08.04.2011 21:20


Petr Dvořák: Vědu ať zase převezmou mladí

Autor: Václav Bažant | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Univerzita

Domnívá se, že domovské instituci by měl pomoct každý, kdo k tomu dostane příležitost. Podle vlastních slov alespoň rozšířil řady kandidátů, aby měl Akademický senát Masarykovy univerzity při volbě více možností. I takové názory zastává Petr Dvořák, jeden z uchazečů o funkci příštího rektora.

Do Brna jej komunisté poslali za trest. Nepohodl se totiž s kádrovákem na svém pracovišti. Kdyby tušili, že se v jihomoravské metropoli po revouci vybudují vědecké instituce srovnatelné s evropským standardem a že Petr Dvořák na počátku devadesátých let dostane grant, jenž mu umožní vycestovat do zahraničí, zřejmě by zvolili trest jiný.

Od loňského roku jste proděkanem lékařské fakulty pro vědu a výzkum. Co tato funkce obnáší?

Především kvantum práce. Spolupracuji s odborem pro vědu a výzkum a metodické vedení politiky fakulty v oblasti vědy. Smyslem tohoto postu je pomoc s formálními náležitostmi u zajímavých projektů.

Bydlíte v Řícmanicích, což je obec kousek od Brna. Jaké je vaše každodenní dojíždění do práce?

Mám-li říct pravdu, je to otrava. Snažím se vyrazit autem vždy poměrně brzy, abych se vyhnul dopravní špičce. Manželka pracuje v dětské nemocnici, takže ji každé ráno vozím. Mám to po cestě. Ale neumím si představit, že bych jezdil autobusem, protože bych musel asi třikrát přestupovat.

Jaké máte záliby?

Mnoho volného času mi nezbývá, ale mým koníčkem je sportovní kynologie. Běhání se psy je pro mě perfektní odreagování i sportovní vyžití. Navíc se o psy aktivně starám. Považuji to za ideální boj proti stresu. Nejlepší bylo, když jsme měli vlastní chovatelskou stanici rotvajlerů.

Věnujete se i jiným sportům?

Velice rád jezdím na běžkách. Projezdil jsem na nich téměř celou Vysočinu. Zúčastnil jsem se i několika závodů, například Jizerské padesátky, Krkonošské sedmdesátky či různých klání na Slovensku.

Chtěl jste být vždy akademikem nebo bylo vaším vysněným povoláním něco jiného?

V dětství jsem měl vysněná povolání jako jiní. Chtěl jsem být pilotem či kosmonautem. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že budu profesionální voják. Na vojně jsem sloužil u průzkumníků ve Vimperku. Díky tomuto zařazení jsem prakticky celé dva roky strávil v lese. Ke konci vojny mě oslovili s nabídkou, zda bych nechtěl v armádě zůstat. Nějakou dobu jsem o tom uvažoval, protože bych mohl navázat na rodinnou tradici. Nakonec jsem se však rozhodl jinak.

Jakou rodinnou tradici máte na mysli?

Můj dědeček sloužil v první světové válce. Bojoval v československých legiích na italské frontě. Za první republiky to dotáhl až do hodnosti brigádního generála. Měl na starosti výstavbu pohraničního opevnění na jižní Moravě. Po roce 1948 ho z armády vyhodili. Ve vězení sice naštěstí neskončil, ale zaměstnání odpovídající jeho schopnostem také nenašel. Pamatuji si, že pracoval jako vrátný.

Proč jste se rozhodl  kandidovat na funkci rektora?

Pár lidí mi řeklo, že by ve vedení univerzity měl být zkušený člověk, a to nejlépe se zahraniční praxí. Zároveň by jim však tato osoba měla být blízká z univerzitního prostředí, aby se s ní dobře jednalo. Nebyl to tedy vyloženě můj rozmar. Chtěl jsem dále učit a zároveň zůstat odborníkem v oboru. Ale už mi trochu docházejí síly dělat vědu. Převezmou ji zase mladí. Mám nyní možnost udělat něco pro svou domovskou instituci. Alespoň jsem rozšířil řady kandidátů, aby si Masarykova univerzita měla při volbě z čeho vybírat.

Jak se na kandidaturu dívají vaši blízcí?

Nadávají (směje se). Manželka není ráda. Ale na druhou stranu mi umožňuje, abych o post rektora usiloval. Takže mě v podstatě podporuje. I když ne tak otevřeně.

Klíčová slova: rektorské volby, Petr Dvořák, kandidát, proděkan, voják

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.