13.12.2018 17:01


Někteří studenti nikdy neměli v ruce vrtačku, říká Ladislav Hlavín

Autor: Petr Hodina | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Praxe na středních odborných školách jsou v současné době jedním z hlavních témat České středoškolské unie. Řada studentů zpochybňuje účelnost jejich aktuální podoby a domáhá se změn. K tématu se dnes pro Stisk vyjádřil Ladislav Hlavín, zástupce ředitele Středního odborného učiliště uměleckých řemesel v Brně.

Brno – „Jsme tam jenom jako levná pracovní síla,“ ozývají se stále častěji čeští učni. Na praxích je prý stálý personál k ničemu nepustí a kvůli zametání nebo úklidu se na řemeslo nedávali. Kromě toho studentům jeden ze zákonů, o který se mohou opřít, garantuje odměnu ve výši třetiny minimální mzdy. Tedy v případě, že vykonávají „produktivní činnost“. O tom, jak vypadá studium a především praxe na SOU uměleckých řemesel v Brně se Stisk dotazoval zástupce ředitele Ladislava Hlavína.

Je pravda, že se studenti na praxích nic nenaučí?

To určitě pravda není. Záleží ale samozřejmě na konkrétních případech. Někdy tomu tak sice může být, ovšem to se netýká naší školy.

Jak je to u vaší školy?

Na téměř všechny vyučované obory máme vlastní dílny – pro truhláře, elektrikáře, montéry. Pro kosmetičky máme vlastní studio a tak dále. Naši studenti vykonávají praxe, respektive odborný výcvik právě tam, pod dohledem vyučujících.

Takže praxe ve skutečných firmách vaši studenti nemají?

Povinně ne. Mohou si je samozřejmě domluvit v pozdějších ročnících sami, ale to hlavní je chceme naučit u nás.

Není to škoda?

Právě naopak – jak již bylo mnohokrát řečeno, praxe mnoha učňů ve firmách probíhají tak, že je tam mistr, popřípadě ostatní zaměstnanci nechají dělat maximálně takovou práci, na kterou jim věří. V horším případě takovou, do které se jim samotným nechce.

Když si vezmeme třeba příklad truhláře, v reálné dílně se často pracuje jen s laminem, k opravdovému dřevu se tam člověk moc nedostane. Navíc se tam obvykle úzce specializují. Jen u nás můžeme mít opravdu jistotu, že naše žáky naučíme všechno, co by truhlář měl umět.

K tomu musíte připočíst, že některé dnešní děti, zejména ty „panelákové“, co v dílně nikdy nebyli, musíme od začátku učit třeba jak se drží vrtačka.

Stává se vám, že se na vaši školu hlásí lidé, kteří nemají o řemeslo zájem?

To se stává bohužel docela často. Ono, v patnácti letech málokdo ví, co chce v budoucnu dělat. Poměrně běžným případem je také otec – například umělecký kovář, který chce, aby syn pokračoval v jeho stopách, ale ten o to vůbec nemá zájem.

Kolik času studenti na praxích, tedy odborném výcviku stráví?

Přibližně šest hodin denně jeden týden a další týden následuje teoretická výuka. Tak se to pořád střídá.

To je všechno neproplacený čas?

Většinou ano. Pokud během výcviku student vyrobí čtyři židle z nichž dvě jsou na nic a dvě jakžtakž, je to odpovídající. Je potřeba zdůraznit, že o výdělku se můžeme bavit jen u takzvané produktivní činnosti. Příkladem toho můžou být číšníci, kteří jako jedna z výjimek mohou v rámci praxe pracovat „naostro“ v brněnských hotelích, aktuálně v Grandu a Avionu.

Ti to mají se mzdou jak?

Mají garantovaných dvacet pět korun za hodinu. To není mnoho, ale zase se mohou se zaměstnavatelem domluvit na nějaké brigádě, kde si už vydělají solidní peníze.

Klíčová slova: škola, učni, SOŠ, praxe

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.