11.04.2015 08:57


Oligarchizace politiky nás posouvá na východ, říká Alexandr Vondra

Autor: David Jan | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Signatář Charty 77, spoluzakladatel Občanského fóra. Někdejší český velvyslanec ve Spojených státech. Bývalý ministr zahraničí, ministr pro evropské záležitosti i ministr obrany. Dlouholetý představitel ODS, dnes její řadový člen a vysokoškolský učitel. Alexandr Vondra patří mezi nejvýraznější tváře české polistopadové politiky. Mezinárodní dění, jehož byl mnoho let součástí, dnes sleduje zpovzdálí. „Situace doma i v Evropě mě znepokojuje a politikům ji vůbec nezávidím,“ říká v rozhovoru o Zemanovi, velvyslanectví i eurozóně. 

Audio

    Bývalý ministr obrany Alexandr Vondra hovoří o aktuálních krocích prezidenta Miloše Zemana.
         
    Autor: Jan David

Bývalý ministr obrany a místopředseda ODS Alexandr Vondra. FOTO: Martin DivíšekMěl by prezident Miloš Zeman odjet do Moskvy na oslavu výročí konce druhé světové války?

Přestože umím pochopit snahu vzdát hold vojákům, kteří se na osvobození výrazně podíleli, pokládám za fatální rozhodnutí asistovat plánované vojenské přehlídce. Tam český prezident nemá co dělat, vzhledem k událostem posledních měsíců je takové rozhodnutí nerozumné (v době rozhovoru ještě nebylo známo Zemanovo rozhodnutí, že se při návštěvě Moskvy vojenské přehlídky nezúčastní, poznámka autora).

Kvůli nejednotě vládní koalice se opozici ve sněmovně nepodařilo Zemanovu cestu zatrhnout. Co to o vládě Bohuslava Sobotky vypovídá?

Kabinet mu financování cesty vůbec nemusel schválit. Prezident by pak sice mohl do Ruska odletět, ale hradil by to z vlastního rozpočtu. Šlo by tak spíše o demonstrativní akt. Současná koalice není schopná se dohodnout. Část sociální demokracie se Zemanem sympatizuje. ANO zase nemá názor, je to disciplinovaný klub jednoho oligarchy, který si o zahraniční politice v zásadě nic nemyslí. Odmítavý postoj vyjádřili pouze lidovci, jejichž síla není dostatečně velká.

Prezident navíc v minulých dnech reagoval na slova amerického velvyslance Andrew Schapira, jenž se k oné cestě vyjádřil kriticky. Schapiro má prý kvůli tomu na Hradě zavřené dveře. Nezavírá si tím spíše Miloš Zeman dveře vůči Spojeným státům?

Zemanovy kroky jsou motivované domácí politikou. Prezident má vnitřní ambici vyrovnat počet volebních období s předchozími hlavami státu, ohledně další kandidatury si ale stále není jistý. Přesto si drží své skalní voličské jádro v pohotovosti. Čím více se proti němu lidé bouří s červenými kartami, tím se zvyšuje síla jeho příznivců. Rozhodne-li se znovu kandidovat, bude časem svou rétoriku mírnit.

Takže dává přednost svým cílům před zájmy České republiky?

Ano, vnitřní politika je pro něj důležitější. Pokud mají partikulární zájmy v menším státě velký prostor, nastávají komplikace. Navíc si Zeman dobře vyhodnotil, že do Bílého domu má dveře zavřené už dávno, a tak v cizině už nemůže nic ztratit. Získá tím akorát plusové body na domácím poli mezi svými věrnými.

Zaorálek a Sobotka nejsou silné osobnosti

V letech 1997 až 2001 jste byl naším velvyslancem v USA. Co je pro takto vysokou diplomatickou funkci nejdůležitější?

Čím menší stát, tím je více potřeba brát zahraniční politiku vážně a snažit se při ní dodržovat kontinuitu. Přízeň velmocí potřebuje každý, zatímco malí hráči si pozici musí vydobýt sami. A právě velvyslanci mají v tomto naprosto klíčovou úlohu.

Dařila se vám držet názorová konzistence? Za vašeho velvyslanectví se v Česku vystřídaly dvě velmi odlišné vlády.

V květnu 1997 jsem měl na pověřovacích listinách podpis prezidenta Havla, premiéra Klause a ministra zahraničí Zieleniece, s nimiž jsem byl dlouhodobě zvyklý skvěle spolupracovat. Mým jasným úkolem bylo obhájit rozšíření NATO před americkou veřejností, čekali jsme také na hlasování Kongresu. Po roce a čtvrt však nastoupila nová vláda, s Milošem Zemanem v čele.

Co se pro vás tehdy změnilo?

