15.01.2021 21:54


Občas jsme jezdili na víkendy k Mrtvému moři, říká dobrovolník o svém pobytu v kibucu

Autor: Vojtěch Štěpán | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Kibucnické hnutí má své počátky v prvních desetiletích dvacátého století. Kibuc je nejčastěji zemědělská osada. Některé z nich jsou dodnes organizovány na základě kolektivního vlastnictví všech členů. Od šestidenní války v roce 1967 kibuci tradičně přijímají dobrovolníky z celého světa. Jedním z nich byl i Mark Alexejevič Petukhov.

Dobrovolníci, foto: archiv zdroje

Praha/Kotlas - Kibuci, tedy kolektivní zemědělská osady, již tradičně přijímají dobrovolníky z celého světa. Tato tradice se datuje až do roku 1967.  Jedním z dobrovolníků byl i Mark Alexejevič Petukhov. V Izraeli strávil téměř rok a půl. Kromě cestování většinu času pracoval jako dobrovolník v kibucu. Mark Alexejevič Petukhov v kibucu pracoval za ubytování, stravu a menší kapesné. „Potkal jsem ale i skvělé nové kamarády," vzpomíná. 

Jak jste se tam dostal?

Studoval jsem tehdy v Jihoafrické republice, kde má Kibbutz Volunteers Program Center pobočku. To je organizace, která dobrovolnictví v kibucech zajišťuje. Zašel jsem tam,vyplnil nějaké papíry a sehnal si potvrzení od doktora. Jinak na práci v kibucu není třeba žádná zvláštní kvalifikace. A pak už jsem si jenom koupil letenku a letěl do Tel Avivu. Pamatuju si, že jsem dorazil v pátek večer, v pondělí jsem zašel do kanceláře, kde jsem si vybral kibuc Bar'am, na severu poblíž libanonské hranice, a ten samý den jsem do něj dorazil.

Co jste v kibucu dělal?

Všechno možné. Nějakou chvíli jsem dělal v kuchyni.  Také ve skladu, kde se uchovávala a zpracovávala jablka - okolo kibucu jsou velké sady. Pracoval jsem i v dílně, kde jsme obráběli trubky, které pak sloužily jako součást zavlažovacího systému v sadech.  A nakonec jsem dělal v tesařské dílně. To mě bavilo, naučil jsem se pracovat se dřevem.

Jací jsou tam lidé?

V kibucu žijí fajn lidi. Kromě jiných tam je také několik rodin, co se do kibucu přistěhovaly z Ruska, Ukrajiny, Běloruska nebo Moldavska. Z bývalého Sovětského svazu. Moje hebrejština není moc dobrá, často ji začnu míchat s angličtinou, tak jsme spolu mluvili rusky. Většinou to byla druhá generace imigrantů, spíše starší lidé. Ale potkal jsem i několik málo lidí zhruba v mém věku, třetí generaci, kteří stále mluvili rusky.

A dobrovolníci?

Na blbce narazíš všude, ale většina byla v pohodě. Potkal jsem nové přátele. Byly tam lidé z Argentiny, Spojených států, Evropy, zvláště z Německa a Francie,  ale i lidé z Kolumbie nebo Jižní Koreje. Také dost lidí z Jihoafrické republiky.

My dva jsme se potkali v Bar'amu, vy jste ale poté dobrovolničil i v jiném kibucu. Ve kterém?

V kibucu Lahav, což je kus od Beer Ševy nedaleko Západního břehu. Celkem jsem tak v Izraeli strávil něco přes rok. Byly to dobré časy.

Porozhlédl jste se taky trochu po Izraeli?

Jasně. Během dobrovolničení jsem měl volné dny, dostávali jsme taky menší kapesné, takže jsme mohli cestovat. Z Lahavu jsme tak třeba jezdili na víkendy k Mrtvému moři. Jednou za čas výlety pořádal i sám kibuc.

A co děláte teď?

Z Izraele jsem pak letěl zpátky do Jižní Afriky, půl roku jsem tam pracoval v oblasti informačních technologií, abych si vydělal nějaké peníze. A teď jsem zas zpátky doma v Kotlasu, v Rusku.

Klíčová slova: kibuc, Izrael, dobrovolnictví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.