20.05.2014 09:55


Nejlepší reklamou je spokojený zákazník, říká provozovatel cykloservisu

Autor: Bureš Michal | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

Cyklomechanik Kamil Toman se svému řemeslu věnuje již přes dvacet let. Za tu dobu byl zaměstnaný v několika olomouckých cykloservisech a zažil vývoj moderní cyklistiky od jejích počátků na přelomu 80. a 90. let až do dnešní doby. Jaká byla jeho kariéra? Čím se liší nová kola od těch dvacetiletých? A co nás nejspíš čeká v tomto směru v budoucnu?

Jak jste se dostal k profesi cyklomechanika?

K této práci mě přivedla kombinace dvou faktů. Jednak jsem už od desíti let celé mládí na kole závodil a jednak jsem chodil na strojařskou školu. K technice jsem tedy měl blízko, a když si náš cyklistický oddíl Sigma Olomouc po roce 1989 otevřel malý servis na místě bývalé klubovny, dostal jsem v podstatě hned po maturitě nabídku tam pracovat.

Čím se lišila vaše práce v době, když jste začínal, od té dnešní?

Obecně práce cyklomechaniků byla jednodušší v tom, že ještě neexistovaly dnešní sofistikované a na údržbu a opravu velice složité technologie. Kola zákazníků, kteří cykloservisy navštěvovali, byla po technické stránce jednodušší. Když zkraje devadesátých let přišel někdo s horským kolem, které mělo například odpruženou vidlici, byl okamžitě středem pozornosti a všichni se na něj dívali téměř jako na boha.

Momentálně má Kamil Toman svou vlastní dílnu a jak říká, je nadmíru spokojený. Foto: Michal Bureš

Určitě i v cyklistice platí, jako například u elektroniky, že dnes běžné a dostupné součástky byly tehdy velmi drahé.

Ano, cena komponentů byla v době, kdy na trhu byly poměrně revoluční novinkou, ohromná. Vzpomínám si, jak můj známý Radim Kořínek, se kterým jsem závodil a spolupracoval, kupoval v devadesátém roce dnes běžné nášlapné pedály a cyklokrosové boty za celkem pět tisíc. Při tehdejším průměrném platu kolem tří tisíc. Když si to člověk převede na dnešní poměry, myslím, že si lidé nemají na co stěžovat, cyklistika je nesrovnatelně dostupnější než  dříve. Třeba ty nášlapné pedály dnes stojí normálně kolem pětistovky.

Říkal jste, že vaše začátky byly v oddílovém servise. Nyní máte svou vlastní dílnu. Bylo něco ještě mezi tím?

Po pár letech jsem se rozhodl v původním olomouckém servise, kde jsem začínal, svůj pracovní poměr ukončit. S jedním kamarádem jsme zkusili otevřít prodejnu s dílnou, ve které bychom se specializovali na drahé a špičkové součástky a kola. On to tehdy zpočátku financoval a plán se nám povedl, měli jsme prodejnu nazvanou On road. Poté jsem ještě pracoval pro Cyklo Kaňkovský, dále jsem několik let jezdil spolu se závodními týmy do zahraničí a následně jsem pracoval také v nově otevřeném olomouckém obchodě a servise mého známého Radima Kořínka.

Když jste se věnovali prodeji a servisu špičkových drahých modelů v On roadu, nehrozilo, že kvůli finanční nákladnosti zboží a služeb nebudete mít dostatek zákazníků?

Byl jsem až překvapený, jak cyklistika lidi oslovuje a co všechno jsou schopni za ni utratit. O ta kola byla někdy téměř rvačka. Pochopitelně jsme nejprve měli strach začít prodávat stroje za tehdejších klidně i 90 tisíc, což odpovídá na dnešní poměry tak dvěma stům tisícům korun. Ale zákazníci prostě chodili a ta kola chtěli, i přes jejich cenu. Jednou za námi do On roadu přišel zákazník, kterému se líbilo jedno kolo za 80 tisíc. Na první pohled se do něho zamiloval, tak jsme mu řekli, ať si ho koupí. Řekl nám, že to nejde, že musí zařizovat kuchyni. Po chvíli zamyšlení ale byl jeho argument ten, že na kuchyni se nedá jezdit, a další den už bylo kolo jeho.  

