15.04.2020 11:43


Piercing genitálií je poměrně běžná věc, větší výzva je nos, říká piercer

Autor: Ondřej Mareček | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Piercing se v dějinách lidstva objevil už dávno před naším letopočtem. Lidé jím vyjadřují osobní postoje, hodnoty nebo dávají najevo, že se jim stříbrné kuličky pod kůží prostě líbí. Dnes jsou v Česku stovky piercerů, pouze pár má ale takové zkušenosti a praxi, aby mohli o svém řemesle hodně vyprávět. 

Autor: Ondřej Mareček

Velkou výzvou je pro mě kroužek do nosu, říká piercer Michael Pelikán (Foto: Ondřej Mareček)

BRNO –⁠ Sedmatřicetiletý Michael Pelikán se piercingu věnuje dvaadvacet let. Za tu dobu prošel všemi možnými  studii v Česku a udělal nespočet piercingů. Teď pracuje v Brně, kde si nedávno otevřel nové studio. V rozhovoru pro Stisk Michael prozradil, jak začínal, co všechno propíchnul a jak se v jeho očích piercing vyvíjí.

Piercingu se věnujete více než dvacet let, vzpomínáte na své začátky?

První piercing jsem píchnul v patnácti, bylo to doma a píchnul jsem si obočí. Podmínky nebyly nic moc, ale tehdy mě to tak chytlo, že jsem začal docházet do jednoho salonu v Liberci, kde mě to majitelka učila. Taky mi prodávala jehly, tehdy nebylo možné si je koupit v lékárně a už vůbec ne v patnácti. Profesionálně v salonu jsem začal pracovat v devatenácti po přestěhování do Prahy. První studio bylo začínající, nemělo prakticky žádnou klientelu, a tak jsem se z nudy začal učit i tetovat.

Kam vaše dráha směřovala potom?

Asi po roce mě oslovilo studio Aries. Měl jsem u nich týden zaskakovat za kamarádku, ale jelikož se jim moje práce líbila, nechali si mě nastálo. Strávil jsem tam dalších dva a půl roku, během kterých se to hodně rozjelo. Měl jsem opravdu hodně stálých klientů a noví přibývali. Tak si mě všiml Hell, v současnosti asi největší studio v Česku. V Hellu jsem pracoval dalších sedm let, během kterých jsem udělal aspoň patnáct tisíc pierců. A to nepočítám opravy.

To zní jako sen, co vás přimělo to místo opustit?

Těch sedm let jsem jel jako fabrika, do lidí jsem píchal jak na běžícím páse a už jsem toho měl plné zuby. Chtěl jsem zkoušet nové věci. Třeba tetování, které mě během těch let začalo bavit čím dál tím víc. Rozhodl jsem se proto opustit Prahu a odjel jsem do Brna, kde zrovna začínal Tattoo Bar. Tam mě nechali kromě piercingů i tetovat. Nedávno jsem si otevřel vlastní studio, kde se zaměřuji právě hlavně na tetování, nicméně ten vztah k piercu mám pořád.

Lidé si dneska dělají piercingy sami doma, jaký je na to názor vás jako profesionála?

No, asi bych byl pokrytec, kdybych tvrdil, že je to nesmysl. Sám jsem tak začínal. Otázka je, jak si člověk doma piercing dělá. Pokud je někdo šikovný a dokáže si zajistit sterilní podmínky, nevidím v tom větší problém. Salon také není vždy jistota. I tam může člověk narazit na někoho, kdo to nemá v ruce a piercing bude mít zkažený. Dál jde taky o místo na těle. Jsou místa, kde se dá trefit nerv nebo žíla, a to je určitě lepší doma nedělat.

Zmiňujete riziková místa na těle, jaká jsou pro piercing ta nejnáročnější?

Já osobně například jako výzvu beru septum (kroužek do nosu, pozn. red.). Jsou nosy, do kterých to jde prakticky samo, ale pak jsou nosy, které i pro mě po dvaceti letech představují výzvu. Dělal jsem i piercing hluboko do nosu, prakticky nejvýš, co to jde. Dál třeba nasalang, to je propíchnutí chrupavky v nose.

