20.05.2019 18:33


Na práci tatérky je nejlepší poznávání nových lidí, říká Anna Truksová

Autor: Vendula Kocandová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Dvacetiletá Anna Truksová se již rok věnuje tetování. Jejími klienty byli zpočátku zejména známí z rodného Žďáru nad Sázavou. Chodí do třech různých zaměstnání, od dubna k tomu na živnostenský list přidala ještě tetování v Brně. „Nedokázala jsem si představit, jestli se v Brně uchytím. Jenom přece je zde velká konkurence. Sice jsem tady krátkou dobu, diář mám ale plný,“ říká Anna Truksová. 

Anna Truksová ve svém tetovacím salonu. Foto: Vendula Kocandová

Brno – Anna Truksová bydlí ve Žďáru nad Sázavou, dálkově studuje obor knihkupecká a nakladatelská činnost na střední škole v Brně. Kromě tetování má i tři různé brigády: prodej dárků a suvenýrů, obsluha v kavárně a restauraci. Do budoucna doufá, že by se tetováním mohla živit naplno.  

Jak jste se dostala k tetování?

Vždycky říkám, že tomu chtěl osud. Sklony jsem ale měla už odmala, kdy jsem pořád kreslila, malovala a tvořila. Počáteční impuls byl asi ve druháku na střední, kdy jsem si sama nechala udělat tetování a chtěla si to zkusit. Od té doby jsem o tom pořád všem říkala a po maturitě mě k tomu přemluvil přítel. 

Na tetování mají lidé stále odlišné názory. Jak se k vaší práci postavili rodiče?

Mamka se ode mě nechává tetovat dost často, takže si myslím, že je za to ráda. Taťka je flegmatik a nevadí mu to, malovat na něj ale nesmím. Horší je to u prarodičů, kterým nevadí moje práce, ale spíš tetování, které mám na sobě já sama. 

 

TETOVÁNÍ JAKO ZAMĚSTNÁNÍ

Jaké dovednosti jsou potřeba k tomu, aby mohl člověk tetovat?

Záleží, co přesně chce člověk dělat. Pokud jde spíše abstraktním směrem, tak stačí přirozená představivost. U realistických věcí je to už trochu složitější a je potřeba umět malovat. Jenom přece, když se maluje na papír, dá se to vždycky vygumovat, ale na kůži se to už nijak nepředělá. 

Kde berete klientelu? Vím, že o sobě dáváte vědět na Instagramu, ale ještě někde jinde?

Nejčastěji je to opravdu Instagram, protože tam je největší reklama a dosah příspěvků mezi lidi. Potom je to o kontaktech. Někoho potetuju, ten se pochlubí kamarádům, kteří se mi pak ozvou, že by taky něco chtěli. Webové stránky jsou podle mě v dnešní době už takové tabu, mladí lidé používají více sociální sítě. Navíc mohou tvorbu dlouhodobě sledovat.

Dá se touto prací uživit nebo k tomu musíte dělat ještě něco dalšího?

Tetování je ošemetné zaměstnání, protože jeden měsíc může mít člověk spoustu klientů, ale ten další už třeba žádného. Od toho se samozřejmě odvíjí cena, kdy tatéři na živnostenský list mají ceny prostě vyšší. Já to v současné době nedělám na plný úvazek, momentálně mám ještě tři brigády. 

Máte nějaký salon, ve kterém tetujete, nebo zvete klienty domů? 

Zatím jsem měla prostory u nás v kavárně, ve Žďáru nad Sázavou, kde jsem pro práci měla vyhrazenou jednu místnost. V poslední době ale trávím hodně času v Brně, takže jsem se rozhodla najít salon. Je v takovém komplexu společně s kadeřnictvím a kosmetičkou. 

Kolik času zabere udělání jedné kérky?

To záleží na mnoha aspektech. Nejvíc jde samozřejmě o velikost, protože se může jednat o deset minut nebo třeba i o tři hodiny. Potom taky záleží na místě, kam se tetování dělá, nebo jestli se prostory vybarvují. Například příteli jsem tetování dělala tři dny. Bylo to na paži, a navíc ještě vybarvovaný, a protože jsou tam nějaké slabiny, tak jsme to nemohli udělat naráz. 

 

ČLOVĚK SI MŮŽE VYBRAT, JAKÝM STYLEM SE NECHÁ TETOVAT

Na Instagramu máte napsáno, že tetujete handpoke i machine. Jaký je mezi tím rozdíl?

Handpoke je tetování ručně, jde o vpichy jehlou a trvá to značně delší dobu než strojkem neboli machine. Podle mě je to osobnější technika a vhodná pro lidi, kteří chtějí vytetovat něco s hlubším významem. Problém je, že se toho lidi víc bojí.

Jakým stylem nejraději tetujete a proč?

Momentálně asi strojkem, protože je to rychlejší a můžu se u toho víc odvázat. Záleží ale i na lidech, většinou si o nich zjišťuji nějaké informace, význam jejich tetování a pak jim podle toho navrhnu, jak bych to chtěla tetovat. 

Jaký styl preferují klienti?

Rozhodně tetování strojkem. Jak jsem již říkala, handpoku se lidé bojí. Z vlastní zkušenosti musím ale říct, že to oproti strojku bolí minimálně. 

 

ZKUŠENOSTI, DOJMY A POCITY

Sama máte spoustu tetování. Má pro vás každé nějaký význam?

Rozhodně nemá. Jak jsem se dala na tetování, tak si během volných chvil dělám návrhy na papír. Občas se mi stane, že se mi to tak zalíbí, až si to vytetuju sobě. Nějaké samozřejmě význam mají, ale není to nic hlubšího. Já kérky beru spíše z estetického hlediska. 

Zkoušela jste nejdřív tetování sama na sobě, co to bylo? 

Moje úplně první tetování bylo handpokem, kdy jsem si na nohu udělala takový malý trojúhelníček. Potom jsem stejný udělala i mamce. Nejhorší ale byl ten první vpich, na to už nikdy nezapomenu. 

Jaké to bylo, když jste tetovala poprvé někoho jiného? 

První byla mamka a říkala jsem si, že v případě nezdaru to nějak spravím. Byl v tom takový klid, že jsem se ani moc nebála. Z cizích lidí to byl kamarád, který chtěl tetování na prsty. Byla jsem strašně vyklepaná a měla jsem strach, jak to dopadne a co na to potom řekne. Nejzajímavější na tom ale bylo, že vůbec nebral v potaz, že s tetováním začínám. Já sama bych asi člověku důvěru nesvěřila, kdybych věděla, že tetuje týden.

Nechávají si klienti dělat návrhy od vás nebo přicházejí se svými?

Většinou mi řeknou, co by kam chtěli vytetovat, ale návrh toho vzhledu dělám já. Lépe se mi to tetuje. Navíc nikdo si nechce udělat úplně stejné tetování, které našel na internetu.  

Stěžoval si někdy někdo na vaše tetování?

Výhradně na tvorbu určitě ne. Spíš se stává, že jim barva vypadává. To se pak domlouváme, že jim to spravím.

Co byste poradila člověku, který jde na tetování poprvé a je v rozpacích?

Podle mě je to o odhodlanosti. Na tetování má jít člověk, který je přesvědčen o tom, že to opravdu chce. Pak už jde asi jenom o strach z bolesti. Je třeba myslet na to, že se to dá vždycky skončit a dodělat třeba jindy. Myslím si ale, že to nikdy není tak hrozný, aby se to nedalo vydržet. 

 

TETOVÁNÍ JAKO FORMA TERAPIE

Existují nějaké motivy, které děláte nejraději?

Nejraději dělám abstrakci, třeba nějaké čáry, a pak asi různé kytky. Nejlepší jsou ale takové motivy, které člověku dávají smysl, mají nějaký hlubší význam. Nedávno jsem tetovala klukovi vlčí mák a chtěl ho kvůli dědovi, protože je to symbol, který s ním má spojený. V takovou chvíli jsem ráda, že něco tak důležitého můžu vytetovat právě já.  

Co vám na práci tatérky přijde nejzajímavější?

Měla bych asi říct, že to kreslení. Ve skutečnosti mně ale přijde nejlepší poznávání nových lidí. Když jdete po ulici, tak se s člověkem nezačnete jen tak bavit. Takhle jste s někým sama, v jedné místnosti třeba dvě hodiny a máte možnost se dozvědět spoustu nových věcí a příběhů. Je to taková terapie. 

Máte nějaký umělecký či tetovací sen?

Co se týče tetovacího snu, chtěla bych, aby za mnou chodili lidi, kterým se líbí moje tvorba a chtějí kérku výhradně ode mě. A další sen, který asi s naším tématem nemá moc společného, je napsat knížku. Ještě nevím, jestli to bude knížka pro děti, detektivka nebo román, ale chci, aby tam byly i moje kresby. 

Klíčová slova: tetování, tatér, Anna Truksová, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.