29.04.2019 21:24


Neumím mít takový odstup, abych jen popisoval, že existuje ekologická krize a nepřipojil k tomu vlastní hlas, říká účastník blokády lesních strojů

Autor: Artem Kravchuk | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Protestů v polském Bělověžském pralese v roce 2017 se aktivně účastnili i Češi. Jedním z účastníků byl Jan Skalík, který celkově pod koly harvestorů strávil několik dní. Blokáda bránila strojům pracovat a tím zachránila velké množství vzácných stromů od ilegálního vykácení. 

Jan Skalík. Foto: Artem Kravchuk

Česká historie zná řadu případů environmentálního aktivismu, ale ne všechny se uskutečnily na území České republiky. V létě roku 2017 se do Česka rozšířily zprávy, že se v chráněném Bělověžském pralese kácí stromy i na území přírodních rezervací. Povolené množství vykácených stromů se výrazně překročilo, hodně se kácely stoleté stromy, na nichž jsou závislé mnohé druhy chráněných ptáků. To léto se z Česka do Bělověže vypravila řada aut s lidmi, kteří se potom zapojili do blokády harvestorů (těžkých strojů na kácení dřeva, pozn. red.). Mezi nimi byl i Jan Skalík, který se nyní podílí na výzkumech Masarykovy univerzity.  

Blokáda těžké lesní techniky v Bělověži byla provázaná s kempem. Ten fungoval jako místo, kde se lidé mohli dozvědět, co v pralese děje a jak se tomu dá čelit. „Obsazování těžkých strojů nebylo to hlavní, co se tam dělo. Lidé tam přijížděli i s dětmi na dovolenou. Mohli tam vařit, vyrábět transparenty, podílet se na diskuzích o tom, co dělat dál. Řada lidí o kácení unikátního pralesa přijela psát články do novin nebo blogů,” popisuje Skalík dění v kempu. 

Nikdo v kempu neměl vedoucí roli. Všichni přispívali vlastními poznatky a debata o tom, co dělat dál, byla společná. „Účastníci toho protestu dalece přesahovali vymezení lidí, kteří se zajímají o přírodu nebo jsou ochránci přírody. Velké zastoupení měli lidé, kteří jsou aktivní v občanské společnosti a kterým především jde o dodržování zákonů,” popisuje Skalík složení protestu. Kromě Čechů a Poláků se zúčastnili lidé z celé Evropy, včetně třeba Němců a Rakušanů.

V Bělověžském pralese pracovalo pět harvestorů. Ekologický protest měl za cíl jednak snížit množství pokácených stromů v rezervacích a zároveň na celou situaci ekologického bezpráví upozornit veřejnost. Aktivisté se snažili vyřadit jeden stroj z provozu na nějakou dobu tím, že se k němu připoutávali pomocí ocelových trubek. Aby zahájili blokádu, většinou využívali okamžiků, kdy u harvestoru nikdo nebyl. „Někdy jsme věděli, že ten stroj je přes den v chráněném území, ale měli jsme spíš příležitost dostat se k němu třeba ráno nebo když s ním nikdo nepracoval,” vysvětluje Skalík. V Bělověži byl třikrát a ve dvou případech se jeho skupině aktivistů podařilo zablokovat harvestor na dva dny. Zůstat museli i přes noc a spali pod těžkým strojem ve spacácích. Velké nepohodlí kvůli počasí nebo nedostatku jídla Jan Skalík nezažil. „Šlo o blokování strojů, a to především v situacích, kdy u nich nikdo jiný nebyl. V průběhu toho času nedocházelo k nějakým konfliktům. Kdo se chtěl obléct, tak se přioblékl a kdo se chtěl najíst, tak se najedl,” vysvětluje Skalík. 

Dělníci se proti blokádě stavěli negativně. Stávalo se, že při protestu nechali puštěný motor harvestoru nebo manipulovali s rukou stroje, kterou se někdo z aktivistů snažil znehybnit. “Místní dělníci to nevnímali jenom jako protest proti těžbě, protože to taky zasahovalo do jejich práce a obživy. Je vždycky důležité si to s nimi nějakým způsobem vysvětlit. V tomhle případě to bylo složité, protože ti lidé seděli ve strojích, a proto bylo těžké se s nimi domluvit,” vypráví Skalík. Opakovaně se stalo, že dělníci najížděli stroji na někoho z aktivistů. “Při blokádě jsem zažil strach jen jednou, a to ve chvíli, kdy na mě lesní dělník ve forwarderu nebezpečně najel. Nic se mi naštěstí nestalo,” povídá Skalík. Neví o tom, že by se někdo opravdu při blokádě zranil. Dělníci ovšem přesto vážně porušovali pracovní předpisy. “Policisté nebo lesní strážci proti tomu často ani nevystupovali. Vytváří to absurdní situaci, kdy lidé chtějí zabránit neoprávněné těžbě tím, že kromě zranitelnosti přírody dávají znát i svoji zranitelnost a předpokládají, že stát je nezraní. Míra agrese vůči lidem bránícím prales ale v Bělověži byla značná,” říká Skalík. 

Lesní stráž byla povolána z celého Polska. U každé blokády bylo strážců kolem padesáti. “Nezjišťovali, která ze stran je v právu. Pouze se snažili účastníky blokády odtamtud dostat, a to často za použití násilí,” povídá Skalík. Podle něj se často chovali nevybíravě jako zásahová jednotka, a nebylo úplně zřejmě, zda k tomu mají právo.

Lesní strážci o kempu věděli, a proto u jednotlivých harvestorů aktivně hlídkovali. “Když jsem byl v Bělověžském pralese potřetí, lesní stráž se dozvěděla o plánované blokádě dopředu a byla na to víc připravená. Proto se nám tentokrát nepodařilo dostat se ke strojům dostatečně blízko a zablokovat je,” říká Skalík.

Díky rozhodnutí Evropského soudního dvora se těžba v Bělověžském pralese nakonec snížila na míru, která odpovídá dlouhodobému plánu, a přestalo se těžit v rezervacích. “Pokud by Polsko nedodrželo ten závěr Evropského soudního dvoru, stálo by jej to na pokutách sto tisíc eur denně. To byl důvod, který byl srozumitelný i pro vládní garnituru,” vysvětluje Skalík. Podle něj role protestu pro toto rozhodnutí nebyla klíčová. Díky blokádám ale harvestory mnoho dní nepracovaly, což zachránilo tisíce stromů.

Výzkumná činnost na univerzitě podle Jana Skalíka spíš navazuje na přemýšlení a badání. “Neumím a vlastně ani nechci mít takový odstup, abych jen popisoval, že existuje ekologická krize, a nepřipojil k tomu vlastní hlas, že by to tak být nemělo,” popisuje Skalík vztah své vědecké činnosti a aktivismu. Zároveň je podle něj mnohem podstatnější průběžný zájem o taková témata a snaha je měnit ve chvílích, kdy nejsou vyhrocené jako v situaci s Bělověžským pralesem.

Klíčová slova: Bělověžský prales, blokáda, environmentální aktivismus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.