18.03.2018 22:18


Odjela za prací do ciziny, aby mohla svým dětem zajistit lepší budoucnost

Autor: Jana Hemzová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Marie Kaminarasová odjela pracovat do Libye už za komunismu, aby poznala novou zemi a získala zkušenosti. Když o 10 let později zůstala sama se dvěma dětmi, rozhodla se do ciziny odjet znovu. Pracovní příležitost, kterou dostala v Saudské Arábii, jí nabízela několikanásobně vyšší plat, než měla v Česku, což jako matka samoživitelka potřebovala. Musela ale odjet bez dětí.

Marie Kaminarasová se narodila v malé vesnici na Vysočině. Vystudovala obor zdravotní sestra na střední zdravotnické škole a pak pracovala na poliklinice. Postupem času však zjišťovala, že jí takový život nevyhovuje. Tenkrát ale vládl tvrdý komunismus. „Chtěla jsem cestovat, poznávat nové kultury, lidi a zvyky. Byla jsem v tomhle úplně jiná než ostatní členové mojí rodiny. Jenže u moci byli komunisti a vyjet nebylo snadné,“ popisuje tehdejší nelehkou dobu.

Skoro až zázrakem se jí však podařilo dostat povolení pro výjezd do zahraničí, a tak ve svých 27 letech vycestovala za prací do Libye. „Ministerstvo zdravotnictví rozesílalo tenkrát po českých nemocnicích nabídky v rámci celorepublikového projektu pomoci zemím třetího světa. Kdokoli měl zájem, mohl se přihlásit a jet pracovat ven. Já jsem neváhala a odeslala přihlášku,“ říká o začátku své cesty. „Celé to byl zdlouhavý proces papírování a vyřizování, ale stálo to za to. Platili mi i jazykovou školu v Brně, abych se naučila základy angličtiny, protože ta se tenkrát ve školách pochopitelně nevyučovala,“ doplňuje.

V Libyi pracovala v hlavním městě Tripolis na místní československé poliklinice. Zaměstnaní zde byli jen Češi, Slováci a místní Libyjci. Celkem tady strávila více než pět let, během kterých byla ale stále vedená jako zaměstnanec Československa. „V Libyi jsem pracovala pět a půl roku, ale celkově jsem tam byla ještě déle. Poznala jsem tady totiž svého budoucího manžela Michalise, který tam byl také kvůli práci. Byl to stavební inženýr z Kypru a v Libyi pracoval na nějakém velkém projektu. Za nedlouho dostal pracovní nabídku v Ománu a já jsem jela s ním. Nezůstali jsme tam ale dlouho a já jsem se s ním vrátila k němu domů na Kypr, kde jsme se vzali a měli dva syny,“ vzpomíná Kaminarasová.

Na Kypru se však Marie nezdržela dlouho. „S manželem jsme se rozvedli a já jsem se s dětmi vrátila do Česka do rodné vesnice. Našla jsem si práci na chirurgické ambulanci v nemocnici nedaleko bydliště, kde jsem brala nějakých třináct tisíc měsíčně, což byla směšná částka,“ říká o své situaci po rozvodu. V Česku zůstala s dětmi asi deset let, pořád ji to ale táhlo do světa. „Když bylo mladšímu synovi jedenáct a staršímu patnáct let, rozhodla jsem se zase vyjet za prací, tentokrát ale čistě z finančních důvodů,“ vysvětluje Kaminarasová. Odjela do Saudské Arábie, kam se dostala díky inzerátu v časopise pro zdravotní sestry. „Možnost práce v Saudské Arábii inzerovala pražská personální agentura specializovaná na získávání profesních zkušeností českých pracovníků v zahraničí. Napsala jsem jim a jela jsem do Prahy na pohovor. Velkou výhodou pro mě bylo, že už jsem v cizině pracovala, což mi asi hodně pomohlo. Musela jsem se naučit na zkoušky z angličtiny i zdravovědy, vyplnit spousty papírů a tak dále. Nakonec jsme podepsali smlouvu a já jsem mohla odjet,“ dodává.

V Arábii chtěla pracovat pouze rok, ten se ale protáhl na celých dvanáct let. S dětmi se pravidelně vídala jen pomocí počítačové aplikace Skype. Domů jezdila jednou nebo dvakrát za rok většinou na čtyři až šest týdnů. „Jestli pro mě bylo těžké opustit děti? Samozřejmě, že bylo, jsem jejich máma. Věděla jsem ale, že když odjedu, budu jim moci poskytnou mnohem lepší životní podmínky, než když zůstanu, ačkoli zaplatím tím, že se nějakou dobu neuvidíme. Plánovala jsem odjet jenom na rok, nikdo nemohl vědět, že se na stálo vrátím až po dvanácti letech. A jestli jsem někdy svého rozhodnutí litovala? Určitě ne,“ konstatuje.

Mariin mladší syn Filippos si na dobu, kdy byla matka pryč, moc nevzpomíná. „Pamatuji si, že nám mamka oznámila, že bude nějaký čas pracovat v cizině a se mnou a bráchou bude bydlet paní, která se o nás bude starat. Nijak jsem to neprožíval, vůbec jsem si neuvědomoval, že tady máma nebude a co všechno to bude obnášet. Stýskalo se mi jen výjimečně. Nikdy jsem jí neměl za zlé, že odjela, spíše naopak. Vím, že nám tím dala víc, než si vůbec uvědomuje. Mnohem rychleji jsem se naučil být samostatný a sám o sebe se postarat. Taky jsme s bráchou díky mamce procestovali svět. To, co udělala je pro mě velkou inspirací a jedno bych jí to chtěl vynahradit. Čím jsem starší, tím víc jsem ale rád, že se po dvanácti letech konečně vrátila,“ tvrdí Filippos.

Klíčová slova: zahraničí, práce, Libye, Saudská Arábie, děti, zdravotnictví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.