23.11.2020 22:38


Omezení počtu zákazníků na prodejnách, aneb bez košíku do obchodu nelez

Autor: Jan Podmol | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Dlouhé řady, napočítané košíky a ochranka u vstupu na prodejnu. I tak nyní vypadá nakupování v Česku. Redaktor Stisku Jan Podmol zjišťoval, jak se nařízení omezující počet zákazníků dodržuje v brněnských obchodech.

Minulý týden v pondělí schválilo ministerstvo zdravotnictví další opatření proti šíření koronaviru. Od středy 18. listopadu platí, že v obchodech může být pouze jeden zákazník na patnáct metrů čtverečních prodejní plochy. Toto nařízení s sebou přineslo mnohé komplikace, ale také rozdílné přístupy jednotlivých prodejen a obchodních řetězců.

Opatření je sice součástí Protiepidemického systému ČR (PES), ale až do pondělí o něm provozovatelé obchodů nevěděli. „My jsme už nějakou dobu měli informace, že vláda toto opatření plánuje, ale o jeho vyhlášení jsme se dozvěděli až z televize. Byli jsme z toho celkem překvapení,“ řekla mluvčí hypermarketu Globus Lutfia Volfová. I přes vzniklou časovou tíseň musely všechny prodejny od středy zajistit svůj chod v souladu s nařízením.

V sobotu 21. listopadu jsem se rozhodl zjistit, jak se obchody v Brně s omezením vypořádaly. Právě sobotu jsem vybral proto, že je prodej v neděli zakázán, takže jsem očekával nápor zákazníků.

Nemáš vozík? Vstup zakázán

Nejdřív mířím do Lidlu v Komárově. Hodiny ukazují půl šesté večer a u vchodu je rušno. I když tuším, co nastane, zkouším na prodejnu vejít. „Bohužel pane, bez vozíku vás pustit nemůžu, máme je venku napočítané,“ říká mi muž v bundě s nápisem security. Když namítám, že nemám minci ani žeton do vozíku, ochotně mi nabízí možnost rozměnit hotovost na pokladně. Jenže já mám v kapse jenom kartu a prosit kolemjdoucí o pětikorunu se mi opravdu nechce. Chápu, že se dovnitř nedostanu, takže pokračuju dál.

Nastupuju do plného autobusu a vyrážím do obchodního centra Vaňkovka. V tom je sice mnoho obchodů zavřených, ale i tak jich má několik výjimku. Mojí druhou zastávkou je prodejna Albert, před kterou vidím naskládané modré košíky, které fungují jako vstupenka na prodejnu. Přesto je záměrně ignoruji a vyhýbám se očnímu kontaktu s mužem ve žluté vestě, který dohlíží právě na to, aby každý v ruce košík měl.

Využívám většího počtu lidí vstupujících společně se mnou a už mám pocit, že jsem proklouzl. V ten moment mě ale někdo chytá za rameno. „To platí i pro vás pane, dovnitř pouze s košíkem,“ nabádá mě příslušník ochranky. Poslechnu ho, ale když poté procházím obchodem, vidím několik zamilovaných párů a skupinek pouze s jedním košíkem, což nechápu.

Na první pohled nepozorný personál drogerie

Naproti Albertu má otevřeno taky drogerie DM. Protože vidím, že na pokladně je jenom jedna prodavačka, která navíc obsluhuje zákazníka, cítím svou šanci. Při vstupu míjím nachystané košíky a mám pocit, že si mě nikdo nevšiml. Mezi regály potkávám plno lidí bez košíků a nabývám dojmu, že tenhle obchod nařízení opravdu neřeší. Prodavačka má plno práce na kase a hlídat vchod, podle mého názoru, nestíhá.

Proto v pondělí posílám do společnosti novinářský dotaz a požaduji vysvětlení. „Personál prodejen má k dispozici smartphony s nainstalovanou aplikací, která umožní počítat zákazníky. Její využití je plně v kompetenci jednotlivých prodejen. Také vyzýváme zákazníky k použití košíků. Pokud si někdo košík nevezme, zaměstnanec ho za něj odebere a u vchodu zůstává správný počet,“ vysvětlil pro Stisk manažer komunikace DM Jiří Peroutka. O tom, zda to tak v praxi ale opravdu funguje, nejsem po svém sobotním pozorování přesvědčen.

„To je nějaký vtip?“

Ale zpět k mému putování brněnskými obchody.

Jako další je na řadě Tesco v obchodním centru Dornych. Až tady se naplnily mé představy o dlouhém čekání a prázdných obchodech. Okamžitě se zařazuju do asi desetimetrové řady, ve které lidé stojí s dvoumetrovými rozestupy podle značek na podlaze. Kvůli nim je řada za chvíli asi dvakrát delší. Za mnou stojí rozčílená matka se dvěma dětmi. „To je nějaký vtip nebo co?“ pronáší naštvaně.

Řada se ale poměrně rychle posouvá a za pět minut stojím u dvou členů ochranky, kteří sledují vycházející zákazníky u pokladen. Mezitím si dezinfikuji ruce u přistaveného stojanu. „Další. Můžete jít, pane,“ ozve se, jakmile u pokladen zaplatí svůj nákup další člověk. Košík nepotřebuji a na prodejně je opravdu málo lidí. Myslím, že přesně takhle si to ministři představovali.

Svůj investigativní večer zakončuji v obchodě Flying Tiger ve druhém patře Dornychu. Ve výloze jsou nápisy informující o povoleném počtu osob v obchodě a instrukce, jak se vevnitř chovat. Na rozdíl od DM je jedna prodavačka za kasou a druhá stojí u vstupu, kde mi s úsměvem podává košík. Tady není k proklouznutí bez povšimnutí personálu minimální šance. Procházím úzkými uličkami a do toho hraje tematická hudba, která připomíná blížící se Vánoce.

Při odchodu se na mě obě prodavačky usmívají a můj košík ihned dezinfikují. Myslím, že přesně takhle by to mělo fungovat.

Klíčová slova: nakupování, hypermarket, řada, vozík, košík

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.