19.04.2019 22:35


Noční pochod pro víru aneb s vysokoškoláky na křížové cestě

Autor: Dalibor Máslo | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Pochod plný modliteb, zpěvu a rozjímání, namísto barů či dohánění studia na zítra. Je středeční večer před začátkem Velikonoc a u brněnského kostela se shromažďují věřící,  křesťanští studenti. Chystají se vyrazit na křížovou cestu, dva tisíce let starou tradici, která jim má připomenout pochod Krista a jeho následné ukřižování. 

Audio

    Sborovým zpěvem si účastníci krátili čas, dokud k zastavení nedošli i ti poslední z procesí
         
    Autor: Dalibor Máslo

Procesí studentů následujících dřevěný kříž v jeho čele

Setkej se a vydej vpřed

Blíží se osmá hodina a nad kostelem zapadají poslední paprsky slunce. Zatímco zpoza dveří chrámu doznívá kázání a modlitby z večerní mše, na ulici se v jeho mizejícím stínu kupí hloučky lidí. Většinu z nich tvoří mladí studenti, které byste v tuhle dobu u kostela nejspíše nečekali. Přichází ve dvojicích či skupinkách, osamoceně přešlapují, případně se srdečně zdraví s přáteli a známými. Čekají, až z kostela vyjdou ostatní. Spolu s křížem.

Náhodný kolemjdoucí by nejspíše nedokázal uhodnout, co se vlastně chystá. Studenti vesměs ničím nevyčnívají, baví se o neúspěších u poslední zkoušky, o nové brigádě, kam nastoupili. „Tady je lidí, tady se něco děje,“ podiví se kolemjdoucí žena svému partnerovi. „Asi nějaká velká párty, však jsou to samá děcka,“ ohradí se prošedivělý znuděně muž a táhne ji dál. Přitom netuší, jak moc se mýlí.

Jak se večerní mše protahuje, houstne i dav plnící ulici před chrámem. Zprvu skromné setkání dvaceti, třiceti lidí najednou připomíná spíše masovou událost desítek studentů. Na místě je jich již více než sto. Když však mše skončí, připojuje se k nim ještě několik dalších, kteří přišli už dříve poslechnout si středeční kázání. Pořád především studenti. A to včetně organizátorů, kteří vychází jako poslední. Nesou dřevěný kříž a přenosný reproduktor.

 „Pojďte blíž, nestyďte se, ať mne slyšíte. Kdo jdete na křížovou cestu, pojďte sem,“ pobízí malá slečna zástup. Tenký hlas kupodivu dovede utišit šumějící dav. Dívka vyčká na poslední opozdilce a poté všechny přivítá. „Rozdáme vám tyhle papírky, na který každý napíšete nějaký svůj hřích nebo trápení,“ vysvětluje dál a nechává kolovat malé lístečky. „A až je budete mít, vydejte se tramvají dvojkou na Poříčí a přejděte řeku, počkáme tam na vás,“ rozloučí se organizátorka a spolu se svou skupinkou zamíří k zastávce. Kříž berou s sebou.

Následuj kříž a ukloň se

Část shromáždění skutečně odchází za křížem, většina ovšem váhá. „Pětkou a šestkou je to přece na Poříčí rychlejší,“ zaznívá mezi rebelujícími křesťany, kteří se následně skutečně vydávají na opačnou stranu ulice. Možná za to mohou kulisy města, hluk z okolních barů či neony ozařující místní centrum, zástup studentů však navenek stále neprozrazuje své poslání. Když zcela náplní tramvaj, působí jako klasický dav mířící na koncert či hokejový zápas. Místo na stadion však zamíří do potemnělého parku za řekou, kde mají své první zastavení

„Každý z vás teď papírek se svým trápení přišpendlí na kříž. Poneseme je tak s sebou celou naši cestu,“ vysvětluje přítomným pořadatelka. Vedle ní zatím dívky zapalují svíčky a předávají je okolo stojícím zájemcům, kteří již svůj lístek na kříž připevnili. Celé to zabere zhruba deset minut. Poté se lidé opět utiší a čekají, co přijde dál. Mikrofon si převezme menší muž v černé bundě, před sebou papír s připraveným textem a baterku, která mu pomáhá číst v již nastalé tmě.

