13.12.2018 19:14


Nejvíce lidem bez domova vadí, že jsou pro společnost neviditelní, říká sociální pracovnice Dominika Najvert

Autor: Klára Zajíčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Nejlepší způsob jak lidem bez domova pomoci, je zeptat se jestli něco nepotřebují a snažit se je nepřehlížet. Letošní zimu jsou v Ostravě lidem bez domova k dispozici speciální iglú. Mohou je využít ti, co nemohou z různých důvodů přespat v noclehárně. Zájem o ně však převyšuje současnou nabídku.

Dominika Najvert organizátorka akce Noc venku na podporu lidí bez domova

Dominika Najvert vede v Ostravě sociální služby organizace Spolu pro rodinu a vyučuje obor sociální práce na Ostravské univerzitě. Je jedna ze spoluorganizátorek kampaně Noc venku, jejíž cílem je seznámit většinovou společnost s životem lidí bez domova. Letos se Noc venku konala již po šesté. Lidé si zde mají možnost zkusit přespat na ulici v zimním období. Akce se postupně rozšířila z Ostravy do dalších osmadvaceti měst.

V Brně existuje úspěšný projekt Rapid Rehousing. Byl by podobný projekt uskutečnitelný i v Ostravě?

Určitě. Momentálně tomu brání současný evropský projekt ve městě Ostrava pro sociální bydlení, do kterého se zapojily některé neziskové organizace. A roli toho, kdo tady má řešit sociální bydlení, supluje soukromá společnost Residomo. Jedná se o vytipované byty, do kterých by jiní lidé nešli. Jsou to okrajové části Ostravy. Nejčastěji Kunčičky a podobná místa. Máme několik zkušeností z poslední doby, že pracovnice z Armády spásy klientům odmítnou vzít žádost o sociální bydlení, protože Residomo by byty v Porubě romským klientům nedalo.

Takže v tomto cítíte diskriminaci?

Určitě.

Spolupracují spolu neziskové organizace v Ostravě?

Spolupracují, určitě o sobě vědí. Není jich tolik. Je tady Charita, Armáda spásy, Nová šance, zaměřená na muže po výkonu trestu. Pak je zde několik akčních skupin a projektů, které pracují přímo s lidmi bez domova. Organizace s terénními programy, které ale neposkytují ubytování. To je třeba Spolu pro rodinu, organizace, kde pracuji já. Zaměřuje se na zdravotně sociální pomoc. Jako platforma pro sdílení informací funguje ostravské komunitní plánování. K tomu existuje vlastní pracovní skupina Osoby ohrožené sociálním vyloučením a Osoby sociálně vyloučené, kde chodí zástupci poskytovatelů sociálních služeb. Ostrava o brněnském projektu ví. Bylo to tady několikrát dáváno za příklad. 

Cítíte posun v chování radnice vůči lidem bez domova oproti minulým letům?

Téma sociálního bydlení se rozvíjí tlakem společnosti a veřejné diskuze, koncepcí sociálního bydlení a zákonem o sociálním bydlení. Takže vím, že několik obecních bytů má Charita i Armáda spásy, což jsou byty v zadním Přívoze. Mají je na starosti v rámci prevence proti bezdomovectví. Je zde dost organizací disponujících vlastním bytovým fondem. Jsou zde velká rizika ohrožení pro organizace i pro klienty. Jsou to služby, co by měly být dobrovolné a využívané z pozice sociálních služeb a spoustu klientů vstupuje do těchto služeb, protože je to bydlení s dobrovolným programem. Za mě je to sporné.

Jsou v Ostravě bez domova i rodiny s dětmi?

Jsou, pokud mezi rodiny s dětmi bez domova počítáme všechny rodiny žijící přechodně u přátel a rodiny v azylových domech. Takových je velké množství. Hlavně maminek s dětmi, které střídají bydlení tímto způsobem co dva měsíce. V zimním období asi ne, ale přes léto mají někde rozložené stany a do chvíle, než se o tom někdo dozví, tráví čas na ulici.

Je bezdomovectví v Ostravě rozšířenější než v jiných regionech?

Nejvíce je ho v Praze. Myslím si, že to jde ruku v ruce s nezaměstnaností v regionech a sociálními problémy. Takže v Ústeckém a Moravskoslezském kraji je lidí bez domova spoustu. V Jihomoravském kraji je srovnatelně nebo i více lidí bez domova. Nemyslím si, že by Ostrava byla specifická.

Letošní zimu budou lidem bez domova k dispozici iglú ze speciální polyetylenové pěny. Myslíte si, že o ně bude zájem?

