24.05.2011 13:49


Pijan šampaňského mezi vyznavači krabicového vína

Autor: Jana Písaříková | Kurz: Rádio Stisk | Kategorie: Pořady

Art Lines - ochutnávka kvalitní poesie Lukáše Rymeše

Před časem byl hostem pořadu Art Lines básník a prozaik Lukáš Rymeš. Nyní bychom rádi z tohoto vysílání představili malou ukázku jeho tvorby.

Vyznačuje se obrazností, která neutíká od reality vlastní existence, ale naopak vystihuje její podstatu a snaží se jí otevřeně čelit. Básník se tak na jednu stranu přiznává k vlastní samotě, destruktivitě a slabosti, ale zároveň jí dokáže dát smysl, rozměr zdroje ironie poznání i pokory. Nelze však na jeho básně nahlížet jako na svět samotáře a solitéra. Ve velké míře vychází z jeho koexistence s ostatními lidmi. Rodina, přátelé i náhodně spatření lidé jsou definování v podobě archetypů.

Odtud pak pramení obrovská výpovědní hodnota jeho tvorby. Schopná vystihnout život jedince.  Výsměch, marnost, naléhavost a věčné hledání smyslu každého z nás.

Slovní příměry, které si básník zvolil, v sobě mají i jistou okázalost, která může znervózňovat jako pijan šampaňského mezi vyznavači krabicového vína.                                      

A nyní již slíbená ukázka básní Lukáše Rymeše:

Tvůj osud

Oční bulvy žíly melancholie

vbodané do těla s injekcí proti černému kašli

Tisíce hloupých myšlenek

a nesmyslných příběhů

pro pobavení břichomluvce

zakousnutého do tvého kotníku   

 

Na autobusové zastávce můžeš potkat učitelku tance

krásnou violoncellistku

muže který věří že je bůh

V jediné vteřině života

může se změnit dráha ptačího letu

 

Z jediné Morgensternovi básně

dokážu vyčíst tvůj osud

Svoji roli v něm sehrají

nachové sonety na rozloučenou

a kulhavý skřet v nitrech tvých slabin

Zloděj každé pointy

 

Potom už ti nikdo neuvěří

že poslední roky tvého života

měly být jen velmi vydařenou anekdotou   

 

Vlastní samotě

Stále nikdo nepřichází

jen kroky u dveří se podobají naději

Každý si našel svůj způsob sklízení bavlny   

dlaň sklízí a sama je plantáž bez konce

Soukromé peklo v pokoji se dvěma reprodukcemi Jana Zrzavého

San Marco v noci

Melancholie

Pořád jen měnit pásky v psacím stroji

umývat si obličej

Prostěradly a matracemi 

tlumit dynamiku pádu

Psát básně

znamená psát doznání vlastní samotě    

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.