20.03.2020 17:04


Pečení je životní styl, říká vítězka soutěže Peče celá země

Autor: Eva Matějková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Dvanáct amatérských cukrářů a pekařů se utkalo v prvním ročníku české verze pořadu Bake off s názvem Peče celá země. Výhru si odnesla třiačtyřicetiletá Petra Burianová, vystudovaná právnička a maminka pěti dětí. Soutěžící se v každém kole museli vypořádat s technickou, kreativní a osobní výzvou. Zadání technické výzvy dopředu neznali, vymýšlel ho vždy jeden z porotců. Pořad vysílala Česká televize od čtvrtého ledna, finálový díl na obrazovkách běžel minulou sobotu večer.  

Petra Burianová, Foto: Česká televize

Brno – První ročník soutěže Peče celá země hostil zámeček Bon Repos poblíž Lysé nad Labem. Petra Burianová si ze soutěže kromě výhry odnesla také zkušenosti a, jak sama říká, i partu kamarádů a odvahu více experimentovat při pečení. 

Jak jste se k pečení dostala?

Peču odmalička. Na vesnici je úplně normální, že holky s maminkami pečou, takže jsem začala brzy. Starala jsem se o tři mladší bratry a když byla maminka v práci, dala jsem nějakou jednoduchou buchtu do formy a upekla ji. Ale více jsem se pečení začala věnovat, až když jsem se vdala a narodily se mi děti. Člověk to totiž pro ně chce mít hezké. Začátky probíhaly metodou pokus-omyl, postupně se to vyvíjelo. Jak říkám: Jsem stará a vypečená. (smích)

Pečete podle receptů, nebo ráda improvizujete?

Všechno už tady jednou bylo. V cukrařině už neobjevíte žádnou převratnou novinku. Máte základní druhy těst, ale můžete je kombinovat, takže v tomto variabilita určitě je. Na jednu stranu je pravda, že v soutěži jsem se spíš držela receptů, na druhou stranu mě však soutěž hodně uvolnila v tom, že jsem své pečení začala více rozvíjet, přemýšlet nad ním a kombinovat recepty. Celkově mě soutěž uvolnila.

Jaký je rozdíl mezi pečením doma a při natáčení soutěže?

Obrovský. Doma máte bezpečí. Víte, kde co máte, nikdo vás nesleduje. Když to pokazíte, tak vás při tom neuvidí milion a půl diváků. Doma máte absolutní klid. Jak říkala Hanička ze soutěže: Pohoda a víno. Můžete se volně pohybovat a když se něco nepovede, přejdete k něčemu jinému. Doma taky přesně víte, jak vám peče trouba nebo jak šlehá robot. V soutěži bylo všechno nové. Vytrhne vás z bezpečí domova a vezme vás do úplně neznámého prostředí. Ale hodně mi to dalo, člověk se pak nebojí třeba jít někam na kurz či péct v cizí troubě.

Každý soutěžící měl svůj pracovní prostor, Foto: Česká televize

I přes stres ze soutěže jste všem stíhala dávat rady.

To je v povaze člověka, to nezastavíte. Já nejsem soutěživý typ, což si myslím, že mi v soutěži paradoxně pomáhalo. Protože jsem nepřišla tlačit na výkon nebo nedej bože vyhrát. Přišla jsem tam, protože mě přihlásily moje děti a bylo pro mě otázkou cti něco odevzdat. Mně ale vždy záleží na tom, jak se daří lidem okolo, takže i tady jsem chtěla, aby výtvory odevzdali i ostatní.

Jste s ostatními soutěžícími v kontaktu?

Určitě. Za dobu, kterou jsem s nimi strávila, mi přirostli k srdci. Jsou to lidé, kteří byli celou dobu neuvěřitelně milí, nebyl mezi námi žádný podrazák nebo manipulátor. A když s nimi trávíte čas, tak se sblížíte. Po natáčení probíráte soukromé věci jako kamarádi. Snažíme se vídat a scházet. Zrovna teď jsem se vrátila od soutěžící Pavlínky z Pardubic. Se všemi jedenácti spolusoutěžícími se tedy kamarádím.

Jak dlouho natáčení trvalo?

Samotné natáčení trvalo dvacet dní. Ale přípravy od první myšlenky probíhaly zhruba dva roky. Bylo potřeba sehnat štáb lidí, který všechno nachystá a zajistit partnery, udělat castingy, najít porotce a také moderátory. Celé je to obrovský kus práce, který divák na obrazovce nevidí. Natáčení byla v podstatě jenom třešnička na dortu. Po natočení se pořad ještě přes půl roku stříhal, bylo natočeno obrovské množství záběrů. 

Pro Petru jsou všichni spolu soutěžící kamarádi, Foto: Česká televize

Věděli jste dopředu, co budete péct?

Dostali jsme obecné zadání výzev (kromě technických výzev, pozn. red.), ke kterým jsme před začátkem natáčení museli předložit recept se všemi detaily. Museli jsme dopředu sepsat, jaké použijeme náplně, čím výrobky ozdobíme nebo na jakém nádobí budeme servírovat. To jsme už pak nemohli měnit. Na sepsání receptů jsme měli asi třicet dní, pak jsme měli ještě nějakou dobu na jejich natrénování. Z mého pohledu ale nebyla dostatečná. (smích) Kolikrát jsem totiž sepisovala recepty, které jsem neměla nazkoušené. Finálový dort jsem si třeba jenom nakreslila. Když pak nastala doba, kdy jsme si námi sepsané recepty mohli doma zkoušet, tak jsem ten dort pekla dva dny. Ve finálovém kole jsme na něj přitom dostali časový limit čtyři hodiny.

