Odkládáním závěrečných prací si studenti způsobují víc stresu než užitku

Brno – Nedostatek času, stres a letos ještě ztížené podmínky z důvodu zavřených knihoven. To vše jsou podle českých studentů překážky, které jim stojí v cestě za odevzdáním závěrečné práce v původně stanoveném termínu. Podle psycholožky ale odkladem práce žádný z těchto faktorů nezmizí, ve většině případů se stres naopak nakupí.

Se začátkem nového roku se studentům, kteří chtějí absolvovat svou státní závěrečnou zkoušku toto léto, zkrátil čas na odevzdání závěrečných prací. Někteří ale stále hledají motivaci k tomu s prací vůbec začít. „Pokud chci stihnout státnice v červnu, tak musím v dubnu odevzdat diplomku. Ta je ale stále v začátcích, nějak v tom nenacházím smysl. Mám pocit, že jsem v neustálém stresu. Nejen z diplomky, ale i z nadcházejícího zkouškového, státnic a celkově té situace, ve které momentálně jsme,“ řekla studentka pátého ročníku Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Bohuslava Palová. K tomu dodala, že ji limitují také zavřené knihovny, ve kterých vždy pracovala.

Stres a nedostatek času, kterému studenti nejčastěji přisuzují vinu, jsou i podle odborníků hlavními činiteli neúspěchu. Je ale důležité uvědomit si, proč se tyto faktory vlastně objevily. „Mám-li mluvit upřímně, tak musím říct, že pro většinu lidí je psaní těchto velkých prací celkem dlouhý a občas bolestný proces. Psychickou zátěž si ale často způsobují sami. Třeba tím, že si zvolí téma, které je pro ně příliš složité, ukousnou si tak velké sousto a ztrácí motivaci k psaní,“ konstatovala psycholožka Veronika Dobrovolná a dodala, že se z celého procesu poté stává začarovaný kruh. Studenti se kvůli nedostatku znalostí neodvažují začít psát, a tak práci neustále odkládají.

Zatímco u některých to dopadne dobře a svou závěrečnou práci nakonec úspěšně dokončí. Jiní nakonec své snažení vzdají a zahodí tak až pět let vysokoškolského studia. „Myslím si, že jsem byla taková průměrná studentka. V páťáku ale přišla ona osudná diplomka, do které jsem se nedokázala dokopat, a tak jsem odložila, ale to nepomohlo. Potom jsem ještě přerušila studium s tím, že se třeba nějak namotivuji. Ke studiu jsem se ale už nikdy nevrátila,“ uvedla bývalá studentka Vysokého učení technického v Brně Zuzana Nováková, která dnes pracuje na pozici obchodní zástupkyně.

Podle Dobrovolné je přitom potřeba především překonat počáteční nechuť a práci si rozvrhnout tak, aby měli studenti na všechno dostatek času. „Kontinuální práce a koncentrace jsou základem. Každý by měl mít na paměti, že vždy je nejtěžší začít a prokousat se prvními pěti až deseti stranami. Hlavně nenechávat vše na poslední chvíli,“ podotkla psycholožka. Zároveň je dobré najít si rutinu, která autorovi práce vyhovuje. Někdo preferuje psaní ve skupině s více lidmi, někdo zase raději píše o samotě. Když si člověk najde svůj způsob, tak většinou zjistí, že napsat práci není až tak náročné, jak se na začátku zdálo.