17.12.2019 22:05


Ombudsmanka Anna Šabatová žádá větší přístupnost vlakové dopravy pro lidi s postižením

Autor: Tereza Švecová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Vlaková přeprava pro lidi s postižením, a hlavně ty využívající vozík, je podle veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové v České republice problematická. A to jak z pohledu přístupnosti nádraží a jejich nástupišť, tak samotných vlakových souprav a kvality relevantních informací. Ombudsmanka proto požaduje zavedení právního nástroje nutícího dopravce přístupnost postupně zvyšovat. 

Tisková konference ombudsmanky Šabatové. Foto: Tereza Švecová

Brno – Přístupnost vlakové dopravy pro lidi s postižením, a hlavně pro ty využívající vozík, je podle ombudsmanky Anny Šabatové v České republice nedostatečná. Problém se přitom netýká jen samotných vlakových souprav, ale i nádraží a jejich nástupišť nebo nedostatečného poskytnutí informací. Při mapování situace se Šabatová zaměřila na pět nejvýznamnějších dopravců v Česku, konkrétně České dráhy, Arriva vlaky, GW Train Regio, Leo Express a Regio Jet, a oslovila také Ministerstvo dopravy, Drážní úřad a Správu železniční a dopravní cesty. Řešení vidí v existenci právního nástroje nutícího dopravce, aby přístupnost navyšovali.

U příslušných úřadů ombudsmanka zjišťovala bezbariérovost nádraží. „Zjištění jsou bohužel velmi, velmi neuspokojivá. V Česku existuje bezmála dva a půl tisíce vlakových zastávek a jen 18 procent z nich je alespoň částečně přístupných,“ prezentovala výsledky Šabatová. Bezbariérový vstup do nádražní budovy a zároveň i k pokladně je přitom možný v pouhých 5 procent z celkového počtu stanic.

Nepřístupné jsou zejména zastávky na vesnicích a malých městech. Bezbariérový přístup na všechna svá nástupiště má pak zajištěno jen pět set vlakových stanic. „Stalo se mi, že jsem vystoupila na nástupišti s nefunkčním výtahem. Kdyby to nebylo nástupiště první, co se dalo oklikou obejít, neměla bych možnost dostat se ven,“ podělila se o svou zkušenost právnička Veronika Vítková, která využívá elektrický vozík o váze okolo sto šedesáti kilo.

Dále by se změna měla dotknout i šířky dveří vlaků, a to jak těch nástupních, tak vstupních do oddílu pro cestující. Jejich minimální šířka stanovená nařízením EU o technických specifikacích je se zohledněním velikosti elektrického vozíku osmdesát centimetrů. Takové parametry ve všech svých vozech splňuje pouze jeden z uvedených dopravců, Leo Express, České dráhy mají přístupné zhruba 70 procent vozů. 

Přepravci, kteří své vozy nezpřístupňují lidem s postižením se pak brání tím, že nařízení Unie se vztahuje pouze na vozy vyrobené po 1. červenci roku 2008. Například společnost Regio Jet, která nakoupila pouze starší vlakové soupravy, je tak přístupná maximálně lidem s menším invalidním vozíkem a své vozy není ani povinna modernizovat. Právě zde doporučuje ombudsmanka zavést příslušná právní opatření vynucující postupné zlepšování, a to všemi dopravci.   

V neposlední řadě se problém přístupné vlakové dopravy dotýká také plošin potřebných k nástupu člověka s vozíkem do vlaku. Zatímco některé soupravy disponují plošinami, které jsou součástí vagónu, mnoho z dopravců musí využívat služeb mobilních plošin. „Takových plošin je osmdesát devět na celý stát, vlastní je České dráhy a ostatním dopravcům je pronajímají. Pronajímají je ale na těch pár minut za tři tisíce, což může být pro dopravce velmi demotivující,“ vysvětlila Simona Jakešová z odboru ochrany práv lidí s postižením. K mobilní plošině je navíc potřeba zajistit obsluhu, a to obvykle minimálně dva dny předem, jinak se může stát, že ačkoliv ve stanici mobilní plošina bude, nebude na směně zrovna nikdo, kdo by ji obsloužil. Obsluha obvykle končí pátou hodinou odpolední. 

Domluvit si přepravu je tak pro člověka administrativně náročné. „Musíte si několik dní předem na internetu vyhledat, který vlak, která stanice i které nástupiště je bezbariérové, nemluvě o toaletách. Dále je třeba zjistit, jestli má vlak plošinu jako svou součást, nebo budete muset využít plošinu mobilní, s čímž souvisí vyhledání časové dostupnosti obsluhy. Přijde mi to odrazující, demotivující,“ objasnila Vítková.

V Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením je přitom mobilita jednou z nejpodstatnějších bodů. I proto ombudsmanka oznámila, že se v příštím roce bude zabývat přístupnosti autobusové dopravy.

Klíčová slova: Brno, ombudsmanka, vozíčkáři, vlak, handicap, nádraží, bezbariérovost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.