11.05.2015 15:11


Najednou jsou všichni slušní, brněnští taxikáři boří předsudky

Autor: Ryšavá Monika | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Investigativa taxikářů v Brně na vlastní kůži. Po zhlédnutí pořadu Praha vs. prachy na Streamu jsme čekali nekalost a podvody všeho druhu. Zvažovali jsme, že si do kapsy dáme  slzný plyn, to kdyby nás některý z taxikářů odhalil a nelíbilo se mu, co děláme. Ovšem žádné drama nás nečekalo, ani jeden taxikář nás neobral, nikdo nás nezavezl na špatné místo, nikdo nás dokonce nezamkl a neodvezl za město do temných lesů. I účtenku nám vyjeli. Vítejte v Brně, oáze klidu.

Taxi před hotelem Grand. FOTO: Jan DavidBrno – Situace první. Svezeme se jako cizinci. Usuzujeme totiž, že cizinci jsou pro taxikáře snadnou kořistí. Po dlouhé válečné poradě se domlouváme, že jsme v Brně na výměnném pobytu a každý budeme jiné národnosti, ale budeme si povídat anglicky. Chtěli jsme mít vše do detailu promyšlené, abychom vypadali věrohodně. Jako místo, kam se necháme zavést, vybíráme Flédu. Cizinci, kluby a zábava, to je jasné.

Nasedáme tedy do černého taxíku u Grandu na hlavním nádraží. Hned u přivítání s taxikářem zjišťujeme, že neumí anglicky. Uleví se nám, jelikož můžeme zapomenout na celý rodokmen vymyšlené rodiny a můžeme mluvit v holých větách. Pán taxikář nás ještě upozorní, že „tady jsi v Česku, hochu, nerozumím ti,“ a můžeme vyrazit.

Sledujeme, kudy nás veze, jestli neprodlužuje cestu, abychom platili víc. Bere to ale kolem Janáčkova divadla a pak přímo přes lužánecký park, stejnou cestou, jakou by jel i Brňák. Nachytáme ho tedy u placení. Pán je sice nevrlý, když děláme, že mu nerozumíme česky, ale nakonec se žádný podvod nekoná. Účtenku dostáváme se slovy „tak nazdar“ a odcházíme „pařit na Flédu“. Tento taxikář od nás dostává zelenou, protivné chování není bohužel nelegální.

Situace druhá. Dvě holky u Flédy, půlnoc, jen osmdesát korun v kapse. Vezme nás někdo bez zapnutí taxametru až na hlavní nádraží? První taxikář se kvůli nám otáčí uprostřed silnice. Když ovšem zjistí, že neoplýváme penězi, omluví se a řekne, že osmdesát korun na nádraží nestačí. Na shledanou. Druhý taxikář už kvůli nám žádné triky na silnici nedělá, ale taktéž nás odmítne, na nádraží je potřeba víc, holky. Do třetice všeho dobrého, říkáme si. Ale ani třetí taxikář se nechytá na naše svůdnosti a bez zapnutí taxametru nás nikam nevezme. S tou špetkou důstojnosti, co nám ještě zbyla, nakonec nasedáme do rozjezdu. „Najednou jsou všichni slušní,“ říkáme si. Asi přehodnotíme svůj postoj k taxikářům, alespoň k těm brněnským.

Situace třetí. Končí Brněnský Majáles. Před výstavištěm stojí desítky taxíků, jež čekají na veselé studenty, aby je rozvezly do všech koutů Brna. Sotva zákazníky odvezou, hned se vrací po další. Ideální situace na poslední zkoušku. Oslovujeme nejbližšího taxikáře s tím, že bychom chtěli ke kolejím na ulici Kounicova. „Zbylo nám už jenom sto padesát korun, vezmete nás?“ Dočkáme-li se pozitivní odpovědi, je možné, že řidiči vypnou taxametr a odvezou nás bez danění. Úspěšní však zpočátku nejsme.

„Na Kounicovu to bude asi trošku více, nenajdete víc?“ odpovídá první oslovený. Když reagujeme prázdnými peněženkami, už nakládá skupinku studentů za námi. Druhý taxikář odpovídá podobně. „Takhle dopředu vám to slíbit nemůžu,“ říká.

Utíkáme proto ke třetímu autu se svítilnou taxi. „Objednal si mě někdo jiný, za chvilku jsou tady,“ odmítá nás další řidič. O minutu později se ale ukáže, že ho jen nenadchl sotva stopadesátikorunový výdělek, tři usměvavé dívky do vzdálenější Bystrce odváží bez problémů.

Začíná nám být zima, a tak to vypadá, že odjedeme bez investigativního zápalu. Ještě to ale naposledy zkoušíme. A mladý řidič soukromého taxi přikyvuje. Za pár okamžiků už vyrážíme vstříc Úvozem severní části Brna. Přemýšlím, jak nám řidič přesnou cenu asi naúčtuje a jestli nám vůbec dá účtenku. Možná vypnul taxametr, říkám si.

Před Kounicovými kolejemi se ale ukáže, že jenom sedíme ve voze zkušeného taxikáře. „Jak jsem říkal, vychází to skoro přesně,“ usmívá se řidič, když zastavuje. Z taxametru vyjíždí účtenka s natištěnou cenou 152,- Kč. „O dvě koruny jsem se seknul,“ zasměje se a my přemýšlíme, jestli mu doplatit dvě zbylé koruny, když jsme se domluvili na jiné ceně. „Ty dvě koruny nechci, to je dobrý. Řekl jsem sto padesát,“ loučí se s námi řidič a než stačíme poděkovat, už otáčí vozidlo a zřejmě vyráží zpátky k výstavišti.

I ve třetím pokusu tedy brněnský taxikář obstál. Na dopředu zvolené částce se byl ochotný domluvit pouze proto, že díky zkušenostem dokázal přesně odhadnout cenu naší jízdy. O jeho férovosti svědčí navíc fakt, že nám dvě koruny dokonce odpustil… 

Jan David, Monika Ryšavá

(s přispěním Evy Bártové a Tomáše Maci)

Více o brněnských taxikářích čtěte zde a v rozhovoru.

Klíčová slova: taxislužba v Brně, investigativní reportáž

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.