03.10.2015 23:37


Penzion pro opuštěná zvířata – nejen psi, ale i koně, prase či kráva

Autor: Havelková Lenka | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Necelé tři kilometry od Brna směrem na sever se v lese ukrývá takzvaný Interpespenzion pro opuštěná zvířata. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o obyčejný psí útulek. Nechávám své auto u nedalekého Mysliveckého stadionu a dál se vydávám pěšky lesní cestou až k obrovské kovové bráně. Je sobotní poledne a ve vzduchu je cítit přicházející podzim. „Dobrý den, doufám, že nečekáte dlouho,“ vítá mě s úsměvem milá starší dáma.

Vcházím do dvora a přede mnou se otevírá zcela jedinečný svět plný pletivových kotců. „Dávejte si pozor pod nohy, je tu hodně bobků,“ upozorňuje mě dobrovolnice Alena Honková hned úvodem. První o sobě dává vědět obrovský bernardýn. K jeho štěkotu se postupně přidávají další psi a pomalu vycházejí ze svých pelechů. Nestačím se ani porozhlédnout a naproti mně kráčí malý poník. Za ním pochoduje stádo čtyř koz. „Máme tu i krávu a támhle třeba prase, kdybyste měla zájem,“ směje se žena a bere mě na prohlídku. Dozvídám se, že čuníkovi je teprve rok. Majitelé si ho pořídili do bytu. Samozřejmě, že jakmile z roztomilého prasátka vyrostlo padesátikilové prase, odložili ho sem do penzionu. „Někteří lidé jsou prostě hlupáci,“ posteskne si dobrovolnice a vytahuje z ledvinky několik buchet. „Jen si dej, fešáku,“ vhazuje mu přes plot pochoutku.

Přátelský oříšek Bárt čeká v útulku na budoucího majitele. Foto: Lenka Havelková

 

Nyní se přesouváme ke kotcům, ve kterých jsou už jen psi. Bydlí jich tu asi třicet a ne všichni jsou určeni k adopci. Podle Aleny Honkové nejvíce záleží na jejich životním příběhu. Ti, co byli bití a různě týraní, mají jen malou šanci na nový domov. Většinou se jedná bojová plemena. „Oni už nedůvěřují lidem, jsou nestabilní a to by mohlo dopadnout špatně,“ vyjmenovává žena důvody, proč například devítiletý rotvajler Max nejspíš už zůstane bez majitele. Naproti tomu zde najdeme i psy, kteří s lidmi žádný problém neměli. Jsou to většinou kříženci střední velikosti. „Bárt je tady asi půl roku a určitě jednou do nějaké rodiny půjde,“ vyjadřuje tato prošedivělá dáma jistotu nad osudem roztomilého oříška.

Mezi další početné obyvatele penzionu patří kočky. Potkáte jich tu asi deset až patnáct a mezi nimi i několik koťat. Všechny kočky jsou umístěné v jednom kotci, který má dvě poschodí. Dozvídám se, že zanedlouho bude útulek slavit dvacáté šesté narozeniny a přestože to podle Aleny Honkové není žádné jubileum, mají zde v plánu uspořádat menší oslavu. Zatímco si představuji nějakou párty, dobrovolnice dodává, že se bude jednat jen o vylepšení jídelníčku. Zvířata tu jedí poměrně skromně, jelikož útulek žije jen z darů od sponzorů. „Ty borůvkové buchty, co jim házím, nám dává jedna hodná paní z pekárny. Jinak všechno kupujeme ze svého,“ krčí rameny žena, která se péči o opuštěná zvířata věnuje již deset let. Penzion prý funguje díky práci dobrovolníků a zaštiťuje ho Brněnská nadace pro ochranu zvířat.

Chvíli mám pocit, že bych si snad měla vzít alespoň jednoho psa s sebou domů. Když ale nasedám do auta, je mi jasné, že člověk, aby byl schopen obětovat svůj komfort a volný čas ve prospěch jednoho z těchto chlupáčů, musí mít ke zvířatům speciální vztah. Možná se sem někdy vrátím s pytlem granulí a pomůžu alespoň tímto způsobem. 

Klíčová slova: Brno, útulek, psi, kočky, zvířata, dobrovolníci

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.