Nový ministr zahraniční Jan Kavan mi začal vytyčený úkol značně komplikovat. Ještě jsme ani oficiálně nebyli členy NATO a on přesto začal pokládat nemístné otázky, zda bychom z Aliance neměli raději vystoupit. To bylo víc než podivující.

Bývalý ministr obrany a místopředseda ODS Alexandr Vondra. FOTO: Martin DivíšekJe v takových případech povinnost velvyslance reprezentovat názory vládnoucí exekutivy?

Musel jsem se řídit vlastním svědomím, snažil jsem se dodržovat kontinuitu našich postojů. Dospěl jsem k názoru, že je v zájmu České republiky, aby ministr zahraničí do Ameriky raději vůbec nejezdil. A dlouho se to dařilo.

Lze dlouhodobě takto řešit dvojkolejnost zahraniční politiky?

Určitě ne, proto se podle toho mají nejvyšší představitelé chovat. Musím konstatovat, že vedoucí úlohu současné vládě vůbec nezávidím, vzhledem k aktuální situaci v Evropě. Nám bylo v 90. letech mezinárodní prostředí příznivě nakloněno, prioritou číslo jedna se stalo ukotvení země na západě. Dnešní oligarchizace české politiky nás posouvá směrem na východ. Myslím, že se s tím premiér Sobotka i ministr Zaorálek snaží jakž takž popasovat. Bohužel to nejsou dostatečně silné osobnosti.

Silné osobnosti na co?

Nedokáží zemi udržet na západní straně s noblesou, nemají dostatečnou sílu ani charisma, aby za své nejisté kroky mohli dostávat vysoké známky. Problém České republiky je, že si nás buď nikdo nevšimne, což je případ premiéra Sobotky. Anebo je nás vidět až moc, což je případ prezidenta Zemana. První možnost se zdá být trošku lepší.  

Putin to může dotáhnout až k Egejskému moři

Česká diplomacie však nebyla jednotná ani za vlády Mirka Topolánka, jejíž jste byl součástí. Prezident Klaus prezentoval vůči Evropské unii často až extrémní názory.

Václav Klaus svou evropskou rétoriku posunul do ryze negativní roviny, což ale nebyla politika vlády. Našim klíčovým spojencům jsme svou loajalitu jasně prokázali.

Topolánkova i Nečasova vláda však například odmítla evropský fiskální pakt, pravidla hlídající rozpočtovou kázeň. To Českou republiku v Evropské unii nepoškodilo?

Dodnes přece není rozhodnuto, jak řecká krize skončí. Přemění se rozkol mezi dlužníky a věřiteli v transferovou unii, kdy bude například Německo donekonečna dotovat jih Evropy? Nebo se budou dlužníci chovat tak, aby své závazky dokázali naplňovat? Dokud nevíme, jak tahle zásadní rozvaha dopadne, nemáme důvod stát se členy eurozóny.

Česko má za sebou sledovaný průjezd amerického konvoje. Potvrdilo se, že jsme stabilní partneři NATO?

Veškerá úcta patří lidem, kteří přišli americké vojáky osobně vítat a mobilizovali tak veřejnost. Díky nim se zachránila pověst republiky ve světě. Pokud by šly do zahraničí obrázky, jak konvoj blokuje národovec Vyvadil, antisemita Bartoš nebo komunista Grebeníček, uřízli bychom si nebetyčnou ostudu. Není důvod se bičovat, problémy mají občas všechny země. Myslím, že jsme plnili, co bylo naším úkolem.

Země však zatím nikdy nevydávala alespoň dvě procenta HDP na obranu, jak stojí v nařízení Aliance.

Bohužel patříme k většině členských států, které tohle nedodržují. Dařilo se nám však vyvažovat americkou garanci evropské bezpečnosti tím, že jsme pomáhali na misích v problémových oblastech světa. Vojáci naši čest dodnes zachraňují. Američané se ale pomalu stahují domů, misí ubývá, a tak ke zvýšení výdajů na obranu dojít musí. Jinak máme obrovský problém my i celá Evropa.

Jak to myslíte?

Bezpečnostní situace úzce souvisí s ekonomickými problémy eurozóny. Němci se musí rozhodnout, co udělat se zadluženým Řeckem. Budou-li na Řeky nadále platit, snadno se může změnit vnitřní německá politika, už bez Angely Merkelové. Anebo mohou nechat Řecko vlastnímu osudu a pustit tak paradoxně Putina do Egejského moře, kam to nedotáhl ani Churchill.  

Je na místě se bát?

Strach je špatný rádce. Přesto je nutné se připravovat na to, že evropská bezpečnost už nebude samozřejmou a klidnou sjezdovkou po modré, jak jsme si zvykli v prvních dvaceti letech po revoluci.

Klíčová slova: Alexandr Vondra, česká zahraniční politika, Miloš Zeman, velvyslanec, USA, Německo

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.