Čím jste se při pečení inspirovala?

Největší inspirací byly samotné recepty. Když víte, že použijete například pistácie a maliny, tak přemýšlíte, co by se k tomu hodilo. U finálového dortu jsem to ale měla víc promyšlené. Zadání bylo asymetrický párty dort a pro mě párty znamená, že se sejdou dospělí i děti. Je tam něco zábavného, ale zároveň i něco pro dospělé. Proto jsem dort obložila i menšími zákusky. Inspirovala jsem se pohádkami, které ráda čtu dětem. Celkový nápad se rozvíjel postupně. Nejdříve to byla krabice plná malých dortíků a postupně jsem k tomu vymyslela nahoře konvičku. Pak jsem si řekla, proč by z ní nemohlo téct kakao do hrnečku, který byl umístěný dole.

Mimo pečení jsou vaším koníčkem i řemesla.

Někdo říká, že pečení je koníček. Pro mě je to životní styl. S dětmi pečeme obden, skoro každý den pečeme chleba. Peču téměř pětadvacet let, takže už to jako koníček neberu. Řemesla ale ano. Ráda si něco vymyslím nebo nastuduji. Řemesel umím mnoho a moc mě baví. Věnuji se třeba košíkářství, pletení nebo včelaření. Mám ráda nejenom tu techniku, ale líbí se mi sledovat příběhy věcí. Třeba když chcete uplést svetr, tak na začátku je ovce. Takže se nejprve vypravím pro čerstvou vlnu, vyperu ji, upředu na kolovratu, obarvím ji, utkám a pletu z ní. Zkusíte to jednou a zjistíte, že je to obrovská dřina. Vyrobit jeden svetr vám zabere půl roku a vy si pak najednou vážíte výsledného produktu daleko víc. Vnímáte to pak i v obchodech, kde za produktem nevidíte práci.

Zadání technických výzev bylo pro soutěžící překvapení, Foto: Česká televize

Jak se dá stíhat tolik činností?

Musí se pracovat, člověk nesmí být líný. Já jsem skřivan, vstávám v pět hodin ráno, i když nemusím. Jsem možná i workoholik. Mě když něco baví, tak pak nevidím tu námahu, která za tím stojí. Mám ráda, když je za mnou nějaká práce vidět. To je pro mě protipól právničiny. Někdy, když jsem unavená z práce, tak si sednu ke kolovratu, nebo zadělám na buchty.

Pracujete stále jako právnička?

Je to asi týden, co už jako právnička nepracuji. Nemyslím, že to způsobila soutěž, už to ve mně bylo delší dobu. Opravdu jsem si potřebovala oddychnout. Všechen ten stres spojený jak s prací, tak s mediálním zájmem kvůli soutěži byl na mě moc. Nechci ale říkat, že jsem s právničinou skončila, spíš jsem ji jen odložila a dávám si pauzu. Situace je komplikovaná kvůli koronaviru, ale uvidíme. Moje životní motto zní: Netlač řeku, teče sama. Takže se podle toho řídím a funguje to. Když si něco přejete, tak se stačí podle toho chovat a ono to přijde.

Zvažovala jste pečení na zakázku?

O tom tady neuvažuji. Musím říct, že obdivuji všechny cukráře a cukrářky, kteří pečou na zakázku, protože se tím v Česku moc nedá uživit. Lidi nechtějí platit reálné ceny a také je tam obrovský tlak i konkurence. Ale péct samozřejmě nepřestanu. Právě u nás na chalupě zřizuji malinkou provozovnu, abych mohla něco legálně občas dát známým a kamarádům. Ale nechci, aby se to stalo hlavním zdrojem mé obživy. Moje sny a plány jdou směrem k vedení kurzů pečení i řemesel.

Vyhlášení bylo pro Petru emotivní, Foto: Česká televize

Jaké pro vás bylo vědět, že jste soutěž vyhrála, když se to ostatní dozvěděli až po odvysílání v březnu?

Natáčení probíhalo v květnu a podepsanou mlčenlivost jsem měla já i členové mé rodiny, kteří se natáčení finále zúčastnili. Největší problém byl s malým Antonínem, kterému byly čtyři roky a je to brepta, tak jsme se báli, aby něco neprozradil. Ale nic neřekl, jsem na něj pyšná.

Jak jste prožívala vyhlášení?

Pro mě to bylo velké překvapení. Celou dobu jsem si myslela, že vyhraje Anička. Vůbec jsem s výhrou nepočítala a pro mě soutěž skončila ve chvíli, kdy jsme odevzdaly finálový dort a šly jsme za rodinou a kamarády a ostatními soutěžícími. Pak nás venku seřadili a pan režisér nám vysvětloval, jak bude vyhlášení probíhat, a že vítěz musí udělat tři kroky dopředu. Když jsem ale uslyšela své jméno, tak mi to doslova podrazilo nohy. Pak teprve dole na zemi jsem si uvědomila, že bych měla udělat ty tři kroky vpřed. (smích)

Pozorujete změnu chování ve svém okolí po tom, co jste soutěž vyhrála?

Ze svého okolí díkybohu nevnímám, že by mě někdo vyloženě odsoudil nebo mi výhru nepřál. Celkově musím říct, že reakce byly ohromně milé a pozitivní, akorát jich bylo hrozně moc. Na sociálních sítích teď trávím mnohem víc času a bohužel, i tak nestíhám na všechny zprávy reagovat. Ale pozoruji zájem médií. Udělala jsem pár pěkných rozhovorů, tak se těším, až vyjdou.

Klíčová slova: pečení, výhra, Peče celá země, recepty, soutěž

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář