04.11.2017 20:19


Na skautských táborech mi byla větší zima než pod stanem v Antarktidě, říká vítězka Science slamu

Autor: Zuzana Formánková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vítězkou letošního celorepublikového Science slamu je Barbora Chattová, vědkyně z Masarykovy univerzity, která zkoumá mikroskopické řasy. Výzkum, na kterém se podílí, čestvou doktorku v lednu už podruhé dostane na expedici do Antarktidy. K rozsivkám, které se staly náplní její práce i tématem na Science slamu, se dostala náhodou.

Brno – Barbora Chattová na středečním Science slamu prokázala, že její silnou stránkou je kromě řas rozsivek i vystupování na pódiu a bavení lidí – ti její šestiminutovou prezentaci ohodnotili jako nejlepší. „Vždycky mě bavilo vystupovat, být před lidmi, být na pódiu. Taky jsem chtěla učit – na střední mě bavila biologie a němčina,“ říká Bára Chattová a tím začíná povídání o tom, jak se k výzkumu na první pohled okrajového tématu dostala.

Na řasy volba padla v podstatě náhodou. „Začala jsem studovat mikrobiologii, ale po roce jsem zjistila, že jsem alergická na bakterie,“ směje se mladá vědkyně a dodává, že ji to stejně moc nebavilo. „Chytla mě botanika, vyšší rostliny, ale tím, že jsem už ztratila jedno vegetační období, tak jsem se jim na bakalářku věnovat nestihla. Šéf mi navrhl zkoumat řasy a mě to nadchlo,“ usmívá se Barbora. Ostatně se usmívá pořád: a když se neusmívá, tak se směje.

„Hned na bakalářku jsem si sbírala materiály sama, a to na jihočeských rašeliništích v takových těch holínkách do pasu,“ vypráví bioložka. Pro terénní výzkum má slabost i díky skautu, který ji na drsnější podmínky připravil. „To člověka hrozně ovlivní, když tráví čtrnáct dní v roce jen v přírodě, bez techniky, civilizace. Terénní exkurze mě fascinovaly od začátku, člověk se z nudného prostředí dostane někam ven,“ popisuje Bára, jaký má skauting vliv na její vztah k přírodě.

S výzkumem rozsivek se pak vlastně postupně posouvala jen do větší zimy: nejprve do subantarktického prostředí, které se stalo předmětem její diplomové práce a doktorátu, a pak až do Antarktidy. „Zkoumáním rozsivek v Subantarktidě jsme narušili dříve uznávanou teorii o kosmopolitním výzkumu mikroorganismů,“ vysvětluje Barbora Chattová vědecký přínos své práce. „Dříve si vědci mysleli, že mikroorganismy se nacházejí všude na Zemi stejné. My zjistili, že to není pravda. I když by jim podmínky na severu vyhovovaly, nedovedly se po celé zeměkouli rozšířit,“ říká vědkyně a dokazuje, že její výzkum je v jejím podání nejen zábavný, ale i užitečný. Rozsivky po sobě zanechávají křemičité schránky, které se nerozpadají, a tak na nich vědci mohou mapovat vývoj klimatu až od doby ledové.

A jaký je život v Antarktidě? „Letos tam budeme tři měsíce v létě, tedy od ledna do dubna. Masarykova univerzita má úžasnou stanici na ostrově Jamese Rosse. Je tam všechno, co potřebuje vědec ke své práci, ale i dobré pokoje, kuchyň, infrastruktura,“ popisuje Barbora. Když ale sbírají vzorky na druhé straně ostrova, stráví i několik dní pod stanem. „V létě to není tak hrozné, v Antarktidě je tehdy kolem nuly. Navíc máme špičkové vybavení. Ve skutečnosti mi v srpnu v Čechách pod stanem byla často větší zima,“ culí se vědkyně s dlouholetou zkušeností ze skautských táborů a výprav, které jí přinesly nejen terénní dovednosti, ale i třeba schopnost organizace a managementu.

„Pozor si musíme dávat na počasí. Naštěstí už je tam trochu lepší satelitní internet, a tak náčelník může zkontrolovat předpověď. Taky nikdy nesmíme nikam chodit sami, máme vysílačky a GPS. Stalo se, že někdo ve vánici vyšel ven jen pár metrů do kontejneru s potravinami a trvalo mu v mlze a vichru několik hodin se vrátit zpátky,“ popisuje Chattová. Na antarktických ostrovech může vítr dosahovat až rychlostí kolem 250 kilometrů za hodinu: to je asi dvojnásobek nejsilnějších projevů vichřice, která do Čech dorazila minulý víkend.

Počasí může pozdržet i samotný přílet do Antarktidy. „Dopravu zajišťuje vojenské letectvo nebo námořnictvo. Minulý rok odlet kvůli povětrnostním podmínkám odkládali docela dlouho. Ale s tím se nedá nic dělat a musí se s tím počítat,“ tvrdí bioložka. Tento rok expedici přepraví z Chile ledoborec. „Cesta trvá čtyři a půl dne. Pro mě s mořskou nemocí to bude jako věčnost,“ směje se.

Na expedici, která začne v lednu, už je pomalu čas se balit. Pro vědkyni, kterou její práce skutečně naplňuje a na terénní práci se těší, je to dobrá zpráva. Mrzí ji vlastně jen jedna věc. „Moc ráda snowboarduju, ale tahle sezóna bude teda fakt slabší,“ uzavírá Barbora se smíchem.

Klíčová slova: science slam, barbora chattová, rozsivky, antarktida, polární expedice

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář