Nechápu, jak mohou lidé, kteří nás přes třicet let utlačovali, rozhodovat o budoucnosti našeho národa, tvrdí dcera legionáře, Zdena Mašínová.

Zdena Mašínová je třiaosmdesátiletá paní, pocházející z rodiny odbojářů a vlastenců. Její otec byl jedním z prvních, kteří přeběhli k Rudé armádě po tom, co byli vysláni na východní frontu a stal se legionářem. Po návratu se k armádě vrátil.

„Dědeček a babička doufali, že otec převezme rodinný statek a bude pokračovat v tradici. On ale tvrdil, že nově vznikající stát potřebuje armádu, a tak si doplnil vojenské vzdělání a stal se důstojníkem,“ začíná rodinný příběh Mašínová. Josef Mašín starší se tak dostal do Olomouce, kde se potkal se Zdenou Novákovou, kterou si později vzal. „Tatínek prý říkal, že by chtěl mít sedm synů. On byl totiž dělostřelec, a tak potřeboval sedm kluků jako posádku,“ směje se nad rodinou historkou. Dva synové se mu narodili, třetím dítětem byla však Zdena, která se navíc narodila s postižením pohybového ústrojí. Jen díky šikovným lékařským rukám začala ve svých osmi letech chodit.

 Otec Zdeny Mašínové byl popraven nacisty v roce 1942, matka zemřela v roce 1956 kvůli zdravotním problémům které způsobilo její zajetí. Rodina Mašínů však odmítala ohnout záda. Josef a Ctirad, bratři Zdeny Mašínové, se řídili slovy, která jim otec zanechal. „Neustupte před bezprávím v jakékoliv formě a bojujte za to co je správné.“ To stálo v dopise, který Josef zanechal svým dětem. Bratři Mašínovi tak stáli uprostřed třetího odboje, mířeného proti komunistickému establishmentu. Zdena Mašínová se o nich dovídala především z médií. „Když se kruh kolem nich začal utahovat, neměli jinou možnost než uprchnout. Slyšela jsem na rádiu Svobodná Evropa, jak skupina lidí uniká přes hranice. Věděla jsem, že jsou to oni,“ vzpomíná Mašínová. Její bratři se dostali do Spojených států a přidali se k americké armádě v naději, že pokud dojde k třetímu světovému konfliktu, budou mít šanci svou zemi osvobodit. K třetí válce nakonec nedošlo, ale to neznamenalo, že se sourozenci do revoluce nesetkali. Když se situace v českých zemích kolem roku 1968 uvolnila, Zdena Mašínová se setkala se svými bratry v Kodani. Ti počítali s tím, že vezmou Zdenu s sebou do Ameriky. „Nejela jsem, nemohla jsem kvůli babičce. Ale řeknu vám, nastoupit do toho autobusu, co mě bral zpátky do nesvobodného, komunistického Československa, byla jedna z nejtěžších věcí v mém životě,“ prozrazuje.

Velkou nadějí Zdeny Mašínové a jejích bratrů bylo, že se budou moci znovu sejít v demokratickém Česku, toho se podle ní však do teď nedočkali. Země, ve které může v parlamentu sedět komunistická strana, podle ní není a nemůže být demokratická. „Víte, já nechápu, o čem se po revoluci vůbec mluvilo. Jestli se to povolí, nebo ne. Ti lidé nás utlačovali přes třicet let, a my je teď necháme rozhodovat o naší zemi. A předseda vlády, u kterého se prokázalo napojení na StB a KGB, to je podle mě už vrchol,“ dodává poněkud hořce. Demokracie, poctivost a čisté svědomí je podle ní recept na dobrou politickou stranu a ideologii. Naději vidí v mladé generaci a v osvětě, kterou ona a ostatní pamětníci mohou nabídnout.