Nástup RegioJetu na trať Praha - Brno - Bratislava ukazuje neschopnost Ministerstva dopravy

Konkurence na železnici přinesla pro cestující nesporné výhody. V roce 2011 začal na trase Praha – Ostrava nesměle jezdit  RegioJet, o rok později se s menšími komplikacemi vydal na trasu i LEO Express. Jejich zákazníky určitě potěšil větší komfort při cestování. RegioJet přišel s rekonstruovanými vozy, které odkoupil od Rakouských státních drah. LEO Express nasadil zcela nové elektrické jednotky Stadler FLIRT. Příjemnou novinkou byl také obrovský rozsah služeb na palubě, tehdy nevídaný.

Nástup konkurence jistě motivoval České dráhy ke zrychlení modernizace svého vozového parku. Modernizace ovšem nezačala až v roce 2012, kdy začal jezdit RegioJet. Další výhodou bylo snížení cen jízdného, což přilákalo do vlaků nové cestující. Bohužel, tento krok zahájil cenovou válku a mnohaleté spory ohledně cen, které se u soudů projednávají dodnes. Zároveň zrychlily jízdní doby, což ale způsobily zejména rekonstrukce tratí.

Liberalizace železnice přinesla také problémy

Konkurence nepřinesla jen pozitiva, ale také také nevýhody a problémy, které mnozí cestující nevidí. Například trasa Praha – Ostrava je doslova na hranici přepravní kapacity. Představte si hadici, kterou protéká maximální množství vody, ale vy se rozhodnete průtok ještě zvýšit. Hadice musí někde nutně prasknout. Podobně je to i se zmíněnou trasou. Jen České dráhy vypravují stovky osobních vlaků, rychlíků, mezinárodních expresů a vlaků SuperCity Pendolino. Další vlaky provozují LEO Express a RegioJet. Nezapomínejme také na vlaky nákladní dopravy, které musí z důvodu přeplněnosti trati během dne jezdit většinou v noci.

Díky přeplněnosti tratě jsou někdy odstupy mezi vlaky tak malé, že se navzájem zdržují a omezují. To vyvolává další spory mezi dopravci. Problémem jsou také lokomotivy, které nedokáží jet maximální povolenou rychlostí, a tak nevyužívají potenciál tratě. Například starší lokomotivy RegioJetu jezdí rychlostí jen 140 km/h (nejvyšší povolená rychlost je 160 km/h). Nebo dopravce Arriva, který začal letos provozovat expresy mezi Prahou a Trenčínem, využívá na trase, která je z drtivé většiny elektrifikovaná, motorové jednotky s maximální rychlostí 120 km/h. Navíc s kapacitou pouhých 143 míst k sezení. Dálkovou dopravu zpomalují také vlaky Českých drah nižších kategorií, což je do jisté míry pochopitelné.

Vlak RegioJet ve stanici Pardubice hl.n. Podobné soupravy možná brzy uvidíme i v Brně | foto: Matěj Maděra

Další velký problém je neuznávání jízdních dokladů. Situace zatím není tak vážná, jak by mohla být. České dráhy, které provozují většinu osobní dopravy v zemi, jezdí na drtivé většině tratí. Kromě některých stanic ležících na trase Praha - Ostrava (-Slovensko) tak cestující musí využít služby Národního dopravce. Je na něm, jestli pojede pouze s Dráhami a ušetří, nebo si cestu rozdělí a využije i služby jiných dopravců. Problém nastane, když začne ministerstvo přidělovat "bez rozmyslu" soukromníkům dopravu na celých trasách. Proč bych jako držitel slevové karty (InKarty) Českých drah měl doplácet na to, že na některé trati Národní dopravce nejezdí a já si musím zakoupit dražší jízdenku? Podobně to funguje i v opačné situaci.  

Problémy se mohou objevit také na trase Praha - Brno

Výše popsané komplikace mohou zasáhnout také linku Praha – Brno – Bratislava. Diskutabilní je i přínos zlevněného jízdného. Radim Jančura totiž mluví o nižších cenách oproti Národnímu dopravci, ale pravdu má jen z části. Levněji vychází jízda u RegioJetu z Prahy do Bratislavy. Bez jakýchkoliv slev je cena 399 korun, u Českých drah zákazník zaplatí 414 korun, avšak s alespoň třídenním předstihem. Naopak na trase Praha – Brno je cena u RegioJetu s kreditovou jízdenkou 175 korun. Cestující s Českými dráhami zaplatí od 169 do 179 korun pokud vlastní InKartu.

Jistou komplikací může být také fakt, že RegioJet má v plánu odjíždět z Brna v lukrativní ranní, tedy kolem šesté a sedmé hodiny. Cestující, kteří budou chtít v tento čas cestovat do Prahy s Dráhami, jelikož chtějí třeba pokračovat dál, tak budou mít smůlu. Neobstojí ani fakt, že se s příchodem konkurence zvýší kvalita cestování. Dráhy dosud na vlacích vyšší kategorie nasazovaly na lince podobně jako RegioJet zmodernizované soupravy. Na lince Praha – Brno – Vídeň – Graz pak jezdí elektrické jednotky railjet - pravděpodobně nejmodernější elektrické jednotky ve střední Evropě.

Interiér jednotky railjet, kterou České dráhy nasazují na trasu Praha - Brno - Vídeň - Graz | foto: Matěj Maděra

Největším paradoxem je ale fakt, že Správa železniční dopravní cesty, která má na starost tvorbu jízdních řádů, doposud oficiálně nerozhodla, zda RegioJet na trasu skutečně vyjede. Nastává tak zcela schizofrenní situace. Na vlaky, které mají jet v době, kdy chce jezdit RegioJet prodávají jízdenky jak České dráhy, tak soukromý dopravce. Přitom je zcela jasné, že oba dopravci vyjet nemohou. To vše se děje méně než měsíc před začátkem platnosti nových jízních řádů. Přijde to někomu normální?

Co pomůže zlepšit osobní železniční dopravu v České republice?

Většinu výše popsaných problémů by dokázal vyřešit nezávislý regulátor zřízený státem. O této instituci se mluví již roky, ale Ministerstvo dopravy nebylo dlouho schopné jednat. Nyní se věci jen pomalu dávají do pohybu. Úřad by mohl s konečnou platností vyřešit i vzájemné uznávání jízdenek mezi dopravci. Toto opatření by sice přineslo určité zdražení, ale vyřešilo by to problém s různými dopravci na různých tratích. Samozřejmě by nadále existovala možnost koupit si jízdenku jen pro jednoho dopravce.

Ministerstvo slibuje jednotnou jízdenku již léta. Podle nedávného prohlášení náměstka ministra dopravy Tomáše Čočka to vypadá až na rok 2019. Situaci v železniční dopravě nepomáhá ani stav železniční infrastruktury, která je někdy velmi zanedbaná a zastaralá. Rychlejšímu cestování také nepomůže, když se budou stávající koridory upravovat na rychlost 160 km/h. Koridory se musí opravovat tak, aby na nich byla možná mnohem větší rychlost nebo se musí postavit tratě zcela nové. Nezbývá nám než doufat, že se Ministerstvo co nejdříve odhodlá k činům a zřídí nezávislého regulátora, který vyřeší nejpalčivější problémy s konkurencí v osobní dopravě. Pokud se však železnice má stát opravdovou konkurencí silniční dopravy, musí se začít smysluplněji a více investovat do železniční infrastruktury, což ale bude, jak se říká, "běh na dlouhou trať".