29.10.2016 18:53


Na víře je fascinující, jak ji každý jedinečně prožívá, říká kněz Ladislav Nosek

Autor: Samuel Prílepok | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Ladislav Nosek odmalička vyrůstal v křesťanské rodině. Stal se knězem, ale předtím si vyzkoušel i studium psychologie či filozofie. Kvůli studiím navštívil Polsko, Německo či Itálii. Dnes je studentským knězem v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně a pomáhá studentům v duchovním rozvoji. Sám ví, jaké to je být studentem, ale uvědomuje si i to, že dnes je svět jiný než za jeho studijních let. Prozradil také, jak vnímá své náboženství a co je pro něj v životě nejdůležitější.


Kňaz Ladislav Nosek je členom Spoločenstva Ježišovho.

Jak vypadá takový běžný den kněze?

Nemohu mluvit za všechny kněze, ale já osobně žádné dny, které by se daly označit jako běžné, nemám. To je dáno tím, že jako kněz jsem v práci pořád, bez pevně vymezené pracovní doby, a že ta práce je velmi různorodá, podle toho, co zrovna kdo potřebuje, nebo co je potřeba udělat. Jsou to například typicky kněžské činnosti jako sloužení mše, zpovídání, duchovní rozhovory a doprovázení, pak akce s mladými nebo s anglojazyčnou brněnskou komunitou, různé porady, ale i nákupy, účetnictví, péče o obývané prostory a tak dále. Třeba před týdnem to bylo malování a úprava jednoho z pokojů.

Jak často sloužíte mše v Brně?

Běžně jednu denně, ve středu dvě. V neděli také dvě, ale třeba tu minulou to byly tři.

Všechny mše jsou věnovány studentům?

Pouze tři - v pondělí, ve středu večer a ve středu ráno. Nedělní v devět večer je taková polostudentská. Ale ne všechny mše vedu já, střídáme se.


Jací jsou podle vás studenti v dnešní době?

To si opravdu netroufám tvrdit, i z těch katolických jich znám jen velmi malou část. Ti, které znám, jsou vesměs výborní a překonávající očekávání v kladném slova smyslu.

Každý den se setkáváte s jejich běžnými problémy. Myslíte si, že studenti dnes řeší totéž, jako řešili studenti třeba v době, kdy jste byl studentem vy?

Samozřejmě je to trochu jiné. Když jsem na Masarykově univerzitě studoval já, to bylo v letech 1993-1998, tak se kupříkladu teprve začínal masověji používat internet. Když mi spolužák říkal, že si jde do počítačové učebny zkontrolovat e-mail, tušil jsem jen velmi matně, co to vlastně je. Dnes mám i ve svém pokročilém věku problém se od informací na internetu odtrhávat, a věnovat se intenzivně a po delší čas jednomu tématu a jednomu zdroji informací, třeba knize. Takže si někdy říkám, jestli bych vůbec dostudoval, kdybych žil v dnešních podmínkách. Ale jiné věci a problémy zůstávají samozřejmě stejné. Hledání svého místa ve světě a ve společnosti, porozumění sobě i světu, hledání životního partnera a vztahové záležitosti obecně, plánování budoucnosti, vylétávání z rodičovského hnízda, nezřídka i zdravotní problémy.

Mnozí mladí často slyší, že svět je špatný. Je svět podle vás opravdu špatný?

Známý anglický spisovatel Chesterton v jedné své knize o středověkém teologovi Tomáši Akvinském píše - ve snaze krátce vyjádřit Akvinského a potažmo křesťanský postoj - že neexistují zlé věci, pouze zlé myšlenky. Že je svět jakožto Boží dílo dobrý, to je stanovisko židovství i křesťanství. Lidské smýšlení a z něj vyplývající zacházení se světem, včetně zacházení s jinými lidmi, už ale dobré často nebývá. To zlé sice nepřevládá, ale že svět úplně v pořádku není, na tom se asi shodneme všichni bez ohledu na vyznání. Jenom to konstatovat by ovšem bylo trochu málo.

Myslíte si, že má křesťanství ještě co nabídnout dnešnímu světu a lidem, když mnozí sami sebe už přesvědčili, že Boha vůbec nepotřebují?