Je o ně veliký zájem. Dvě iglú už byla předána a lidé bez domova už v nich spí. Zájem převyšuje současnou nabídku. Je jich jenom deset pro Ostravu, pět pro Frýdek Místek a pět pro Havířov.

Využívají je lidé co nemohou z nějakého důvodu použít Nocleženku?

Ti co nevyužívají služeb nocleháren, nemohou jít do azylového domu, protože buď žijí s partnerem nebo u sebe mají psa, kterého se nechtějí vzdát, mají svůj zabydlený provizorní přístřešek a bojí se, že by jim ho obsadil někdo jiný. Několik zim takto přečkali a obávají se toho, že by psychicky špatně zvládali pobyt v noclehárně s cizími lidmi v jedné místnosti. Nedovedou si představit, že by se šli ve čtyři hodiny postavit do fronty a čekali, až v pět otevře noclehárna a v šest by museli odejít.

Takže je pro ně lepší zůstat venku?

Pro spoustu lidí je i za cenu velkého ohrožení zdraví. Mají velké obavy při vstupu do noclehárny. Mohou to být i lidé, co konzumují alkohol, takže ví, že by se do noclehárny nedostali nebo jsou to lidé s duševním onemocním, psychickou diagnózou. Důvodů je spoustu.

Vítají lidé Nocleženky, tedy poukázky na noc v noclehárnách, jako dobrý druh pomoci nebo jsou raději přímo za finanční pomoc?

Vysvětlím vám ještě, jak je to s Nocleženkami.

Dobře.

V roce 2012, když jsme začali s kampaní Noc venku, vymysleli jsme koncept kupónů na nocleh a nazvali jsme je Noclenky. Domluvili jsme se s Armádou spásy, že do konce března budou na noclehárnách uplatnitelné. Každá Noclenka měla své číslo a z druhé strany byla možnost napsat jakýkoliv vzkaz. Snahou bylo, aby lidé zakoupili Noclenky za cenu noci v noclehárně. Dnes to je padesát korun. Tuto hodnotu jsme si fakturovali podle uplatněných Noclenek. Když pak lidé potkali někoho na ulici v zimním období, kupón mu dali. Byly tam adresy a kontakty. Zbylé Noclenky předávali terénní pracovníci. V roce 2017 ten nápad převzala Armáda spásy a nazvala ho Nocleženka. Hodnota je sto korun, jsou zde promítnuty i další výdaje. Dobrou PR kampaní této organizace se osvědčilo, že je to dobrý nápad a je o něj obrovský zájem. V loňském roce lidé nakoupili tolik Nocleženek, že kdo chtěl jít přespat na noclehárnu a neměl peníze, měl to zadarmo.

Vítáte, že ten nápad převzali?

Noc venku děláme dobrovolnicky. Přemýšleli jsme nad ochranou známkou Noci venku a Noclenek, ale neměli jsme na to peníze. Bylo by pro nás přijatelné, kdyby nám někdo z Armády spásy řekl, že se jim nápad libí a chtějí si ho vzít a ponechali by původní název. Tak jak jsme to měli my, to byl opravdu kupón na nocleh a měl by stát tu hodnotu, kolik ten člověk má sám vydat. Komunikovali jsme o tom, ví, že se nám to nelíbí, ale nic víc s tím už neuděláme. Takže Nocleženky žijí vlastním životem.

Jsou lidé, kteří se zúčastnili akce Noc venku, překvapení jaké přenocování v zimě na ulici vlastně je?

Každý, kdo tam spí poprvé, z toho má opravdu velký zážitek. Děláme to během týdne, aby si to lidé prožívali ještě celý další den. Nebrali si dovolenou, nešli si dát teplou sprchu, nezalezli do peřin, ale aby to v nich v práci nebo ve škole doznělo. Předávají to co zažili dál, proto je to ve čtvrtek. Je dobré si to zkusit.

Čemu přikládáte, že se akce celorepublikově rozrostla?

Když jsme s akcí v roce 2012 začali, ještě nebyly akce jako je Noc divadel, Noc muzeí, Noc kostelů. O všechny tyto akce je velký zájem. Lidé rádi prožijí něco, co je nezvyklé. Pomohlo tomu i nastavení Noci venku, že jsme k ní dodali kulturní osvětový doprovodný program. Lidé tam něco vytvoří. Přijdou na koncert. Přijde jich dvě stě až tři sta a venku jich spí padesát. Pomohlo i vstupné formou potravin. To si myslím, že lidi taky láká.

