29.11.2016 00:21


Nenadávejte, když řidič nepočká. Nechce vás naštvat

Autor: Přemysl Šimák | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Co zvládnete za deset minut? Někdo si během nich stihne zakouřit, někdo přečte tři stránky v knížce, jiný zas uplave deset bazénů. A třeba dispečeři dopravního podniku za tak krátký čas odklidí nehodu tramvaje. 

Audio

    Na záznamu je slyšet, jak dispečer přikazuje záložnímu řidiči, aby vyrazil na linku číslo 5 nahradit porouchanou tramvaj. Ten vždy opakováním překontroluje, jestli všemu rozuměl správně.
         
    Autor: Přemysl Šimák

Čtyři kovové stoly, na každém čtyři obrazovky a před nimi čtyři muži v modrém stejnokroji – to je všechno, co potřebujete k tomu, abyste zajistili bezpečný a plynulý provoz hromadné dopravy po Brně. I když centrální dispečink dopravního podniku sídlí na Novobranské ulici v centru, mají odtud přehled i o tom nejposlednějším autobusu kdesi v dědině za městem.

Před čtyřmi ostřílenými dispečery, pohupujícími se na svých robustních křeslech, visí na zdi velká obrazovka. Na ní mají moravskou metropoli jako na dlani. Snímky průmyslových kamer z celého města tam přeskakují jak na běžícím páse. Klíčové jsou ale obrazovky na stole. „Na levé si dispečer volí záběr kamery, který právě potřebuje ke své práci. Jinak se tam promítají záběry nejvytíženějších uzlů, obvykle hlavního nádraží nebo třeba Mendláku,“ popisuje vybavení analytik řízení provozu Pavel Zemánek.

Další dvě obrazovky má pracovník dispečinku na očích asi nejvíc. První ukazuje mapu, kde vidí polohu každého vozidla, které si zvolí. Ta druhá obrazovka poskytuje přehled o všech vozidlech, co zrovna po Brně pendlují. Lze z ní vyčíst, jestli řidič daného vozidla jede na čas nebo jestli má zrovna pauzu, případně za jak dlouho přijede na určitou zastávku další spoj. Poslední obrazovka je méně zajímavá, slouží například k vyplňování nehodových formulářů a k další administrativě spojené s provozem.

Hra o čas

Práce dispečerů se nejvíc projeví při mimořádné události. Těch nastanou během dne desítky, a pak se hraje o každou minutu. „Po městě stojí celkem šest záložních autobusů. Když je potřeba nahradit třeba porouchaný trolejbus, dispečer vydá vysílačkou příkaz a řidič tohoto záložáku do minuty vyjíždí,“ popisuje Zemánek. Na místo nehody pak dorazí do deseti minut. Služba ale může být i nudná: „Když žádné nehody nejsou, klidně se stane, že záložní řidič celou směnu pročeká na základně,“ doplňuje.

A jeho slova o rychlosti dokládá i nehoda na Merhautově ulici, ke které dochází krátce před půl desátou. Tramvaják jedoucí od Moravského náměstí na Štefánikovu čtvrť neodhadl vzdálenost a škrtl o auto vedle sebe. „Nejdůležitější je odblokovat silnici, aby mohl provoz pokračovat. To ostatní se dá vyřešit později,“ říká dispečer Martin Janačka, zatímco na záběru Merhautovy ulice vyhlíží pohotovostní hlídku. Ta s blikajícími majáčky přijíždí vzápětí.

Vteřiny ubíhají a tramvaj pořád stojí na místě. Auta ji musí složitě objíždět. „Jeden pracovník hlídky nehodu nafotí a sepíše záznam. Druhý pak do ní nastoupí a odjede s ní do vozovny. Zdá se, že tahle je toho schopná. Jinak bychom museli volat pro odtah,“ komentuje Janačka nehodu, zatímco kontroluje její průběh na obrazovce. „Všechno běží, jak má,“ konstatuje.

Porouchaná tramvaj ale bude na lince chybět. Proto z Mendlova náměstí vysílá záložní autobus. Ten se do tří minut řadí do provozu. Mezitím poškrábaná pětka Merhautovu opouští. Provoz už v 9.35 pokračuje normálně. „Zaplatí část škody, přijde o měsíční prémie a dostane záznam do karty řidiče, ze které se pak ohodnocuje jeho pracovní výkon,“ popisuje Janačka následky, které řidiče poškozené tramvaje neminou.

Rychlost, s jakou se podařilo nehodu odklidit a zajistit náhradní autobusovou dopravu, byla opravdu neuvěřitelná. „To byla standardní doba. Nehodu tramvají řešíme mezi deseti a dvanácti minutami. Počítám to od prvního nahlášení nehody řidičem do zprovoznění blokované silnice. Autobusy a trolejbusy řešíme i za kratší dobu, protože jde s nimi manévrovat snadněji než s tramvajemi,“ vysvětluje Zemánek.

Každá minuta se počítá

Dispečeři ale nemají za úkol řešit pouze dopravní nehody. Také hlídají, aby mezi jednotlivými vozy na lince nebyly příliš velké časové mezery, k čemuž dochází nejčastěji proto, že vůz uvízne v zácpě. V takovém případě pak opět vysílají záložní autobus, který velkou časovou prodlevu vyplní.

Musí taky sledovat, jestli řidiči jezdí na čas. Dodržovat jízdní řád se musí i mimo jiné proto, aby cestující mohli v uzlech přestoupit na garantovaný přípoj. „Když třeba na Úzké dobíháte tramvaj a řidič vám ujede, nechce si z vás dělat srandu. Musí jet na čas, aby mu na Komárově neujel autobus ke Kampusu a lidi tak stihli přestoupit. Kdyby na vás počkal, autobus by ujel a všichni ti cestující, co do něj chtěli nastoupit, budou naštvaní,“ vysvětluje Janačka, proč řidiči občas zavírají dveře před nosem.

Dispečink slouží i jako poradna. Jak Janačka vysvětlil, oni řeší několik nehod každý den, ale řidičovi v terénu se nehoda stane jednou do roka. Kolikrát neví, co dělat, a od toho tu jsou dispečeři, kteří mu přes vysílačku poradí. Jindy zase dávají rady ohledně poruch: „Stojím na Mendlově náměstí a zasekla se čelisťová brzda na předním podvozku. Co mám dělat?“ prosí přes radiostanici o pomoc bezradná řidička tramvaje. Dispečer jí s klidnou hlavou radí, aby se vrátila do vozovny a požádala o jiný vůz.

Takhle to vypadá na centrálním dispečinku každý den. Cíle jsou jasné: dopravit všechny cestující bezpečně tam, kam potřebují, v případě nehody pružně reagovat a zajistit náhradní dopravu a průběžně se starat o plynulý provoz po městě. Chvíli ticho po pěšině a jindy zase zmatek ke zbláznění. Dopravní nehody či poruchy vozů se dějí tak, jak to okolnosti přinesou. „Nikdy nevíte, co vás čeká. Práce je to pestrá, to jo,“ uzavírá Martin Janačka.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.