28.04.2017 10:32


Nevidomí vnímají svět pomocí hmatu i sluchu

Autor: Ondřej Kaloud | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Život lidí se zrakovým postižením si ve čtvrtek vyzkoušeli lidé na Moravském náměstí v Brně. Pro zájemce si organizátoři připravili různé činnosti ukazující život nevidomých. Redaktor Stisku vyzkoušel mimo jiné chůzi se slepeckou holí nebo si poslepu připravil svačinu. Umožnil mu to projekt s názvem Tmavomodrý den.

Dívky hrají speciální Člověče nezlob se. Foto: Ondřej KaloudBrno – Vedle sochy Jošta na Moravském náměstí včera organizátoři akce Tmavomodrý svět přiblížili lidem život nevidomých. Redaktor Stisku vyzkoušel běžné aktivity, které však bez zraku vůbec obyčejné nejsou.  

Samotná chůze je každodenní činnost, ale bez očí se z ní stává takřka adrenalinový zážitek. „Slepecká hůl slouží jako signalizace pro kolemjdoucí i řidiče. Má také funkci orientační. Vyhledává různé překážky a tím pomáhá nevidomým v orientaci,“ vysvětluje pracovnice brněnského centra Tyflo Martina Smrčková. Poté mi předává důležité rády, jak s holí pracovat. Nejdůležitější je hlídat si nějakou rovnou linii. Pravidla se držím a malými krůčky jdu podél stěny kostela svatého Tomáše. Nepříjemnou překážkou je každá mírná nerovnost. Proto i cesta dlouhá pouhých třicet metrů trvá několik minut. 

Cestou ke stanům s dalšími aktivitami mě zastaví pán s tabletem. „Nechcete si vyzkoušet test barvosleposti?“ ptá se. Protože mám problémy s rozeznáním zelené a hnědé barvy, test si rád zkusím. Na různě barevných skvrnách musím za pět sekund najít obrazec, vykreslený jinou barvou. Moc se mi nedaří a z patnácti nemám dobře ani půlku. „Každý osmý muž trpí nějakou formou barvosleposti. Mezi ženami je to asi jenom každá osmdesátá,“ dozvídám se od Tomáše Jelínka, který vymyslel aplikaci pomáhající barvoslepým lidem. „Aplikace nepřebarvuje barvy, jež člověk vidí dobře. Snaží se změnit jen odstíny, které vidí špatně,“ popisuje Jelínek. Opravdu to funguje. Dělám si test znovu a tentokrát bez chyby. 

Poté se už dostávám k hlavnímu stanu. Tam si zkouším brýle, které simulují různé zrakové vady. „Většina nevidomých má alespoň nějaké zbytky zraku. Jen málo jich je zcela slepých,“ říká jedna z organizátorek a podává mi další brýle. S některými poznávám věci okolo, jen mám před očima šmouhy. Jiné simulují šedý zákal a vidím s nimi jako přes záclonu. Rozeznávám jenom obrysy lidí kolem mě. Zkouším si také po slepu nachystat svačinu. Namazat chleba není zas tak obtížné. Náročnější je však přesně odhadnout, kolik nalít vody do kelímku, abych nepřelil. Na to naštěstí také existuje šikovný přístroj. Začne pípat v okamžiku, kdy se voda blíží k okraji.

Zvuk pomáhá nevidomým i v práci na počítači. Když najedou na ikonu, z reproduktorů se ozve hlas. Uživateli sdělí, na jakém místě na ploše se nachází. Vyzkoušel jsem také speciální Člověče nezlob se. Ani posouvání figurkou po upraveném herním plánu nebylo zprvu jednoduché. Po chvíli jsem se ale zlepšil. Zato poznat na zvláštní kostce správné číslo byl problém celou hru. 

Na Moravském náměstí byli také nevidomí maséři. „Masíruji už více než pět let. Orientuji se pouze hmatem. Máme trochu výhodu, že jsme na hmat více odkázáni i kvůli zdravotnímu stavu,“ popisuje jeden z masérů. Vyzkoušel jsem si desetiminutovou masáž zad. Z Tmavomodrého dnu tak odcházím s krásně uvolněnými bedry a velkým respektem k lidem, kteří i bez fungujícího zraku dokážou úžasné věci.

Klíčová slova: tmavomodrý svět, nevidomí, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.