15.05.2020 14:32


Na začátku jsem dokázala přečíst jen slova čaj a maso, říká studentka o ročním pobytu na Tchaj-wanu

Autor: Michaela Chmelová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Vyzkoušet si studium v jiné zemi je snem téměř každého vysokoškolského studenta. Vybrat si mohou z veliké nabídky evropských univerzit, se kterými má jejich fakulta uzavřenou partnerskou smlouvu. Někteří však volí i exotičtější destinace. Jak se žije na Tchaj-wanu, jaká je místní kuchyně a jazyk v rozhovoru přiblížila studentka Tereza Šikulová.

Studenti mohou přes Erasmus jet studovat i do exotických zemí. Zdroj: Soukromý archiv Terezy Šikulové

Brno – Přes výměnný program Erasmus vyjedou do zahraničí každý rok tisíce českých studentů. Musí se vypořádat nejen s cizími lidmi a zvyky, ale často také s odlišnou kulturou. „Prvního půl roku jsem se potýkala s velkým časovým posunem,“ svěřuje se Šikulová.

Proč jste se rozhodla jet na roční Erasmus právě na Tchaj-wan?

Studuji čtvrtým rokem Kulturní studia Číny na Masarykově univerzitě (MUNI) a předpokládalo se, že pokud na Erasmus pojedu, bude to kvůli zlepšení čínštiny. Měli jsme více možností kam se vydat. Nakonec jsem se rozhodla jet přes centrum zahraniční spolupráce právě na Tchaj-wan. Délka jeden rok mi přišla smysluplná, protože jsem věděla, že stejně budu prodlužovat studium.

Nebála jste se odlišné kultury a jiných zvyků?

Nevím, jestli bych použila výraz bát se, ale určitá nervozita tam byla. Týkala se především výuky a nových spolužáků. Kulturní teoretickou přípravu jsem ovšem měla už ze školy, takže to nebylo zase tak špatné.

Když už jste zmínila výuku, jak se tchajwanské vyučování liší od českého?

Stejně jako při jakémkoliv Erasmu jsme museli odevzdat dohodu o vzdělávání a splnit určitý počet kreditů. Výběr a registrace předmětů je velmi podobná jako v Česku, pomocí online serveru. Informační systém MUNI je oproti tomu tchajwanskému velice přehledný. Studovala jsem na National Chiao Tung University, což je spíše techničtěji zaměřená škola. Výběr předmětů pro mě nebyl zase tak velký, ale nakonec jsem měla dobré kurzy. Výuka mi začínala nejdříve v sedm hodin ráno a někdy trvala až do večerních hodin.

Číňané se údajně učí psát devět let, protože jejich jazyk obsahuje velké množství znaků. Opravdu se dá za tři roky naučit tak dobře čínsky, aby se daly zvládnout běžné předměty?

Myslím si, že pokud se tomu člověk intenzivně věnuje každý den, tak za tři roky se to naučí naprosto bez problémů. Je to ale taková komunikační čínština, která není na politické debaty. Na běžné denní situace ale postačuje. Problém byl akorát v tom, že na Tchaj-wanu mají své tradiční znaky, a ne ty zjednodušené, které se učíme. Na začátku jsem tedy dokázala přečíst jen čaj a maso, protože jediná tato slova se psala stejně.

Studenti mohou přes Erasmus jet studovat i do exotických zemí. Zdroj: Soukromý archiv Terezy Šikulové

Jak vypadal váš typický všední den?

Budu upřímná, první půl rok jsem se potýkala s časovým posunem. Na Tchaj-wanu je o šest, v zimě o sedm hodin více než v České republice. Pokud jsem nemusela vstávat na sedmou ráno do školy na čínštinu, docela jsem si pospala. Jinak jsem vstala, šla na hodinu, pak si koupit nějakou snídani a odpoledne jsem trávila buď učením, sporty nebo s přáteli. V pátek bylo volno, takže jsem jezdila na výlety.

