17.03.2013 16:43


Na podzim se řecký čas naplní, říká ekonom Lubor Lacina

Autor: Martin Vojáček | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Ekonomika

Ekonom z Mendelovy Univerzity v Brně je k současné situaci na evropských trzích skeptický. V rozhovoru pro Stisk potvrdil, že předpovědi o dalších deseti letech v recesi nejsou přehnané. Eurozónu jako mrtvý projekt nevidí, ale Česká republika se k ní podle něj dříve jak v roce 2018 nepřipojí.

Je česká ekonomika v krizi?

Rozhodně ano.

Kdy se to může změnit?

Obávám se, že se situace hned tak nezlepší. Bavíme se o dalších pěti možná i deseti letech v krizi. Politici musí najít odvahu k dalším tvrdým reformám, které razantně sníží sociální výdaje. Jako příklad bych uvedl německé reformy Gerharda Schrödera z roku 2005. Ten snížil množství peněz na sociální systém. Potom sice nebyl zvolen, ale jeho reformy už nikdo nezrušil. Dnes z nich Německo těží fungující ekonomikou a nízkou nezaměstnaností. I kdyby ale dnes někdo něco začal měnit, tak se efekt nedostaví hned.

Kvůli výdajům se státy ve velkém zadlužují. Od koho si peníze půjčují?

Zvláštní pozici má Japonsko, které dluží vlastním občanům, ale v evropském prostoru si vláda půjčuje od bank či jiných soukromých fondů. Tyto instituce tedy drží většinu dluhů. Problém nastává v situaci, kdy například německá banka drží řecké dluhopisy. V případě, že by aktéři odmítli Řecko podpořit, by stejně musela vláda Německa dát peníze bankám, aby nepadly.

Lubor Lacina, ekonom z Mendlovy univerzity v Brně, Autor: Martin Vojáček

A co kdyby je nechala padnout?

Nedokážu si představit, jak by ekonomika bez bank fungovala. Pak nevím, čím bych zaplatil letenku či chléb v supermarketu. Žádnou alternativu pro banky nemáme, jinak bychom je padnout nechali.

Není potom chování bank v rozporu s tržními mechanismy, když se mohou spolehnout na veřejné peníze?

Tady bych vyzdvihl americkou vládu, která šla jinou cestou než sypáním peněz institucím. Za vložené prostředky požadovala akcie, které po zotavení může s úrokem prodat zpět bankám. Stát na tom získá a banka nepadne, takže existují i tržní cesty a ty jsou mně osobně bližší než bezhlavá finanční podpora.

Mohou státy své ohromné dluhy někdy splatit?

Těžko se dá tento problém řešit bez razantního snížení výdajů. Lidé jsou zvyklí na bezplatnou lékařskou péči a podobné výhody. Pokud by existovala politická vůle, pak by to šlo, ale na snížení standardu není společnost připravena, proto se problém stále odkládá.

Kdy někdo přijde a bude po zemích požadovat navrácení svých peněz?

Taková situace možná nastane v Japonsku, kde dluhopisy drží samotní občané, kteří mohou prostředky žádat v důchodovém věku. To může být velký problém, ale v Evropě je situace jiná, protože státy nedluží lidem nýbrž soukromému sektoru. Banky budou chtít zadluženým zemím půjčovat i nadále, protože si v takové situaci mohou účtovat mnohem vyšší úrok. Pak se ale některé státy dostávají do začarovaného kruhu vysokých úroků. Při jakékoli snaze se stále více zadlužují.

To se děje v Řecku?

Ano.

Má potom smysl posílat do země další prostředky?

Ekonomicky to smysl nemá. Ty důvody jsou ale politické, protože se do projektu Evropské unie investovaly nějaké peníze a dnes si unie kupuje čas, než najde mechanismy k řešení. Pro běžného člověka se může zdát, že jde o velké peníze, které do Řecka jdou, ale v kontextu velikosti evropské ekonomiky jde téměř o okrajové výdaje.

Kdy se tento čas naplní?

Myslím, že po německých volbách v říjnu letošního roku. Německo podpořilo nalití peněz do problémových zemí, aby situaci před volbami uklidnilo. Po vytvoření nové německé vlády čekám, že se problém Řecka začne řešit.

Takže si nemyslíte, že by Řekové svůj dluh mohli splatit?

Sami od sebe asi ne. Je pravda, že se podařilo nějaké reformy prosadit. Ty by mohly v budoucnu ekonomiku stabilizovat, ale nedá se čekat, že problémové země jako Řecko či Španělsko se z krize jen tak dostanou. Řešení tak zřejmě přijde právě z Německa, které si krizí prošlo dříve a vyřešilo ji zmiňovanými Schröderovými reformami.

Co by se stalo, kdyby se Řekové vrátili k drachmě?

Došlo by ke znehodnocení měny o více než padesát procent. Řecký dluh je v eurech. To znamená, že by byl najednou dvojnásobný. Takto skokový nárůst by vedl k ohromné inflaci a toho se děsí i samotní Řekové.

A jaké je jiné východisko?

Je možné vytvořit novou měnu. Severní státy jako Belgie, Nizozemí či Německo by se vzdaly eura a vytvořily jakési „euro2“. Jižní státy by tak platily stejnou měnou, která by ale tímto krokem patrně oslabila. Ve státech periferie by navíc zrychlila inflace a kombinací těchto dvou faktorů v rozumné míře by se mohlo dařit dluh splácet.

Poškodilo by to vyspělé státy?

To určitě, jenže nikdo nedokáže určit, do jaké míry. Existuje riziko, že by šly země nové měny hodně dolů a proto se toto rozhodnutí nedá udělat ze dne na den.

Euro v ČR? Ne dříve, jak v roce 2018.

Je pro Českou republiku v současnosti výhodou, že stojí mimo eurozónu?

Na toto téma jsme dělali kdysi analýzu s nerozhodným výsledkem. Myslím, že i dnes by to vyšlo podobně. Tím, že euro nemáme, moc netrpíme, ale zase z koruny nějaké velké výhody taky nemáme.

Měli bychom o euro usilovat?

Hlavně bychom měli otevřít na toto téma seriózní diskuzi, která mezi politiky ani mezi ekonomy není. Dnes se podobné myšlenky rovnou zavrhují s tím, že se politická podpora nenajde. Silný vliv na to má bankovní rada České národní banky, kterou jmenuje prezident a která je dnes složená z lidí, kteří euro zavrhují. Tím ale neříkám, že je to dobře nebo špatně.

Kdy se v této diskuzi může něco změnit?

Postupně se bude obměňovat složení zmíněné rady ČNB, kromě toho budeme mít novou vládu. Podle mého soudu euro můžeme přijmout nejdříve v roce 2018.

Máme tedy podepsat alespoň fiskální pakt?

Za mě ano. Zavážeme se v něm k zodpovědné finanční politice, což nám přinese stabilitu. Kromě toho by podpis přinesl účast na vrcholných jednáních o evropské ekonomické politice. Dnes stojíme mimo a máme jen právo být informováni. 

Lubor Lacina

Narodil se 19. února 1969 v Přerově.

Pracuje jako vedoucí ústavu financí na MZLU. Je členem Euroteamu, působícího při Evropské komisi.

V roce 2009 získal titul Jean Monnet Chair in European Economic Studies.

Je ženatý, má dvě děti.

Klíčová slova: krize, eurozóna, euro

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.