24.09.2018 10:12


Neděláme lifestylový magazín, ale aktivismus. S konflikty se musí počítat, říkají brněnské feministky

Autor: Veronika Kusalíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

O víkendu proběhla akce s názvem Feministická konference, která si pomocí vzdělávacích přednášek, diskuzí a workshopů dala za cíl představit veřejnosti feminismus a zbořit genderové stereotypy. Za událostí stojí neformální aktivistická skupina SdruŽeny. 

Vědkyně a fyzička Kateřina Falk přednášela o genderové socializaci a stereotypech v životě i ve vědě. Foto: Veronika Kusalíková

Brno - Konference trvala od pátku dvacátého prvního do neděle dvacátého třetího zaří a konala se v bývalém kině, nyní kulturním centru, Sibiř. Během třídenního programu se účastníci naučili základy sebeobrany, dozvěděli se o úskalích žen ve vědě a o problematice ženské chudoby. Kromě hudebního doprovodu sobotní večer zakončilo vyhlášení ceny Františky Plamínkové Feministka 2018 a ceny Miloše Zemana Prasák 2018. Při té příležitosti jsme se zeptali oganizátorek na záměry akce i jejich skupiny jako takové. Na otázky odpovídají členky SdruŽen Anežka Michnová a Eva Čivrná. 

Kdo jsou SdruŽeny?

Anežka: Sdruženy jsou muži a ženy nejenom z Brna, kteří se zajímají o feminismus, za feministy a feministky se prohlašují a chtějí pro feminismus dělat něco aktivního, např. nejenom o tom psát na internetu, ale pořádat demonstrace, konference nebo přímé akce.

Na sobě i ve svém logu máte růžové čepice, má to nějaký hlubší význam?

Anežka: To jsou pussyhats, které vznikly asi před rokem jako symbol odporu proti Trumpovi. Bylo to v době, kdy jsme se Sdruženy začínaly a hrozně se nám to líbilo, tak jsme si řekli proč ne, a už nám čepice zůstaly.

Eva: Pussyhats jsou symbolem iniciativy feminismu zdola, a ne pouhým označením toho, kdo je správná feministka. Je to symbol, který znamená „pojďme my, lidi, kteří tady tohle všechno zažíváme, s tím něco dělat.“

Jak byste představily Feministickou konferenci?

Anežka: Chtěly jsme udělat akci, která přiblíží feminismus lidem, kteří ho neznají, kteří gender nestudovali a ptají se, co to ten feminismus vlastně je. Na základě toho jsme vybíraly hosty a přednášející, aby mluvili o tématech, které se běžných lidí přímo dotýkají, a aby poukázali na všechny genderové stereotypy a problémy.

Eva: Konference vznikla proto, protože je důležité o těchto věcech mluvit, a to nejenom v nějakých našich uzavřených kruzích, ale především s lidmi, kteří se s tím běžně nesetkají, nemají žádnou odbornou expertizu, ale zajímá je to a chtěli by se o tom více dozvědět.

Jakými tématy se zabývala Feministická konference? Kdo na akci vystoupil?

Eva: Konference probíhala formou panelových diskuzí, přičemž jsme se snažily, aby v nich zaznělo co nejvíc hlasů, aby měla každá různá zkušenost možnost promluvit. Proběhla diskuze o sexualizovaném násilí nebo ženách a chudobě. Panely byly doplňovány o přednášky a workshopy třeba o sebeobraně, kterou vedla Jasmína Houdek se svými praktickými nácviky a rady. Dále jsme tu měly Kateřinu Falk, která mluvila o ženách ve vědě. Tematicky jsme se tedy snažily o průřez napříč celou společností, všemu, čemu ženy a nejenom ony čelí.

Anežka: Napříč společností říkáme i z toho důvodu, že jsme si sem pozvaly bezdomovkyně nebo kuchařky z projektu kuchařky bez domova, takže nám šlo o vícestranný společenský pohled.

Uběhlo 100 let od doby, kdy mohly jít ženy volit. Můžeme říct, že dnešní ženy jsou už zcela zrovnoprávněné?

Anežka: Podle zákona ano, ale prakticky to tak ještě nefunguje. Kateřina Falk mluvila o neviditelných překážkách, které ženy čekají v zaměstnání, a to nejenom ve vědecké sféře. Zákony sice říkají, že je diskriminace nelegální, ale reálně se děje, a proto není lehké tyto překážky překonat a bojovat proti nim.