Výlety vám pokrylo stipendium od MUNI?

Některé ano. Když jsem však chtěla jet do Japonska nebo Koreje, musela jsem si to platit sama.

Ochutnala jste na cestách i lokální kuchyni?

Ochutnala a moc mi chybí. Snoubí se tam jak tchajwanská, čínská, japonská, tak i korejská kuchyně. Nejvíce jsem si oblíbila jejich hovězí polévku a Bubble Tea, který údajně na Tchaj-wanu vznikl.

Pod pojmem hovězí polévka si představím klasický vývar. Skládala se z něčeho speciálního?

Ano, je to v podstatě silný hovězí vývar s nudlemi a bylinkami. Oni si k tomu ale ještě dávají prasečí ucho, plíce a podobné věci. Nevím přesně, co dalšího v něm bylo, ale mně moc chutnal.

Je něco, co vás na Tchaj-wanu skutečně překvapilo?

Divila jsem se, jak je tam vše prakticky uzpůsobené. Mají jednu kartu, která v mém případě sloužila pro vstup na koleje, do budov, posiloven. Mohla jsem si přes ni půjčit knihy, a zároveň se na ni daly nahrát peníze a platit městská hromadná doprava po celé zemi. Platila jak v autobusech, tak ve vlacích, a dokonce šlo na ni půjčit i kolo. Další věc, kterou jsem velice ocenila, byly obchody. Některé zůstávaly otevřené čtyřiadvacet hodin denně, takže když člověk potýkající se s časovým posunem dostal ve tři hodiny ráno hlad, nebyl problém si jít cokoliv koupit. Jinak mě překvapilo i to, že Tchajwanci jsou moc milí a hodní.

Studenti mohou přes Erasmus jet studovat i do exotických zemí. Zdroj: Soukromý archiv Terezy Šikulové

Takže místní se k vám chovali dobře?

Ano, byli velmi milí a přátelští, ale také hodně stydliví. Často se stávalo, že mě ve městě někdo zastavil, aby se zeptal odkud jsem a co tady dělám. Především v odlehlejších oblastech občas opravdu koukali.

Máte i nějaký špatný zážitek?

Musela jsem dvakrát navštívit nemocnici. Jednou, když jsem si roztrhla obočí pádem z kola a podruhé, když jsem dostala otravu jídlem.

Jak to chodí v tamějších nemocnicích? Fungují na podobném principu jako v Česku?

Částečně ano. Vezmete si lísteček s číslem, vyplníte nějaké formuláře a pak už jen čekáte, kdy na vás přijde řada. Když zahlásí vaše číslo, přistoupíte k přepážce a zeptají se vás, proč jste přišli. Poté vás pošlou do ordinace.  Horší ovšem byla druhá návštěva, kdy jsem musela jet rovnou na pohotovost. Moc jsem nevnímala okolí a vše za mě vyřizoval kamarád. Nadiktoval základní údaje, a následně si mě zavolali do vedlejší místnosti s postelí. Přišla lékařka a dala mi na výběr, jestli chci jen léky a jít domů, kapačku, nebo i testy a zůstat tam přes noc. Neměla jsem pojištění a všechno si platila sama, tudíž jsem souhlasila pouze s infuzí. Hned po vyšetření mě přesunuli na chodbu, kde byli i ostatní lidé na kapačkách.

Na Tchaj-wanu jste strávila celý rok. Zažila jste kulturní šok i po návratu?

Byl to obrovský šok. Nejhorší bylo projít se v Brně z České na Hlavní nádraží. Všude byli bezdomovci a nepříjemné prodavačky. Na druhou stranu mám však pocit, že je to lepší, než když jsem odjížděla. Taky je tady velké ticho. Neslyšíte žádné zvuky skútrů, které jsou na Tchaj-wanu opravdu všude.

Klíčová slova: Erasmus, Tchaj-wan, studium

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář