11.03.2015 14:32


Na Slovenskou noc potřebujete ostré lokty a pevné boty

Autor: Karousová Iveta | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Bryndzové halušky, kroje, lidové písničky. Lidé namačkaní jeden na druhého se sešli, aby oslavili všechno slovenské. Nejsem na folklorním večeru ani na vesnické zábavě. Jsem na Slovenské noci a divím se, co tu jako Češka vlastně dělám.

Brno – Dvakrát za rok se lidé sejdou na největší slovenské párty v Brně. Každý ze tří klubů, kde se Slovenská noc koná, láká na něco jiného. Favál slibuje koncert skupiny Puding pani Elvisovej, Melodka nabízí halušky zadarmo a spoustu soutěží. Fléda se snaží přivábit návštěvníky na slovenské hitovky.

Zábava začíná už cestou. Zatímco jindy se lidé v městské hromadné dopravě míjejí, dnes je stmeluje společný cíl – Slovenská noc. Zhruba tucet mladých lidí zpívá z plných plic a jako jeden muž pro mě neznámé lidové písně. Některé z nich mají vážně divné texty. „Macejko, Macejko, kokokokoko,“ line se tramvají. „A ty si s námi nezazpíváš?“ ptá se mě slovensky jeden ze spolucestujících. Když mu vysvětlím, žePřed Flédou se tvořila dlouhá fronta bohužel neznám slova, jen mávne rukou. „Nevadí, naučíme,“ říká. Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve svém vlastním státě patřit k menšině.

Na většinu studentských akcí se chodí až s úderem jedenácté hodiny, před brněnským klubem Fléda se ale už v deset hodin tvoří dlouhá fronta. Mohla by směle konkurovat té na banány. Když se konečně dostaneme dovnitř, se zápěstím ozdobeným bledě modrou páskou, čeká nás další fronta, tentokrát na šatnu. „Kokos, teď půjdeme zase tři dny do šatny,“ ozve se za mnou a já nemohu než souhlasit.

Na parketu už první páry tančí do rytmu lidových písniček. V životě jsem neviděla, aby někdo vytáčel polku s takovou vervou a ještě si u toho zvládnul zpívat. „Čo tu sedíš? Pojď si taky zatancovat,“ vyzve mě k tanci kamarád. Je menší než já a rozhodně nevypadá, že by byl kdovíjaký tanečník. Než mu stihnu kývnout, popadne mě za ruku a než se naděju, už sebou nechám smýkat do rytmu valčíku.

Když DJ vymění lidovky za současnou tvorbu, začíná se parket zaplňovat. Rozhodneme se změnit lokál a přesuneme se na Melodku. Pořadatelé akce na přesuny zařídili kyvadlovou dopravu. Od jedenácti hodin tady dvě slečny za barem rozdávají bryndzové halušky. „Halušky dostane každý, kdo nám vyplní dotazník. Ptáme se, jestli by lidé chtěli i příště na slovenské noci živou hudbu a kterou kapelu by uvítali,“ dozvídám se od obsluhy. V řadě se mnou stojí i student VUT Jozef Sedlačko. „Bryndzáky mám rád, ale v Čechách se bryndza špatně shání. Tyhle halušky mi za to čekání stály, i když mamka dělá lepší,“ říká.

Po dobrém jídle se kolem půlnoci vracíme zpátky na Flédu. Počet lidí, kteří se tlačí u vstupu, předčil má očekávání. Naštěstí už máme vstupenky a procházíme rychle. Jenže uvnitř to není o moc lepší. Tělo na tělo, Kdo přišel v kroji, měl vstup zadarmohlava na hlavě. Klub praská ve švech, ale lidé stále přicházejí. Ačkoliv se letošní Slovenská noc odehrává na třech místech najednou, pořád je to žalostně málo.

Jak se sál naplňuje a prostoru pro tanec ubývá, mění se taneční parket v boxerský ring, kde všichni musí bojovat o každý centimetr. Co chvíli mi někdo šlápne na nohu, strčí do mě nebo mi omylem zarazí loket do břicha. V sále je teplo, dusno a i přes cedule upozorňující na zákaz kouření je vzduch plný cigaretového dýmu. Prodíráme si cestu davem, narážíme do lidí a snažíme se probojovat až k baru. Chci si dát něco na osvěžení, a tak si z nabídky vyberu točenou Kofolu. „Točenou nemáme. A lahvová nám taky došla,“ křičí na mě barman přes hlasitou hudbu.

Každý svou lásku ke Slovensku vyjadřuje jinak. Někomu stačí tančit na slovenské písničky, další přijde v tričku se slovenskou vlajkou. Pár nadšenců, kteří se ukázali v kroji, mělo vstupné zadarmo. Jeden hit střídá druhý, tančíme jako o život. Občas nám skutečně jde o život, když se někdo ve víru tance příliš rozmáchne. Kolem druhé hodiny nás už bolí nohy a hlasivky máme vykřičené. Pošlapaní a unavení se vydáme k šatně pro bundy. Ve frontě strávíme skoro čtyřicet minut.

V duchu si říkám, že příští rok mě už na tuhle šílenou akci nikdo nedostane. V klubu nebylo dost místa ani vzduchu, všeobecné nadšení slovenskou tvorbou jsem taky zrovna nesdílela. Když se na mě otočí kamarádka, oči jí svítí nadšením. „A další semestr půjdeme znovu, ne? Bylo to bohové!“ usmívá se od ucha k uchu. Asi mi nezbyde nic jiného, než se do příště naučit alespoň pár textů k písničkám a vzít si pevnější boty.

Klíčová slova: Slovenská noc, párty

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.