Kdybych si to nemyslel, nestal bych se knězem. Ovšem nevnímám to tak, že křesťanství je něco jako prodejce, který nabízí okolnímu světu nějaký svůj produkt, nýbrž tak, že Bůh něco nabízí člověku. Přesněji řečeno ne něco, ale sebe sama - a křesťanství je novým světem, který vzniká, když člověk tuto úžasně velkorysou nabídku přijímá a pak ji pomáhá přijímat i druhým.

Může člověk žít dobrým životem a nebýt věřícím?

Odpověď záleží hodně na tom, co se otázkou myslí. Může nevěřící žít slušně? Může být věrným manželem, dobrou mámou, filantropem, dobrým kamarádem? Bezpochyby může. Stačí to, aby byl život označen jako opravdu vnitřně dobrý? To už tak jisté není. Jako věřící mám ještě důležitější kritérium. Dobrý život je život žitý v souladu s tím, k čemu byl člověk stvořen. A člověk byl stvořen nejen k tomu, aby byl příjemným společníkem bez záznamu v trestním rejstříku, ale především k radostnému společenství se svým Tvůrcem. Sám slušný život toto nepřinese a sebevíce dobrých činů také samo o sobě nezajistí, aby společenství přetrvalo i po smrti. Nehledě k tomu, že ani takzvaní slušní lidé nedělají pořád jenom dobré věci, pouze si problematičnost určitých věcí neuvědomují nebo nepřipouštějí. A nakonec platí, že vodítka pro onen "dobrý život" byla vnesena nebo alespoň upevněna náboženským étosem, a že co se děje dnes je jednoduše to, že se pomyslné setrvačníkové kolo dobrých životních zásad zcela logicky přestává točit. Dobrý život zkrátka není trvale udržitelný bez dobrého Boha a bez pohledu za hranice hmotného světa a jednoho pozemského života. Čím dřív to jednotlivec nebo celá společnost pochopí, tím lépe. Ano, falešné náboženství, falešné uchopení náboženství nebo zneužití náboženství přináší mnoho zlého. Ale zdaleka nejvíc zla v lidské historii přinesly ideologie ateistické, na to nezapomínejme.       


Ladislav Nosek číta úryvok z evanjelia počas študentskej omše.

Co na Bohu a víře nejvíce fascinuje vás?

To není úplně lehké říct. Na Bohu určitě jeho tajemný majestát a zároveň láskyplná blízkost. Na víře třeba to, jak jedinečně ji každý prožívá. 

Sám jste studoval i psychologii, filozofii či teologii. Jak své poznatky z vysokých škol využíváte v kněžském povolání?

Nedokážu úplně odhadnout, za co všechno vděčím svým poznatkům získaným těmito studii. Nicméně je dost pravděpodobné, že určité věci umím třeba díky studiu psychologie rychleji identifikovat a adekvátněji na ně zareagovat. Stejně tak ovšem platí, že duchovní život není jenom o přirozených vlastnostech lidské psýché a jejich normálním projevu. Tady člověk musí třeba při duchovním rozhovoru čerpat i z vlastní duchovní zkušenosti, ze zkušenosti jiných a z jiných zdrojů poznatků, třeba právě z té teologie nebo filozofie. Teologické a filozofické vzdělání se pak nepochybně hodí i při různých dotazech nebo v diskuzi.

Lidé se často ptají, jak mohu věřit v Boha, když se na světě děje tolik nepravostí. Jak v takovém případě odpoví kněz?

Asi jak který, protože otázka zla je opravdu otázka velmi nesnadná a není na ni jednotná a jednoduchá odpověď. Ani v Bibli, ani v katechismu. V každém případě platí, že úsudek "Kdyby byl Bůh, zlo by nedopustil; zlo je, tedy Bůh není", je velká myšlenková zkratka. Dokonce bych řekl takový ne úplně povedený pokus omluvit si vlastní nevěru. Kde se vzala ta první premisa? Ano, Bůh nemůže z definice zlo působit, ale proč by ho nemohl v nějaké míře dopustit? Není možnost zla náhodou nutný rub velkého daru svobody, pokud mluvíme o zlu morálním? A co když mají i nehody nebo živelní katastrofy svůj dobrý důvod nebo mohou vést k velkému duchovnímu užitku? Naše perspektiva je omezená, a to někdy i zbytečně moc a dobrovolně. Jestliže Bůh nabízí za prožití utrpení velkou náhradu, tak se celá záležitost hned jeví v jiném světle. A stejně tak věřím a zakouším, že utrpení se s Bohem prožije lehčeji, že mnohé utrpení Bůh odstraňuje nebo mu zabraňuje, či nás motivuje k jeho odstranění. Jaké lepší řešení problému zla přináší popření Boží existence? Nevím o žádném.

