22.10.2010 18:48


Občanský průkaz není jenom film pro pamětníky

Autor: Vojtěch Šprdlík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Ondřej Trojan není na české filmové scéně žádný nováček. Jako režisér se prosadil hlavně svým posledním filmem Želary, které získaly i několik zahraničních ocenění. Nyní přichází do kin jeho další počin, který stejně jako Želary čerpá z české historie, i když té o něco mladší.

UPOZORNĚNÍ: Článek prozrazuje část zápletky filmu.

Brno - Scénárista Petr Jarchovský se u psaní inspiroval románem Petra Šabacha, který nese stejný název jako film. Ovšem inspirace to byla pouze lehká. Příběh knihy totiž začíná koncem šedesátých let a končí až léty porevolučními, zatímco film se odehrává ve druhé polovině let sedmdesátých. Scénárista ponechal hlavní hrdiny a několik jejich příhod, velká část příběhu se však zrodila až v jeho hlavě.

Film diváky seznamuje s partou deváťáků na základní škole v Praze. Venca Popelka, typický frajírek a buřič, Aleš, věčně zasněný básník, Míťa, geniální hudebník a šprt a nakonec hlavní hrdina a vypravěč Petr Hájek, který je tak jaksi… normální. Je obyčejný puberťák, který odmlouvá rodičům, mluví jak dlaždič a po škole s kamarády chodí popíjet laciné ovocné víno. Všichni čtyři poslouchají bigbít, na hlavě nosí sestřih „na máničku“ a nadávají na režim.

Děj se rozbíhá od okamžiku, kdy je jim přidělen jejich první občanský průkaz v životě. Všichni čtyři si natrhnou stránku na důkaz nesouhlasu s režimem, což jim vzápětí přinese jejich první tvrdé setkání se státní mocí. Snímek výborně ilustruje normalizační morálku na příkladě základní školy, kde se práskačství a zbabělost pěstuje už odmalička a osobní prospěch stojí nad vším ostatním.

Občanský průkaz v sobě nezapře komediální ladění, ovšem vždy, když už navodí příjemnou a bezstarostnou atmosféru dospívání, jakoby příběh zatáhl za záchrannou brzdu a vrhne na diváky další dávku nespravedlnosti a špíny, které byly pro tuto dobu tak typické. Scény nepovedeného útěku ze země či brutálního zásahu policistů proti hlavním hrdinům vždy znovu důrazně připomenou, že komunistický režim měl dost dlouhé ruce i na to, aby si došlápl na obyčejnou partu několika mániček. Smrt a pohřeb jednoho z hlavních hrdinů jenom podtrhuje temný a bezútěšný závěr filmu.

Trojan obsadil role puberťáků vesměs neznámými tvářemi, ovšem jména představitelů jejich rodičů už diváci znají víc než dobře. Střihli si je Anna Geislerová či Marek Taclík, v dalších vedlejších rolích pak hrají Kristýna Liška Boková nebo Jiří Macháček. Naprosto úžasně vypadají kostýmy a výzdoba, navodit atmosféru normalizační Prahy se podařilo na sto procent. Bigbítová hudba na pozadí přesně dokresluje pocit revolty a nonkonformity hlavních hrdinů.

Občanský průkaz v sobě má pro každou generaci něco jiného. Dnešní padesátníci mohou s nostalgií vzpomínat, zatímco mladí lidé mohou zjistit, že se zas tolik od normalizační mládeže neliší. Jenom místo máničky nosí na hlavě gel a revoltují proti státním maturitám. Každopádně stojí za to Občanský průkaz vidět.

Klíčová slova: Občanský průkaz, film, Trojan, recenze

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.