Když celkově porovnáte dvacet let stará kola a ta dnešní, v čem je největší rozdíl?

Jelikož jde vývoj neustále velmi rychle dopředu a přibývají stále nové modely kol s novými mechanismy, je dnes pro mě více než dříve nutné pravidelně navštěvovat nejrůznější školení, abych držel krok s nejnovějšími technologiemi. Ty stále přibývají. Sám jsem se zaměřil jen na pár značek, člověk při dnešním tempu vývoje nemůže stíhat vše. Také materiály, ze kterých jsou komponenty vyráběny, se vyvíjejí. V použitých materiálech je obrovský rozdíl mezi starými koly a těmi současnými. Dříve bylo vše jen ze železa, nyní už se používá běžně hliník, karbon, titan a pak nejrůznější slitiny.  S tím souvisí váha, která je něco, co se u kol začalo řešit až postupem času a dnes je to klíčový atribut.  Navíc je nezbytné zmínit, že v současnosti se vyrábí už ne na kvalitu, ale na spotřebu. Já říkám, že konečný rok pro výrobu kvalitních výrobků byl rok 2000.

Troufáte si odhadnout, jak se budou jízdní kola vyvíjet v následujících letech?

Zdokonalování technologií bude určitě pokračovat minimálně stejným tempem, jaké vidíme nyní. Jednotlivé značky kol a komponentů se určitě budou dostávat na výsluní a po čase opět upadat v zapomnění, jak tomu bylo doposud. To je přirozený proces. A co se týče použitých materiálů, odhaduji, že se výrobci opět budou vracet k původním kovům, třeba zpět k oceli. Spíš ale v podobě různých inovovaných kombinací.  

Pocítil jste jako provozovatel servisu příchod ekonomické krize na svých zakázkách?

Právě naopak, mám pocit, že v posledních několika letech zákazníků i přes současnou ekonomickou situaci stále přibývá. Jak pozoruji, kola jsou pro lidi takové lákadlo, že mnoho z těch, co znám, třeba raději investovala do nich, než aby místo toho jezdila za draho autem.

Vaše soukromá dílna, kterou dnes provozujete, nemá nikde žádnou reklamu, nápisy na zdi ani poutače. Znamená to, že reklama není potřeba?

Pro mě je důležité, když jsou zákazníci spokojeni a svou radost sdělují svým kamarádům. To je pro mě nejlepší reklama. Jejich kamarádi potom mají zase své kamarády a tak se informace neustále šíří. Za těch více než dvacet let už mám poměrně stálou klientelu, která díky tomuto efektu stále roste. Servis nemám nijak označen z toho důvodu, že kdyby tu byla velká cedule, určitě bych měl mnoho nevítaných návštěv. Pro mě je zkrátka nejlepší vše držet na bázi doporučení.

 

 

Kamil Toman se narodil v roce 1974. Vyučil se na strojírenském učilišti v Lutíně, konkrétně učební obor s maturitou mechanik a seřizovač obráběcích strojů. Od svých deseti let se až do první poloviny 90. let věnoval závodně cyklistice  za oddíl Sigma Olomouc. Po maturitě začal pracovat několik let jako mechanik v nově vzniklém cykloservise v Olomouci – Hejčíně, otevřeném na místě bývalé klubovny oddílu. Následovalo založení servisu a prodejny kol  On road specializující se na kola a komponenty vyšších modelových tříd, načež po určitém čase pracoval jako cyklomechanik ve firmě svého známého, rovněž bývalého závodníka, Radima Kořínka. Nyní provozuje vlastní servis v Olomouci – Hodolanech. 

Klíčová slova: cyklistika, servis, reklama

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.