19.05.2018 15:23


Nechtěl jsem mít žádný plán. Chtěl jsem se naučit nepospíchat

Autor: Glaserová Dominika | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Extrémní přírodní podmínky a sílu vůle si vyzkoušel Tomáš Man, který vloni absolvoval pěší trasu z Mexika do Kanady. O tom, jaké je nosit čtyři měsíce na zádech dvanáctikilový batoh, spát ve stanu v divočině, rozpočítávat množství vody a jídla, ale také poznávat přírodu a nové lidi, mluví na přednáškách. Na nich také promítá půlhodinový film ze své cesty.

Brno – Čtyři měsíce na cestě a bezmála 4 300 kilometrů v nohou. Tak vypadá takzvaná Pacifická hřebenovka, kterou zdolal absolvent Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva Tomáš Man. Zážitky z pěší trasy, která vede z Mexika do Kanady, sdílí s lidmi formou přednášek s diskuzemi nebo prostřednictvím sociálních sítí. Na své cestě natáčel video, to pro něj znamenalo nést na zádech o čtyři kilogramy více. „Spousta lidí mi techniku rozmlouvala, jelikož je dost těžká. Já jsem ale rád, když se můžu zpětně koukat na ty zážitky,“ říká vousatý dobrodruh.

Trasa vede účastníky často extrémními podmínkami, jako je cesta skrz Mohavskou poušť, kde teploty ve dne dosahují pětačtyřiceti stupňů Celsia, v noci pak často klesají pod bod mrazu. „V poušti jsme chodili především v noci, jelikož na sluníčku to znamenalo vypít litr vody na tři kilometry,“ vysvětluje český dobrodruh. Plánování toho, kolik je potřeba mít u sebe tekutin usnadňuje speciální aplikace, která kromě trasy mapuje i nejbližší zdroje pitné vody. Často si ale poutníci musejí vystačit s filtrováním vody z různých kaluží.

U jídla je nejdůležitější, aby bylo kalorické

Ti, kteří se vydají na Pacifickou hřebenovku musí počítat s tím, že se budou stravovat zcela jiným způsobem. „Zdravá strava je těžká a nedostupná. U jídla je důležité, aby bylo lehké a co nejvíce kalorické. Deficit chuti se dá dohnat ve městech,“ popisuje Man, jehož jídelníček se skládal převážně ze sušeného masa, salámů, čínských polévek a bonbónů. Když se chce poutník ve městech, kam se dostane přibližně jednou týdně, lépe najíst, znamená to pro něj výrazné zvýšení nákladů. Základní částka, kterou je třeba si připravit na vše potřebné, se pohybuje okolo sta tisíce korun.

Mladý poutník se na cestu nijak zvlášť nepřipravoval. Fyzicky jí podle něj může zvládnout skutečně každý, což pozoroval na rozmanitosti povolání těch, kteří se vydali spolu s ním. Každý člověk má podle Mana také jiný důvod, proč se vydat pěšky z Mexika do Kanady. „Pro mě to byla vidina dlouhé dovolené, u které nebudu muset přemýšlet, co na ní budu dělat. Vždycky jsem měl všechno nalajnované. Přijel jsem se z toho vyléčit. Nechtěl jsem mít žádný plán. Chtěl jsem se naučit nepospíchat,“ vysvětluje Man vlastní motivaci.

Máte spoustu času na to, zamyslet se nad tím, co je důležité

Dobrodruh, na kterého doma čekala malá dcera, zdůrazňuje především psychickou náročnost cesty. „Snad každý den jsem si říkal, jestli mi to za to stojí, jestli mě to baví. Každý den jsem pochyboval a nezjistil jsem to vlastně za celou dobu. Až když jsem se vrátil, tak jsem na to začal vzpomínat, jak to byl skvělý zážitek,“ poznamenává cestovatel.

Na druhou stranu může podle Mana cesta člověku otevřít nové obzory, co se týče vnímání vlastního života. „Máte spoustu času se zamyslet nad prioritami. Co chcete dělat, co vás v životě naplňuje a naopak, co ve svém životě nepotřebujete. Zjistíte, že vám k životu stačí jen pár věcí. To, co jste doma považovali za problémy už najednou vlastně žádné problémy nejsou,“ dodává Man.

Denně startuje padesát lidí

Na Pacifickou hřebenovku se ročně hlásí přibližně pět tisíc zájemců. Z Manova ročníku jich došlo do cíle mezi šesti a sedmi sty. Důvodem, proč se lidi vracejí domů dříve je často zdravotní stav nebo ztráta vůle. „Já sám jsem musel šest dní zůstat v hostelu ve městě, jelikož jsem onemocněl,“ vzpomíná dobrodruh, který se po necelém týdnu odpočinku vrátil na cestu.

Zájemci se na Pacifickou hřebenovku musí přihlásit v prosinci, přičemž tuto možnost mají každoročně. Každý den v sezóně, která trvá přibližně od dubna do září, organizátoři vypouští na trasu skupiny po padesáti lidech. Důvodem omezení počtu lidí na takové číslo je, aby poutníci příliš nepoškodili přírodu. „Získat datum cesty, které vám vyhovuje je poměrně boj. Ale je to také zážitek, který k cestě patří,“ říká Tomáš Man.

Klíčová slova: Pacifická hřebenovka, Tomáš Man, cestování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.