08.12.2014 22:21


Nejlepší je práce s lidmi, říká baristka Renata Seiferová

Autor: Monika Rozsypalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Studentka Masarykovy univerzity Renata Seiferová od svého nástupu na vysokou školu až do teď neustále zkouší různé typy brigád. Od pouličních průzkumů, prodávání parfémů nebo nabízení výrobků v call centru se dostala k práci v kavárně, kde si velmi oblíbila práci s lidmi. Ačkoli na kavárny vzpomíná ráda, vadil jí přístup k zákazníkům a pracovní doba brigády. Nyní pracuje jako baristka v hospodě a současné zaměstnání si nemůže vynachválit.

Baristka Renata Seiferová. Foto: Monika RozsypalováRenata Seiferová studuje na vysoké škole v Brně už čtvrtým rokem a za dobu studia měla několik brigád. Práci si hledala už při nástupu na vysokou a za posledních pět let byla nezaměstnaná jen několik týdnů. „Nejprve jsem dělala takové ty pofiderní prodeje parfémů za provize v Hradci Králové, kde jsem necelý rok studovala literaturu. Pak jsem měla několik příležitostných brigád jako prodej propisek, dopravní výzkumy, kdy jsem obcházela ulice s diktafonem a diktovala espézetky a podobně,“ přiblížila situaci studentka. Příležitostí bylo hodně, ale spíše než o dobrou práci šlo o „z nouze ctnost“. Kvůli nevydařenému vztahu se rozhodla z Hradce odejít.

Po příchodu do Brna si vyhlédla nejen nový obor, ale i pracovní příležitost. „Studium v Hradci bylo velmi jednoduché, dostávala jsem zápočty prakticky jen za docházku. Religionistika je oproti tomu velmi náročná, ale zase je to obor, který mě vážně baví,“ vysvětlila Seiferová. První placenou brigádou, kterou si v Brně našla, byla práce v call centru. „Nebylo to špatné a dala se i dobře časově přizpůsobit pracovní doma, vedení bylo taky v pohodě,“ vylíčila své zážitky studentka, která u brigády vydržela rok. Čtyřhodinové směny tehdy mívala třikrát do týdne. Po hodinách mluvení v práci pak ale nebyla takřka schopná komunikovat doma a navíc ji prodej věcí lidem nebavil, protože to bylo neperspektivní.

Vítanou změnou byla nabídka kamarádky pracovat v kavárně. „V blízké kavárně zrovna nabírali nové lidi, tak jsem to zkusila a vzali mě. Bylo to úplně něco jiného,“ pochvaluje si Seiferová, která si cení hlavně změny přístupu k lidem, kterým už nemusela nic vnucovat. „Najednou lidi chodili za mnou a já byla ta milá, usměvavá slečna, která jim připraví nápoj,“ směje se nadšeně i po letech. Po půl roce šla pracovat do další kavárny, kde zůstala rok a pak postupně vyzkoušela mnoho dalších. Tento typ práce jí na rozdíl od telefonování, nabízení a prodeje výrobků „sednul“. „Prostě mám práci s lidmi ráda,“ objasnila Renata Seiferová. 

Ačkoli na kavárny vzpomíná docela ráda, v současnosti pracuje jako baristka v hospodě. Tamní atmosféra je podle ní uvolněnější, na prvním místě není někdy až falešná profesionalita, která je v kavárně zásadní a také se díky otevřenému přístupu lépe řeší problémy s neukázněnými zákazníky. „Když se tady někdo chová nevhodně, můžu ho jednoduše vyhodit. V kavárně jsem se musela stále chovat úslužně, usmívat se a nic nenamítat ani v případech, kdy byli zákazníci protivní nebo hrubí,“ vysvětluje rozdíly v pracovním prostředí baristka. Přístup, kdy je zákazník na prvním místě a pracovníci mu musí vyjít vstříc takřka v každém případě, platí ve většině kaváren. Kavárna jí přestala vyhovovat taky kvůli časové náročnosti. „Čtyřikrát týdně jsem chodila na šesti nebo sedmi hodinové směny a často i dvanáctky o víkendu. V práci jsem byla pořád a neměla jsem čas na školu. Taky mě to začalo unavovat, člověk si pak uvědomí, že mu to za ty peníze, i když jsou potřeba, pomalu ani nestojí,“ přibližuje pernou situaci studentka. Plat v hospodě a kavárně je srovnatelný, jen v hospodě nedostává takové spropitné, což ji ale zas tolik netrápí.

Do hospody navíc chodí spousta známých, se kterými se studentka ráda uvidí a může pobavit. Se současnou prací je nadmíru spokojená. „Mám i skvělého šéfa, který je bývalý voják. Sice je ukecaný, ale s parádním přístupem. Je hrozně ochotný a o nás, kdo u něj pracujeme, se stará. Třeba nás po práci sveze domů nebo když večer přijdu, že jsem se nestihla najíst, tak klidně něco uvaří. Je fakt hodný,“ chválí přístup nadřízeného mladá baristka. Vyhovuje jí i pracovní doba, kvůli které sice většinou odchází až po půlnoci, ale má zase volné celé dopoledne, kdy se může věnovat škole, kamarádům nebo příteli. Denní plán má tak vyvážený a podle vlastních slov je dnes opravdu spokojená a tuto brigádu by za nic neměnila. 

Klíčová slova: Studentka, brigáda, Brno, baristka

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.