Takže nos je pro vás nejzajímavější?

Pro mě jsou nejzajímavější místa, co se tolik nedělají. Pro nezasvěceného člověka zajímavá místa jako třeba genitálie jsou v Praze poměrně běžná věc. Takže i když to pro většinu lidí asi zajímavé je, já to tak neberu. Bradavky taky nejsou nic neobvyklého. Ze svého pohledu můžu říct, že je má propíchané víc lidí, než by člověka napadlo. Takže pro mě je asi nejzajímavější právě nosní přepážka kde je spousta míst, která jsou na piercing těžko proveditelná.

Je místo, na které byste piercing nedělal?

V minulosti byla místa, kde bych si myslel, že piercing nikdy neudělám. To se ale změnilo. Například jsem hrozně dlouho odmítal klitoris, jelikož se tam toho dá hodně pokazit. Pak ale přišla holka, co do toho chtěla jít i přes všechna rizika. Tak jsem to udělal. Bylo to poprvé a asi naposledy, i když uvidíme (smích). Dál jsem třeba piercoval chlapovi hráz, to by mě taky nikdy nenapadlo. Člověk asi tyhle bariéry v průběhu let ztrácí.

Kolik piercingů jste měl vy osobně?

Nejvíc 37. Bylo to během těch sedmi let v Hellu, to jsem je nosil všechny. Pak jsem je začal postupně sundávat. Měl jsem třeba čtyřcentimetrové tunely v uších, to mi zavazelo při sportu. Jako piercing jsem zkoušel i suspension. Při tom člověk visí na háku, který má vedený hluboko pod kůží. Takhle jsem visel za hrudník, kolena a ještě na supermana (za háky do zad, zadní strany stehen a lýtek, pozn. red.).

Co se od vašich začátků na piercingu nejvíce změnilo?

Asi úplně všechno. Co se týče materiálu, dřív se používala jenom ocel, která se špatně hojí a tělo ji tolik nebere. Pak přišel titan, ten je lehčí a daleko lépe se hojí. Tam je ale problém s cenou, která je vyšší než u oceli. Teď se používají bioplasty, které jsou po všech stránkách nejlepší. S ocelí se bradavky nebo pupík hojily až rok. Hojení šperku z bioplastu je otázka tak čtyř měsíců a vpich je krásně zahojený.

A kromě materiálu?

Dřív se všechno dělalo tlustými jehlami, takže i šperky se musely dělat hodně tlusté. To se pak taky špatně hojilo, a navíc některými místy tlustá jehla skoro neprojde. Teď se používají 1,2 milimetry tlusté jehly i šperky, to je o dost lepší. Jiná je i technika, dřív se všechno bralo do kleští, dnes jsou některé věci daleko lépe proveditelné v rukách bez kleští.

Co třeba nějaké trendy ze světa?

Abych se přiznal, tak nějaké trendy ve světě úplně nesleduji. Ze svého pozorování můžu říct, že jednu dobu byl takový boom, kdy lidé hodně experimentovali. Dělali se extrémní piercingy, každý zkoušel, co se dá vyhojit, co se dá propíchnout a jak velký šperk se kam vleze. Třeba septum byl dřív vyloženě chlapský piercing. Zkoušeli jsme, jak moc se to dá roztáhnout a každý z nás nosil v nose takovou tlustou podkovu. Dneska je to spíš taková holčičí ozdoba.

Máte nějaké oblíbené piercery? V tuzemsku nebo v zahraničí?

Zahraničí vůbec nesleduji. Vím, že je ve světě hromada dobrých piercerů, ale mě to nikdy nebralo. Stejně tak nemůžu říct, že bych v Česku měl vyloženě někoho, jehož práce se mi extra líbí. Samozřejmě v Praze v Hellu dělá Šimon Svěrák, toho bych s klidným srdcem doporučil, jelikož opravdu ví, co dělá. Já osobně bych k němu ale nešel, mně jde hlavně o pocit z daného člověka. Co šlo, to jsem si napíchl sám (smích).

Klíčová slova: piercing, tetování, studio

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.