Eva: Netýká se to však jen zaměstnání. Pro ženy bez domova a bez práce, které často nemají ani doklady, a tudíž nemůžou jít k volbám a vyjádřit svůj občanský názor, tyto struktury zůstávají, ale jsou jen skryté.

Anežka: Sexuální násilí, které ve většině případů páchají muži na ženách, je pro mě největším důkazem nerovnosti, protože je hrozně přehlížené. Všichni ví, že se děje, ale nikdo z nás ho přece nedělá, takže se nás nemusí týkat.

Chodí na feministické akce i muži?

Anežka: I když máme ve Sdruženách několik mužů, obecně chodí samozřejmě více žen než mužů. Muži chodí také, už to není takový vzácný úkaz, kdy by byl na padesát žen jeden muž. Dokonce nám někteří sami píšou, zajímá je, co by mohli udělat, což nás těší, protože si myslíme, že pohled mladých mužů na feminismus se mění k lepšímu.

Eva: I muži nebo jakákoli jiná sebeidentifikace jsou stejnou obětí patriarchátu, jenom třeba jinými způsoby. Zároveň bych byla také opatrná ve vyzdvihování toho, že je nějaký muž feminista, protože pak dochází k pocitu, jako že "když už tam toho muže máte, tak to teprve legitimizuje všechno doposavadní ženské snažení.“

Součástí Feministické konference bylo vyhlášení cen a anticen za zásluhy o ženská práva u nás, ve které na internetu hlasovalo několik stovek lidí. Co mají vítězi zosobňovat?

Anežka: Cenu za feministku vyhrála novinářka Silvie Lauder, která dlouhodobě píše o feminismu a ženských právech. Na to, že píše v relativně mainstreamovém médiu, se tématy zaobírá dost fundovaně. Feministickou cenu za kolektiv obdržel pořad Branky, body, k*koti, anticenu Prasáka pak získal Václav Klaus mladší, který je pro mě zosobněním českého šovinismu a sexismu.

Eva: Hezky nám vyšlo, že Prasák je člověk z pozice moci muž, který rozhoduje o životech žen a nejenom jich, zatímco kolektiv a osobnost cílí na jiné společenské vrstvy. Respekt, ve které Lauder píše, je dostupný spíše té vzdělanější vrstvě, zatímco pořad Branky, body, k*koti běží na Blesku, který zasáhne širokou skupinu.

S jakými reakcemi na vaši činnost se setkáváte?

Eva: Logicky máme nějaký i negativní feedback, ne každému se může líbit, co Sdruženy dělají. Na druhou stranu, pokud to chce někdo dělat lépe, my ho v tom jenom podpoříme, protože podobných kolektivů není úplně nazbyt.

Anežka: Na jedné z demonstrací, kterou jsme dělaly, to bylo docela vyostřené. Někteří muži si ohledně projevů svého nesouhlasu nebrali servítky a nadávali nám, jednu aktivistku dokonce chytili pod krkem. Muže naše aktivity očividně rozčilují. Neděláme však lifestylový magazín, ale aktivismus, takže se s tím musí počítat. Zatím to naštěstí nedospělo do té fáze, že bychom s tím musely přestat, je to spíš takové hraní.

Jakými jinými prostředky šíříte feministickou osvětu?

Anežka: Máme specialistku na facebook, která se snaží osvětu šířit všem, i třeba takovým „Pepíkům z hospody“, kteří nemusí mít povědomí o feminismu žádné, anebo jen negativně stereotypní. Přímé akce, kdy jdeme průvodem s transparenty, jsou dalším způsobem. V Česku však tento pouliční aktivismus není brán příliš pozitivně. Možná to vzbuzuje negativní konotaci s komunistickými májovými průvody a manifestacemi.

Eva: Přímé akce a pochody v ulicích s transparenty a letáky mají tu symbolickou rovinu, že tím dáváme najevo, že tento prostor je i náš, a že i my můžeme vyjádřit nesouhlas s toxickými názory, které zabírají veřejný prostor a s kterými se nelze ztotožnit.

Klíčová slova: brno, feminismus, gender, přednášky, diskuze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.