02.11.2017 15:43


Naším cílem je cestovat, pozorovat a snažit se pochopit Balkán, říká Josef Oriško

Autor: Tereza Dvořáková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Josef OriškoSkupina studentů Masarykovy univerzity odjela ve středu prvního listopadu na terénní exkurzi do Kosova. „Cílem je poznat Balkán, nejsme žádní supi, kteří by tam hledali rozstřílené baráky. Chceme studenty naučit kriticky myslet a připravit je na práci v mírotvorných misích," říká o exkurzi její organizátor, ředitel Východoevropského vzdělávacího a kulturního centra a přednášející na Masarykově univerzitě Josef Oriško. 

Josef Oriško ve své legendární vestě na zastávce v Chorvatsku- léto 2017

Brno - Skupina studentů Masarykovy univerzity odjela ve středu prvního listopadu na terenní exkurzi do Kosova. Tu vede bývalý pracovník Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Josef Oriško, který roce 2011 založil Východoevropské vzdělávací a kulturní centrum. Jednou z činností centra je právě organizace poznávacích zájezdů do států východní Evropy, které jsou primárně určené pro studenty Masarykovy univerzity, kde Oriško přednáší. 

Prvního listopadu s vámi odjíždí skupina studentů na terénní exkurzi do Kosova.  Jak taková exkurze vypadá?

Exkurze trvá dvanáct dní a jejím cílem je cestovat, pozorovat a snažit se pochopit Balkán. Jezdíme tam, protože studenti mají o tuto oblast zájem a protože je to nejbližší postkonfliktní oblast. Nejsme ale žádní supi, kteří by hledali rozstřílené domy, naopak jedeme v tichosti, téměř neviditelní. Navštěvuje město, venkov, moře, hory, turistické oblasti, mezinárodní organizace, místní samosprávu, univerzity, média, zkrátka se snažíme o široký záběr. Bavíme se se všemi od vojáků po běžné občany. Děláme to proto, abychom pochopili tamní život. Jezdíme na místa, kam se obyčejný turista nedostane, protože jsme mobilní a máme vytvořenou síť kontaktů. To znamená, že jezdíme tam, kde nás dobře znají a kde nás vždycky vítají.

Jaká místa máte na mysli?

Například jezdíme do vesnice jménem Restelica na albánsko – kosovsko – makedonském pomezí. Ta je velice odlehlá, takže se tam člověk jen tak nedostane. Kdyby se tam ale dostal, stejně ho místní nepřijmou. My tam máme známé, takže nás uvedou do komunity. Minule nás třeba pozvali na svatbu. Takové věci ale předem nevíme.

Jak vznikl nápad exurze pořádat?

Já jsem pracoval v Kosovu v mírových misích. Potom, co jsem se vrátil, jsem začal přednášet. Tehdy jsem si uvědomil, jak je obrovská propast mezi tím, co slyšíme ve škole a co vidíme v terénu. Musíme být připraveni na to, že ne všechno, co vidíme a čteme, je pravda. Snažíme se studenty připravovat na práci v mírových misích, aby nedělali unáhlené soudy a aby jednali kriticky. To se naučí jen v terénu.

Zmínil jste, že jste v Kosovu pracoval. Co byla vaše hlavní úloha?

Měl jsem na starosti etnicky smíšené regiony a regiony, kde byly komunity postižených nebo ohrožených lidí. Já jsem s těmito lidmi dělal civilní registraci. Vydávali jsme jim pasy OSN a voličské průkazy. Pak jsem měl na starosti volební proces. Konkrétně jsem chodil za lidmi, kteří nemohli přijít volit. Tak jsem se dostal do komunit, kam se normální člověk nedostane. Jednou jsme jeli šest hodin na samotu, kde bylo deset žen. Tak jim říkám: „Ženy, volte“ a ony na to, že ne, že až přijdou muži z pastvy. Ti přišli pozítří, my přijeli a ony nám řekly, že stejně volit nebudou, protože jim to muži zakázali. Ve výsledku ty volby byly svobodné, ale v rámci balkánských možností.
Pak jsem dohlížel na sčítání hlasů a vyhodnocení povolební situace neboli čekání, jestli se začne střílet nebo ne. Nijak zvlášť nezačalo. To bylo v letech 2001 a 2002. 

Vidíte nějaký zásadní posun od doby, kdy jste tam pracoval?

Situace na Kosovu je specifická v tom, že jediné, co tam má pozitivní vliv, jsou místní lidé, protože mají vůli se usmířit. Troufám si tvrdit, že to mise OSN nikam neposunula. Jedině tak, že těch 200 tisíc lidí, kteří tam působili, Kosovany krmili, protože si platili za služby. Když se ta mise potom desetkát zmenšila, dostalo se Kosovo do materiální krize. Proto ta uzavřená mise nebyla vnímaná jako úspěch. Lidé pak chodili a říkali: „Zlatá válka, to jsme alespoň měli práci.“

Máte tedy pocit, že Kosované už zapomněli na křivdy, které mezi sebou měli?

Myslím si, že trochu ano. Protože tam teď je mladá generace, ti to nezažili, mají světské zájmy. Zajímají se o facebook a Ipody, to je pro ně důležitější. Chápu, že pro Srby, kteří prohráli, je to otázka bytí nebytí, ale i oni nakonec taky vytáhnou Ipody a řeší facebook. Zajímavé je, že do srbských enkláv chodí na diskotéky mladí Albánci. Proč? Protože u nich na diskotéce ženu nepotkáte. Jejich tradiční muslimská společnost je stále ještě dost konzervativní.

Klíčová slova: Kosovo, Balkán, exkurze

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.