07.03.2016 15:51


Na ubytovně je pořád hluk. V garáži s karimatkou, spacákem a rádiem z bazaru mi je líp, říká bezdomovec Ladislav

Autor: Monika Žiaranová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Ladislav čeká v řade na Moravském náměstí. Každou sobotu tam lidé bez domova mohou dostat jídlo zdarma. Nevyčnívá ničím, stejně jako ostatní i on drží v rukách batoh s nadějí, že dostane něco, co si může zabalit s sebou. A stejně jako většina, ani on nemá vlastní bydlení.

Audio

    Pan Ladislav popisuje, jak někteří jeho známí spávají venku nebo v karavanu.
         
    Autor: Monika Žiaranová

Ladislavovi poměry v ubytovně pro lidi v sociální nouzi příliš nevyhovují. „Mezi postelemi je jen úzká ulička. Když chce jeden projít, musí čekat, než projde uličkou ten druhý," popisuje. „Někdy musím na ubytovně celou noc poslouchat hádky ze sousedních pokojů či halekání opilých obyvatelů," stěžuje si. Na pokoji nemá žádné soukromí a soužití se spolubydlícím vyžaduje velké množství kompromisů.           

Problém na těchto ubytovnách je přechovávání osobních věcí a přijímání návštěv zvenčí. „Můžeme s sebou mít jen omezené množství věcí a návštěvy máme zakázané. Když se chceme s někým setkat, můžeme se bavit přes okno, nebo vyjít ven na lavičku." 

Ví, že v podobné situaci je mnoho lidi, někteří ale nevyhledávají ubytování a spí na ulici. Je mezi nimi i několik Ladislavových známých, které zná především z výdejen jídla a sobotních akcí na Moravském náměstí. „Mrzí mě, když je vidím spát na nádraží v podchodě. Musí tam být velmi chladno."

Tak jako asi každý v podobné situaci, i Ladislav se těší na léto. „Když přijdou teplejší měsíce, pronajímám si garáž. Je to tam lepší než na ubytovně. Mám v ní pár karimatek a spacák. Dokonce jsem si koupil rádio v bazaru," říká Ladislav, jak si užívá v letních měsících klid v pronajaté garáži. Ta ho stojí tisíc korun na měsíc.

Ladislav se roky snažil najít si práci. „Když máte po padesátce a neumíte anglicky, nikde vás nechtějí," přibližuje realitu. Kdysi bydlel s manželkou v bytě. Po rozvodu prohrál soudní spory a přišel o společný byt a o něco později i o práci dealera v jedné firmě.

„Firma se postupně orientovala na vývoz do zahraničí a najednou už nepotřebovala žádné dealery v rámci České republiky,” trpce vzpomíná. Neměl z čeho platit už ani podnájmy a skončil na ulici. Obrátil se na úřad práce, tam to ale po čase vzdal. Nyní mu odbor sociální péče proplácí ubytovnu, která je určená pro lidi v podobné situaci.

Klíčová slova: bydlení, podpora, bezdomovectví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.