27.04.2017 21:51


Nikdy jsem si nemyslela, že se mou uniformou stane záchranná vesta, říká zdravotní sestra

Autor: Dominika Sladká | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Pomáhala na dvou misích v Afghánistánu, léčila nemocné v Bangladéši, Jižním Súdánu i Jordánsku a minulý rok strávila tři měsíce na lodi ve Středozemním moři. To vše má za sebou zdravotní sestra Jitka Kosíková, která už sedmým rokem spolupracuje s Lékaři bez hranic.

Jitka Kosíková pracuje v organizaci Lékaři bez hranic už sedm let. Foto: Dominika Sladká

Brno – Zdravotnice Jitka Kosíková se k humanitární organizaci Lékaři bez hranic přidala před sedmi lety. V té době byla na zahraniční misi v Jemenu. „Právě tam jsem si uvědomila, že mnoho lidí nemá přístup ke zdravotní péči. Potíže, které by v Česku vyřešil jednoduchý zákrok, vedou v jiných zemích ke smrti,“ říká Kosíková. Když se z mise vrátila do Česka, začala zjišťovat, jak by mohla smysluplně využít své znalosti a pomoci těm, kteří to potřebují. Díky tomu objevila své poslání.

Kosíková už absolvovala šest záchranných misí. „Každá byla jinak dlouhá, některé trvaly měsíc, jiné i tři čtvrtě roku,“ tvrdí Kosíková. Všechny byly nějakým způsobem obtížné. „Třeba Bangladéš je relativně bezpečná země, ale bylo náročné pracovat v prostředí, ve kterém je spousta lidí a neustálý hluk,“ vysvětluje krátkovlasá bruneta.

Kromě Bangladéše pomáhala i na syrsko-jordánských hranicích, kde léčila lidi, kteří museli kvůli válce opustit svůj domov. „Tito lidé s sebou často neměli vůbec nic a byli ubytovaní uprostřed pouště. Na hranicích jich přebývalo asi sedmdesát tisíc,“ přibližuje podmínky uprchlíků. Společně s ostatními zdravotníky a dobrovolníky Kosíková do tábora dojížděla každý den sto padesát kilometrů. „Denně jsme mohli pracovat jen pár hodin. Do západu slunce jsme se museli vrátit zpátky do města, protože cestování pouští bylo nebezpečné,“ vykresluje situaci.

Podle Kosíkové lidé ubytovaní v táborech nejčastěji trpěli dehydratací, kožními problémy způsobenými písečnými bouřemi, průjmovitými nemocemi nebo dýchacími potížemi. „Často měli také chronické nemoci, jako jsou cukrovka nebo vysoký tlak,“ dodává zdravotní sestra.

S uprchlíky pracovala také na lodi ve Středozemním moři. To pro ni byla nová a nečekaná zkušenost. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu dělat zdravotní sestru na lodi a že se mou uniformou stane záchranná vesta,“ vzpomíná Kosíková. Mise pro ni byla nejen náročná, ale především užitečná. „Na lodi jsem strávila tři měsíce. Až tam jsem si uvědomila, co musí lidé, kterým pomáháme, prožívat. Pro ně totiž cesta nezačíná na lodi, oni z domovů odešli třeba už rok předtím. Putování po moři je pro ně takovým posledním, ale velmi stresujícím bodem,“ vypráví vzrušeně zdravotní sestra.

Zkušenosti má i s léčbou podvýživy u dětí nebo těhotných a kojících žen. „Podvyživeným podáváme například balíčky, které obsahují burákovou pastu obohacenou o sušené mléko a minerály,“ popisuje. Je podle ní zajímavé, že se u žádného z nemocných neprojevila alergická reakce na buráky. „Asi je to tím, že podvyživené děti i matky mají v těle hodně parazitů. Imunitní systém je tak zaneprázdněný hlavně jimi a žádnou alergickou reakci neprojeví,“ zamýšlí se zdravotnice.

Nejen s léčbou podvýživy, ale i dalšími zajímavostmi z terénu Kosíková a další zdravotníci seznamují návštěvníky výstavy Polní nemocnice Lékařů bez hranic, která se koná v Brně na Náměstí Svobody. Členové organizace interaktivní výstavu zahájili ve čtvrtek 27. dubna a do 3. května si na ni zájemci mohou vyzkoušet, jak chutná roztok proti choleře či pasta podávaná podvyživeným dětem. Kromě toho se návštěvníci dozví, v čem spočívá práce lékařů i ostatních pracovníků na místech jako je Afghánistán, Etiopie nebo Jordánsko. 

Klíčová slova: Lékaži bez hranic, Jitka Kosíková, zdravotní sestra

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.