23.05.2016 21:19


Nic pro bílé? Beyoncé mluví za přehlížené

Autor: Martin Zíta | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Hlavní mantrou popových hudebníků je nemít názor. Případně takový, který nikomu neublíží a nerozčeří vody. Svým vlastním světem je pak situace zpěvaček, které musí hlavně dobře vypadat, vše ostatní, včetně samotného zpěvu, se už nějak doladí. Pop ale nemusí být jako stéblo ve větru. Přesvědčuje o tom Beyoncé, na své poslední desce znovu zaujala rázný postoj a ukazuje, že názor má své místo i v království bezstarostnosti.

Beyoncé už nějakou dobu nepatří do škatulky bezstrarostných papoušků, kteří zopakují vše, co je jim předloženo. Díky svému projevu se z americké zpěvačky stal prototyp moderní soběstačné ženy. Beyoncé navíc na rozdíl od jiných hudebnic vzala mnohdy nevděčnou nálepku feministické ikony za svou.

Se svým posledním albem Lemonade ovšem řádně přitlačila na pilu. A přestože na ní kombinuje mnoho hudebních stylů a dostala se mimo svou komfortní zónu, nejde ani tak o samotnou hudbu, ale o její společenský dopad. Martin Zíta. Foto: Markéta Puldová

Feministická linka je tradičně silná a Beyoncé se pustila do témat, která jsou často zametána pod koberec. Nevěra jejího manžela rappera Jay Zho je jedním z nich a rozhodně se jedná o odvážný krok. Mužské aféry proplouvají společností s tichým souhlasem a pokud se náhodou najde slavný muž, který svou ženu nepodvádí, vyslouží si potlesk vestoje.

Mnohem závažněji však působí důraz na zpěvaččin etnický původ. Americký pořad Saturday Night Live (SNL) v jednom ze svých skečů oznamoval bílým divákům, že Beyoncé už nedělá hudbu pro ně. Beyoncé se stala s vydáním singlu Formation černoškou. Samozřejmě se jedná o hyperbolu, ač ne přespříliš přehnanou.

Připomínání bezpráví páchaného na afroamerickém obyvatelstvu Spojených států je takřka výhradní parketou vedlejšího hudebního proudu, ač třeba hip hop již dávno překročil pouliční hranice. Do popu ale rozhodně nepatří. Proto mnohé šokovalo, když Beyoncé vyrukovala s řádky, které jsou zvyklí slýchat spíš od Kendricka Lamara, který mimochodem na jedné z písní hostuje.

Realita vnímání problémů etnických menšin, nejde jen o afroamerickou populaci v USA, by měla být opačná, než ve svém skeči SNL naznačila. Je důležité, aby většinová společnost neodvrátila zrak v momentě, kdy je vystavena svým nedokonalostem.

Posedlost slávou musí slavní využít

Nebýt osmnáctileté Pákistánky Malály Júsufzaj, byla by symbolem současné vlny boje za ženská práva právě Beyoncé nebo herečka Emma Watson. Společnost naslouchá takřka výhradně celebritám. Ne náhodou několik amerických výzkumů z přelomu desetiletí ukázalo, že děti mladšího školního věku už nesní o povolání astronauta, lékaře a dokonce ani sportovce, chtějí být jednoduše slavné.

Hlavní vývozní komoditou populární hudby je její nekonfliktnost, podřízení se proudu a uspokojení masy posluchačů. Ostatně právě proto je mezi nimi oblíbená. Nenutí je přemýšlet. Interpreti jako Beyoncé následkem toho získávají platformu, o které si třeba afroamerická aktivistka Maya Angelou mohla v minulosti jen nechat zdát.

V takový moment je pochopitelně na každém jednom interpretovi, aby ukázal nakolik je silnou osobností jak hudebně, tak občansky, porušil zavedená pravidla a přece jen donutil miliardu lidí sedících u Youtube přemýšlet.

Klíčová slova: beyonce, feminismus, black lives matter, celebrity

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.