28.04.2017 15:54


Na vlastní kůži: Deset minut ve virtuální realitě

Autor: P U | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Virtuální realita patří mezi nové a stále se vyvíjející technologie. Využívá se například ve vědě nebo v podobě různých simulátorů pro armádu. Ocení ji také zapálení hráči počitačových her, kterým už nestačí obyčejný monitor, ale chtějí být do hry opravdu vtaženi. Na druhém ročníku Business Research Fóra, kde všechny fakulty Masarykovy univerzity prezentují své výzkumy a projekty, si virtuální prostředí vyzkoušel i redaktor Stisku.

Redaktor Stisku zkouší virtuální realitu. Foto: Natálie Terčová

Usedám na židli k počítači a na hlavu si připevňuji speciální brýle, které mě přenáší do světa virtuální reality. Zprvu rozostřený barevný flek se rázem mění na starý rezavý vrak auta. Najednou se nenacházím v budově CEITEC Masarykovy univerzity, ale jsem v údolí obklopeném horami. Jediné, co chybí k naprosté dokonalosti, je zpěv ptáků, který však do jisté míry nahrazuje štěbetání účastníků akce s názvem Business Research Forum (fórum podnikového výzkumu - pozn autora). Na události, kde předvádějí všechny fakulty Masarykovy univerzity své projekty, výzkumy a technologie.

Levou ruku na klávesnici, pravou ruku na myš a už se procházím po virtuální krajině. Nejprve mě zachvacuje pocit nejistoty. „Kdybyste cítil, že dostáváte závrať, tak mi řekněte,“ sděluje mi student doktorandského programu psychologie Vojtěch Juřík. Ten zde dnes zastupuje Filozofickou fakultu MU, zejména pak laboratoř pro experimentální humanitní vědy HUME lab. Prvotní nejistota je vzápětí pryč a já už si vesele pobíhám po digitální louce. Na chvíli se zastavuji a rozhlížím se. Lidem, kteří mě sledují, by se mohlo zdát, že koukám do stropu místnosti, ve které se právě nacházíme. Já ale zkoumám korunu stromu stojícího přede mnou.

Louky a stromu už jsem si užil dost. Je potřeba prozkoumat celou oblast. Vydávám se do strmého kopce, na jehož vrcholu se tyčí dřevěný kostel. Najednou mě vyruší cizí hlas. Instinktivně otáčím hlavu směrem, odkud neznámý hlas slyším. Místo toho abych spatřil mluvící osobu, vidím pouze balvan ležící u cesty a zelený keř. V tuto chvíli mi dochází, že se tento člověk momentálně nenachází v mém světě. Zato já v jeho ano. Neznámý mužský hlas si povídá s Juříkem. Z rozhovoru se dozvídám, k čemu všemu může být tato mapa užitečná. „Virtuální realita nám dovoluje zkoumat například senzomotorické schopnosti. Využití by mohla mít i v architektonických návrzích“, vysvětluje Juřík.

Pocit závratě se mi zatím vyhýbá. To se ale mění ve chvíli, kdy se pokouším slézt z rozhledny, na kterou jsem před okamžikem vyšplhal. Náhle si připadám jako bych neměl pevnou půdu pod nohama. Snažím se přesvědčit mozek, že stále sedím na židli v místnosti plné lidí. Krize je zažehnána. Po malém výšlapu po schodech z kamenů mám však chuť zažít tento pocit znovu. Moje kroky míří přímo ze strmého srázu. A je to tu zase. Na chvíli mám dokonce pocit, že se celá místnost, ve které právě sedím, kymácí. Tohle klamání vlastního mozku mě začíná bavit.

Dostávám se opět na místo s rezavým vrakem auta. Moje obchůzka je u konce. Sundávám si speciální brýle a klidná krajina, po které jsem ještě před chvílí pobíhal, se rázem opět mění na rušný sál budovy CEITEC. Teď mi zkuste nakreslit mapu místa, které jste právě navštívil, úkoluje mě Juřík. Po svižném načrtnutí mapky mi Juřík sděluje, že jsem člověk, co je schopný lépe vnímat velké celky než detaily. Ve svém náčrtku se více soustředím na to, abych co nejpřesněji zasadil budovy a větší objekty do terénu. Vůbec si však nevzpomínám na nejrůznější detaily, jako byly vlajky nebo například kříže, rozmístěné po digitální krajině. Nastal čas opustit židli a s virtuální realitou se rozloučit. Jedna věc je ale jasná. Tento zážitek musím někdy zopakovat.

Klíčová slova: MU, VR, Business Research Forum

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.