asi 250, což je fakt docela pálka,“ zdůvodnila Lucie pravý důvod své tamní abstinence. Jídlo si vařily slečny svoje, nejčastěji na plynovém vařiči, který měly s sebou. „S tím se váže další vtipná historka. V propanové láhvi nám došel plyn. To jsme zrovna stopovaly na benzínce, tak jsem se šla dovnitř zeptat, zda tam nějaký plyn nemají. Moje angličtina není na nějaké extra úrovni, a tak jsem se ptala: ‚Do you have a bomb? Gas bomb!’ Mladík za pultem se na mě vystrašeně podíval a já v té chvíli pochopila, co si o mně asi myslí. Začala jsem se smát a on naštěstí taky, takže to celé dobře dopadlo,“ culí se cestovatelka, jejímiž dalšími cíli do budoucna jsou Kanada a Nový Zéland.

Island má pro pocestné obrovskou výhodu v tom, že nemá žádné dálnice. Kolem celého ostrova však vede silnice, na které se může stopovat. Leckdo se ale stopu bojí. Přece jenom člověk nikdy neví, na koho natrefí. „My měly štěstí. Jednou nám zastavili kluci, kteří zrovna jeli na výlet na sopku Heklu, tak jsme jeli s nimi. Já pak celou zasněženou sopku sjela po břiše dolů. Super zážitek!“

V současné době chystají obě cestovatelky přednášku a promítání fotek v jedné ze slezských horských chat. „Ptalo se nás na to strašně moc lidí, tak jsme si řekly, že to zorganizujeme takhle pro všechny. Uvidíme, kolik jich přijde. Už teď jsem ale nervózní,“ uzavírá Lucie. Podobně začínal se svými přednáškami i nynější cestovatelský fenomém Ladislav Zibura. Dočkáme se v tomto islandském dobrodružství něčeho podobného? Čas ukáže…

Medailon

Lucii Ciencialové je 21 let. Pochází z Jablunkova, městečka na česko-polských hranicích. Je studentkou druhého ročníku toxikologie a analýzy škodlivin na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem. Je vášnivou cestovatelkou. V životě už například projela stopem východní Evropu a absolvovala eurotrip autem (starou Felicií) po Evropě západní.

Klíčová slova: cestování, stop, Island

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.