19.04.2018 13:54


Nepřemýšlel nad tím, že bude hercem. Nyní nacvičuje svá první muzikálová představení

Autor: Anna Vaculíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zpívá a tančí už odmala. Od čtyř let je členem folklorního souboru Jasénka. Několik let tančil latinskoamerické i standardní tance a chodil do školního divadelního souboru. Přesto mu rozhodnutí stát se muzikálovým hercem trvalo několik let a jednu vysokou školu. Jan Ludva nyní studuje muzikálové herectví na Janáčkově akademii múzických umění. Před dvěma lety se také postavil čelem k hledáčku fotoaparátu. 

Jan Ludva. Foto: Anna Vaculíková.

Stvořený pro jeviště

Do školního divadelního souboru se dostal hned druhý den na střední škole. „Nejprve jsem se hlásit nechtěl, ale Miroslav Urubek, vedoucí souboru, si mě sám našel. Trval na tom, ať přijdu na zkoušku, protože do stejného souboru chodil dříve i můj bratr. Tak jsem se šel podívat a chytlo mě to,“ vzpomíná Jan. Po maturitě však nezvážil přihlášku na herectví, místo toho se rozhodl jít na Vysokou školu mezinárodních a veřejných vztahů do Prahy. Při studiu si uvědomil, že tato škola není pro něj.

Utvrdil se v tom při galaprogramu k výročí založení folklorního souboru Jasénka, ve kterém od dětství tančil. Po vystoupení za ním chodili diváci, známí a divili se, proč se nevěnuje herectví nebo tanci profesionálně. Podle nich byl stvořený pro jeviště. „Překvapilo mě, kolik lidí mi řeklo, že bych se měl herectví věnovat. Právě to byl hlavní popud. Řekl jsem si, že bych se měl ubírat jinudy. Cestou, která by mě v životě naplňovala a bavila,“ říká mladý muž. Ještě ten večer se rozhodl pro studium na JAMU a začal hledat informace o přijetí. Na obor muzikálového herectví ho přijali napoprvé.

Třetí státnice v řadě

Na JAMU studuje třetím rokem, za rok z něj bude magistr umění. Tento rok ho také čekají už třetí státnice v řadě. Na konci druhého a třetího ročníku jsou závěrečné zkoušky z teoretických předmětů. „Ve čtvrťáku není čas se učit na zkoušky, protože musíme za rok nazkoušet a odehrát čtyři absolventská představení. Proto jsou na JAMU ty státnice tak trochu jiné,“ vysvětluje Jan. Ve čtvrtém ročníku ho čeká ještě obhajoba diplomové práce. Aby to nebylo málo, v prvním ročníku na JAMU dokončil ještě svou původní školu v Praze. Nechtěl zbytečně zahodit dva roky studia, a tak jej čekaly státnice i v prváku.

Od baletu ke Karenině

Studium na JAMU je úplně jiné, než na jaké byl předtím zvyklý. Nesedí celý den v lavicích a neposlouchá přednášky, jeho hodiny jsou praktické. Jan si zvolil právě muzikál, protože spojuje herectví, zpěv i tanec. Musí trénovat hlavně svůj hlas, ten ho bude jednou živit. Náročné je, že musí svou roli dokázat vyjádřit skrze zpěv. Kromě zpěvu a herectví má i hodiny moderního tance a baletu. „Balet mě baví. Nikdy by mě nenapadlo, že se mu budu jednou věnovat. Je základem pro všechny tanečníky a my se ho učíme právě pro lepší zpevnění a koordinaci těla. V profesionálním baletním souboru však vystupovat nikdy nebudeme,“ směje se Jan.

Každý semestr nacvičí se spolužáky divadelní hru, kterou na jeho konci předvádějí ve škole. Tento semestr připravuje jeho ročník také první absolventskou hru, muzikál Annu Kareninu, kterou předvedou poprvé i na prknech divadelního jeviště. Ve škole tak tráví téměř všechen svůj čas, od pondělí do pátku, od rána do večera. „Je dobře, že máme v ročníku dobrou partu. Trávíme veškerý svůj čas spolu a JAMU je nyní pro mě jako druhá rodina,“ říká s úsměv budoucí herec.

Aby ve škole stihli vše natrénovat, nevyhnou se i zkouškám o víkendu. „Pocházím ze Vsetína a kvůli zkouškám jezdím teď domů jednou do měsíce. Snažím se tak vždy dohnat čas s rodinou, ale je to těžké. Téměř každý víkend zkoušíme, abychom stihli hru připravit do června. A když mám konec týdne volný, snažím se domluvit si i focení,“ popisuje Jan.

Z jeviště před foťák

K modelingu přivedl Jana jeho kamarád Jan Vaculín. Ve škole Photogenia pro začínající fotografy chyběli modelové. První fotky nevypadaly vůbec špatně a Jan Sucharda, ředitel školy, byl z pohledného mladíka nadšený a začal mu tedy domlouvat další projekty. Focení se nyní věnuje dva roky. Výhodou pro něj jsou také jeho herecké vlohy, protože se dokáže lépe vcítit do své role před foťákem. Fotil i se známými fotografy Ivanem Pinkavou a Jiřím Turkem.

Objevil se také na plakátech po celém Brně, když si ho vybrali pro kampaň Národního divadla Brno Chci na plakát. „V divadle mě vybrali pro operu Hrabě Ory, podle nich byl Ory chlípný zvrhlík a prý jsem jim ho připomínal,“ říká se smíchem. Během dvou let se dostal k mnoha zajímavým projektům, kdy ho fotografka pomalovala barvami nebo si ho vybrala známá značka pánských obleků. Nedávno fotil v prostředí starého brněnského nádraží mezi zrezlými, polorozpadlými vagony.

Česko nebo Chile?

Obvykle fotí dvakrát do měsíce, záleží, jak mu to čas dovolí a jak se domluví se studenty Photogenie. Chtěl by ale fotit častěji, nebrání se ani přehlídkám nebo reklamě. Většinu nabídek musí však kvůli časové vytíženosti ve škole odmítat. Nepřemýšlí nad tím, že by s modelingem přestal, díky focení získal spoustu zkušeností a v tuto chvíli je to jeho hlavní zdroj příjmů.

Jan by si chtěl po dokončení školy čas organizovat více po svém, být na volné noze a vybírat si představení po republice. Měl by tak více příležitostí i pro modeling. Nebrání se i větším projektům v zahraničí. „Focení v zahraničí trvá většinou tři měsíce, tak dlouho nemůžu být pryč. Nemůžu odjet ani hned po škole, jinak si u muzikálu uzavřu dveře. Ale časem bych rád odjel třeba do Chile nebo Itálie, odkud mi už přišly nabídky,“ říká mladý muž. 

Klíčová slova: Brno, JAMU, modeling, fotka, Jan Ludva

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.