16.11.2014 12:15


O letadlech, letištích a výhodných letenkách

Autor: Ivana Chalupová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Děvet hodin při přestupu musí na letišti utéct jak nic, říkala jsem si optimisticky, když jsem si rezervovala hříšně levné letenky. Naplánovala jsem si četbu povinné literatury a demonstrativně nemyslela na jiné způsoby rozptýlení. Knížka zůstala hluboko v kabelce. Za to myšlenky se mi v hlavě vířily takovou rychlostí, že po pár hodinách jsem zrekapitulovala poslední roky života. Došlo i na zhodnocení mých bohatých zkušeností s leteckými institucemi.

Hned na úvod musím říct, že jsem velkou fanynkou letecké dopravy. Vyžívám se ve sledování nejvýhodnějších letů, odbavování online provádím s předstihem, poctivě si vytisknu letenku a napjatě čekám na den O. Den Odletu, kdy mě rychlost vzlétajícího letounu zaboří hluboko do sedačky. Tím radost pro moje organizátorské já nekončí. Orientace na příletovém letišti a dokonalé mapování duty free obchodů patří mezi mé oblíbené aktivity. Navíc, na letišti je cítit všudypřítomný řád a nekompromisní pravidla. Něco, co mimo odletovou halu občas postrádám.

I přes to se poslední dobou vždy objeví nějaký problém, se kterým je těžké bojovat. Vyplyne totiž vždy ze situace. Ucpaná dálnice, odlet v brzkých ranních hodinách nebo loučení plné pláče. Z posledních pěti letů mi skoro uletěly čtyři. Pokud jste na konci minulého měsíce viděli na londýnském letišti sprintovat blondýnu s tmavým kufrem, která kolem sebe křičela „Excuse me!“ na všechny strany, byla jsem to stoprocentně já. Před bránu jsem doběhla přesně pět minut před plánovaným odletem. Moje plíce o minutu později.

Ivana Chalupová. Foto: Annamária Ondrejková

Proto mě moje devítihodinová rezerva při přestupu na cestě zpět zaskočila natolik, že jsem začala uvažovat o systému, výhodách a transformaci letecké dopravy za poslední dekádu nebo dvě. Na mysl mi přišli moji prarodiče. Jakožto progresivní jedinci vyměnili kodrcání autobusem do Jugošky za luxus tuzemských aerolinek už tak před patnácti lety. Na letiště přijeli s poctivou dvouhodinovou rezervou v takřka nedělním oblečení, protože letět do Chorvatska byl v té době svátek. Nevím, jestli tento styl chápání sdíleli všichni kolem. Myslím si, že se ale shodneme, že dnes je atmosféra na letišti poněkud uvolněnější.

Jako správný sociální vědec, jsem svou hypotézu chtěla podložit daty. Prostředí londýnského letiště se v tu chvíli jevilo jako ideální místo pro jejich sběr. Čekajících jedinců, stejných jako já, zde nebylo poskrovnu. Zaměřit jsem se chtěla na ty, co mají evidentně napilno. Takového šílence, jako jsem byla před pár dny já, se mi zpozorovat nepodařilo. Ovšem alespoň polovina příchozích měla evidentně naspěch. Čím to, že se doporučených zhruba devadesát minut před odletem snažíme zkrátit na nejkratší možnou dobu? Vždyť není tak jednoduché, a už vůbec ne levné, počkat na další let. Aspoň ve mně objekt vážící několik stovek tun pohybující se tisíce metrů nad zemí stále budí patřičný respekt. A to i přes to, že se mi poslední dobou nedaří vyhovět doporučením letištních autorit.

Respekt ve mně budí i události posledních měsíců. Doteď nemůžu selským rozumem pochopit, jak je možné, že se ztratí letadlo. Naopak sestřelený letoun nad Ukrajinou mi ještě teď nahání husí kůži. O to víc když vím, že v něm mohl sedět i někdo, koho dobře znám. To se potom nikdo nemůže divit, že dvojice zahalených žen v burce, sedících přímo vedle nouzového východu, ve mně vyvolá značné pochybnosti. Ještě teď se za své xenofobní myšlenky stydím. Na druhou stranu, něstěstí se neptá. Díky tomu víme, že doletět se dá i bez dveří. A navíc se superstar, jako je Bono ze skupiny U2 na palubě.

I přes to všechno i nadále sleduji ceny letenek do destinací, které chci brzo navštívit. Pomáhají mi k tomu prokrastinační chvilky a blogy nadšenců, pravidelně sdílejících ty nejvýhodnější nabídky. A to se vždycky zabořím do křesla a přemýšlím, jak ráda bych prozkoumala všechny ty exotické země. Samozřejmě s tou velkou čokoládou, co prodávají na letišti, v batůžku. Co víc, dala jsem si závazek, že příště budu před bránou včas. A už se těším, až budu uhýbat podobnému opozdilci, jako jsem já, a v duchu doufat, že to stihl. Protože nás, cestovatelských nadšenců, mílovníků nízkonákladovek a bláznů do letišť, je opravdu hodně, a tak musíme táhnout za jeden provaz!

Klíčová slova: zkušenost, letiště, výlet, čekání

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.