Jak pak můžeme říct, co je dobré a co špatné?

Pokud mají mít kategorie dobra a zla nějaký objektivní základ, to znamená pokud opravdu existují objektivně špatné a dobré skutečnosti, pak musí existovat i absolutní objektivní dobrá skutečnost, která věcem tohoto světa propůjčuje či uděluje své kvality, a ony jsou pak jako dobré označitelné. Nebo jsou označitelné jako špatné, když onomu absolutnímu kritériu "dobrosti" nějak protiřečí. Pokud je všechno koneckonců jen náhodná aktivita atomů a hra přírodních sil, tak se věci prostě jen dějí, a to, že je označujeme za dobré nebo špatné, je jen naše jazyková hra založená na nějakých subjektivních psychických stavech. S popřením Boha tak zároveň ihned padá i ateistův argument, protože žádné objektivní zlo neexistuje. A naopak, pokud někdo tvrdí, že existuje zlo, nutně mu z toho nakonec musí vyjít existence absolutního dobra, pokud bude myšlenkově poctivý.  

Někteří lidé často kněze považují za superhrdiny a prototypy věřících, a když některý z nich selže, tak je každá snaha o vysvětlení marná. Jaký by podle vás měl být kněz?

Nevím, kolik lidí dnes považuje kněze za superhrdiny, v Čechách je to každopádně ještě o dost méně než na Moravě nebo na Slovensku. V každém případě by se ale za superhrdinu neměl považovat sám kněz, to je docela základní předpoklad dobré kněžské práce. Když se k tomu přidá ještě dobré srdce, obětavost a soudnost, je to asi takový základ toho, jaký by kněz měl být. Ale samozřejmě by se tu ještě dala vyjmenovat řada dalších ctností a užitečných vlastností. Jinak snaha vyvodit nedůvěru nebo odsouzení celého náboženství ze selhání konkrétních kněží nebo z faktu, že mnohé katolické diecéze ve světě zametaly pod koberec věci, které měly být rázně řešeny, je také příliš lacinou myšlenkovou zkratkou. Jednak se tento "zametací" problém týká i mnoha dalších, nenáboženských institucí, jednak platí, že je dobré držet si kritický odstup od mediálních obrazů. Ode všech, ale zvláště třeba od těch, které mají vykreslit katolickou církev. Výběrovost a tendenčnost zpracování tu totiž bývá značná.

Co je podle vás to nejdůležitější, čeho by se měl držet ať už věřící nebo nevěřící?

Určitě neškodí držet se zdravého rozumu a zdravého svědomí. Ale nechtějte po mně, abych vám teď vysvětloval, čím se liší zdravý rozum od nezdravého a jak se liší svědomí od pouhého subjektivního názoru nebo pocitu. Dost bylo teorie. Každopádně toto přeji sobě, vám i čtenářům a děkuji za podněty k přemýšlení i prostor k vyjádření.

 

Ladislav Nosek 

Ladislav Nosek je jezuitský kněz. Narodil se 26. dubna v Jihlavě, momentálně žije a slouží v Brně. Absolvoval psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, filozofii v Krakově či teologii v Římě. Na novice se připravoval v Kolíně a svá studia, zaměřená na systematickou teologii, zakončil ve Frankfurtu nad Mohanem. Na kněze byl vysvěcen v roce 2009. V minulosti si vyzkoušel i práci v charitě. Mezi jeho volnočasové záliby patří focení či výlety do přírody.

Křesťanství není něco jako prodejce

Klíčová slova: rozhovor, studenti, křesťanství, víra, kněz, církev

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.