„Klaníme se ti, pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,“ pronese hlas z reproduktoru, načež celý dav padá na kolena s pohledem pokorně skloněným před sebe. „Neboť svým křížem jsi vykoupil svět,“ odpovídají všichni přítomní sborově a pozvolna se zvedají na nohy. V tichu poté naslouchají řeči, již muž a žena na střídačku předčítají. Trvá jen pár minut, její průběh nikdo nenaruší. „Smiluj se nad námi,“ zakončí prohlášení dav opět sborově a vydává se k dalšímu zastavení. V jeho čele kráčí mladík nesoucí kříž s přišpendlenými starostmi ostatních. Teď už je poslání zástupu jasné.

Obdobný scénář se opakuje pokaždé. Pořadatelé trasu zájemcům předem nesdělili, tím spíše jsou ale všichni zvědaví, jakým směrem se bude ubírat. Předčítání v parku, na ulici před dalším kostelem i uprostřed silnice před blokem garáží působí trochu zvláštně. Dav lidí, kteří se jen tak klaní a modlí uprostřed městské periferie. Občas je mine cyklista, člověk venčící psa či skupinka mířící za nočním dobrodružstvím. Pokaždé se zmateně otáčí. Dav si jich však nevšímá.

Zpívej, modli se, rozjímej

Po čtvrtém zastavení vstupuje zástup do lesa. Předtím ucelené shromáždění se najednou začíná trhat, zužuje se při průchodu mezi stromy a natahuje své řady několik metrů do dálky. Studenti v čele už ale dorazili a musí čekat na všechny opožděné. A tak se dávají do zpěvu.

Zpočátku váhavý zpěv pár jednotlivců se relativně rychle přehoupne ve skupinový projev a následně takřka sborové vystoupení. Melodie je klidná a hutná, množství tónů se táhne a roste s každým dalším hlasem. Text tvoří zpravidla jen pár frází, které se ve smyčce opakují. Jak se zastavení rozrůstá o příchozí zástup, sílí i intenzita hromadného zpěvu. Dokud nepřijde i poslední opozdilec. Poté opět pokleknout a přednést posvěcený text. Při něm mají mnozí zavřené oči, případně alespoň sepjaté ruce v tiché modlitbě, dokud se opět nevydají dál.

Pochod pokračuje přírodou zhruba dvě až tři hodiny. Les už pohltila tma, studenti kráčí mezi stromy pouze za svitu měsíce a podle siluet ostatních jdoucích před nimi. Při každém zastavení jako by celý svět utichl, váben pouhým zpěvem skupiny čekajícím na zbylé věřící. Po jeho doznění pak naruší ticho praskání větviček, to jak se všichni klaní a děkují před dalším předčítáním. Přestávky jsou si na první pohled podobné, liší se pouze slova předávaná přítomným. Každý text pojednává o jiné části pouti.

Předposlední zastávku uchystali pořadatelé na úplném vrcholku kopce, nejblíže ku hvězdám a nebi nad hlavami. Při pokleknutí jako by všichni vytrvali u země o něco déle. Při recitaci naslouchají snad ještě vážněji než všechna zastavení předtím. Pohledy mají vesměs upřené před sebe na siluetu kříže, za nímž se rozprostírá moře světel z města pod nimi. Mnozí na místě ještě moment vyčkají. Nikoliv pro jedinečnou fotku bludiště rozsvícených ulic, nýbrž kvůli tichému rozjímání a vyjádření pokory.

Teprve poté sejdou dolů, na mýtinu pod kopec, na níž se odehraje zastavení poslední. Hromadný zpěv, zakleknutí, recitace. A závěrečná modlitba. Její hromadná recitace působí možná ještě impozantněji než veškeré zpěvy před ní. Nese se tmou mýtiny, mimo hluk nočního města, spojuje všechny přítomné jako během celé cesty. A to až do posledního amen, který celou akci zakončí a odkáže přítomné zpět k jejich domům, rozjezdům a světským starostem.

Klíčová slova: Křížová cesta, křesťanství, pochod, víra

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.