Rozděluje se potravinová pomoc adekvátním způsobem?

Přijde mi zvláštní, že po skončení Národní potravinové sbírky se v dalším týdnu dozvíme, že nejsou k dispozici potraviny od organizací nabízejících potravinovou pomoc a budou třeba až v lednu. Organizace je přednostně dávají svým klientům, což je pochopitelné. Já jsem v organizaci, kde jim nemáme co více nabídnout, než pomoc v rámci sociálních služeb. Tam kde klienti ví, že je benefit buď sehnat rychleji bydlení nebo mít potravinovou pomoc, je to pro ně lákavější. Máme spoustu špatných zkušeností s tím, jak je potravinová pomoc čerpána, kolik lidí ji dostane a jestli to jsou naši klienti, ale je i spoustu dobrých zkušeností. Voláme po jednotných pravidlech.

Tady v tomto chybí propojení?

Ano, za rok se nám nepodařilo schůzku s lidmi z Národní potravinové pomoci svolat a připravit. Poslali nám pouze metodický seznam přerozdělování potravinové pomoci. Víme, že to takto nedělají všichni a existují velké odchylky, jak kdo jí poskytuje a jaké jsou pro to pravidla. Snadné to není.

Jací lidé se v dnešní době ocitají bez domova?

Je to různé. Maminka, která přijde o děti, odejde z bytu kvůli týraní. Lidé po rozvodech. Nejvíce za to mohou dluhy a exekuce.

Jak by měla společnost změnit své chování vůči lidem bez domova, tak aby nebyli stigmatizováni a snáze se navraceli do běžného života?

Měli by chodit na Noci venku, aby se něco dozvěděli a otevřelo jim to vnímání. Aby se s těmi lidmi mohli potkat a oni jimvo sobě něco řekli. Nejdůležitější je kontakt nebo osobní zkušenost. Před dvěma lety jsme na hlavním nádraží vytvářeli motta. Lidé bez domova napsali, co jim nejvíce vadí. Stejně tak to psali lidé z většinové společnosti, vyfotili pod tím a pak jim na zadní stranu psali, co by pro to každý mohl udělat. Nejvíce lidem bez domova vadilo, že je lidé přehlížejí nebo na ně vrhají znechucené obličeje a jsou pro společnost neviditelní. Lidé s nimi nehovoří a vidí jak se jich společnost štítí.

Reflektují na druhou stranu to, co jim psali lidé z většinové společnosti?

Spoustě lidem, se kterými jsme spolupracovali nejvíce vadí alkoholici a lidé co jsou schopní někoho okrást. V tomto mezi lidmi bez domova a většinovou společností není rozdíl, taky se snaží distancovat od této skupiny lidi. Pak jsou lidé, kteří mají psychickou diagnózu nebo duševní onemocnění a chodí po Ostravě a pokřikují a nijak to neovlivní a nedá se to změnit.

Jaký je podle vás nejlepší způsob jak pomoci?

Mluvila bych s nimi. Zeptala bych se co potřebují. Třeba peníze na něco konkrétního nebo doporučit služby, co by jim mohly pomoci, jestli nechtějí nějaké potraviny, starší oblečení. Zeptat se zda za nimi někdo chodí. To by ti lidé ale museli znát tu síť. Běžní lidé neví, jaké jsou možnosti, kde je noclehárna, azylový dům, kde si mohou zajít pro potravinovou pomoc.

Myslíte si, že to takhle udělá někdo, kdo není sociální pracovník?

Lidé tyto věci nevědí, ale minimálně mají doma starou bundu nebo deku a přemýšlí jestli ji hodit do kontejneru. Myslím, že lidé bez domova by byli vděční jenom za ten dialog. Za to, že se jich někdo zeptal jestli něco nepotřebují. Členka našeho týmu taky dlouho přespávala venku a k té chodí celá ubytovna pro jídlo a rady. Dříve jsme jí dávali tašku a šla za známými a nabízela jim jídlo a bavila se s nimi. Spoustu se toho dá udělat ve vlastním vnímání okolního světa.

Myslíte si, že mladší generace má větší zájem řešit sociální problémy?

To si nejsem jistá. Učím na Fakultě sociálních studií sociální práci a mám v tomto semestru šest skupin studentů po dvaceti lidech. Na Noc venku jich přišlo šest. Nespal tam nikdo a vůbec nechápali, co nás k tomu vede a jak tam můžeme spát.

Klíčová slova: lidé bez domova, bezdomovectví, sociální práce, zima, Ostrava, Noc venku

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.