30.11.2020 20:10


Na názor odborníků kašlu. Pro mě je důležité, co si o nás myslí zákazník, říká čokolatiér

Autor: Veronika Franková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Vlastní čokoládovou manufakturu v horském městě Jeseník. Za svůj život vystřídal řadu povolání. Od malička ho zajímalo umění. I to teď určitým způsobem promítá do svých čokolád. Marcel Šos popsal, jak se z vyučeného elektrikáře může stát čokolatiér.

Marcel Šos při výrobě ovoce v čokoládě na akci. Autor: Archiv Tančírny v Račím údolí

Jeseník – Od roku 2016 podniká a sám vyrábí čokolády, krémy, pralinky a mnoho dalšího z kvalitních kakaových bobů. Pandemie koronaviru zasáhla i jeho malou jesenickou manufakturu, ve které pracují pouze ve dvou lidech. „Začal jsem se orientovat na internet a teď se ukazuje, že to byla správná volba," říká čokolatiér Marcel Šos.

Narodil jste se v hornickém městě Zlaté Hory. Nesnil jste o tom, že budete také pracovat na šachtě?

Ne, nikdy jsem tam pracovat nechtěl. Mně vždycky vonělo papírnictví. Pamatuji si, že když jsem jako malý jezdil na prázdniny k dědovi, tak jsem chodil do jednoho obchodu a jen nasával tu vůni. Koupil jsem si vždy nějakou tužku nebo papír. Rád jsem kreslil a celkově mě to táhlo k umění.

Proč jste tedy vyučeným elektrikářem?

V šedesátém osmém měl otec problémy, takže jsem se nedostal na střední školu. Chtěl jsem na stavební, právě protože tam bylo rýsování a kreslení. Nakonec jsem se vyučil elektrikářem v Litovli a poté si střední školu dodělal.

Jak se tedy z elektrikáře může stát čokolatiér?

Já jsem si nikdy nemyslel, že budu jednou vyrábět čokoládu. Chtěl jsem hlavně pracovat sám na sebe a nebýt na nikom závislý. Paradoxně jsem předtím vždy dělal buď pro město, nebo pro stát.

Z jakého důvodu jste nebyl spokojený s prací, ve které máte nadřízeného?

Pracoval jsem mimo jiné jako vedoucí kulturního střediska ve Zlatých Horách, a poté v informačním centru v Jeseníku. Postupně jsem zjišťoval, že práce pro lidi, je to nejhorší, co může být. Nelíbilo se mi, jak se do toho promítá politika. Navíc, ve veřejných funkcích musí člověk jít s davem, jinak to nejde. Jenže já se nikdy nebál vyjádřit svůj názor, a na to jsem pak vždycky doplatil.

Takže jste se rozhodl podnikat. Proč právě čokoládovna?

Jakmile jsem dal výpověď z práce, začal jsem přemýšlet, co budu dělat dál. Chtěl jsem si založit firmu, která bude vyrábět od nuly. To znamená, že na začátku máte například zrní a na konci z toho bude chléb. Měl jsem v hlavě myšlenku výroby kosmetiky, třeba přírodní mýdla. Už jsem měl i nakoupenou literaturu. Moje manželka má ale ráda čokoládu a ten nápad mi neustále podsouvala. Takže vlastně vyrábím čokoládu kvůli lásce k ženě.

Jaký je váš vztah k čokoládě?

Já ji nikdy moc nejedl. Občas mám chuť na něco sladkého, tak si kousek dám. Mám rád kakaové boby, sušené plody, a hlavně miluju naše mini fíky v čokoládě. To je pecka. Sním ale maximálně jeden za den.

Vymýšlíte si příchutě čokolád sám?

Ano, to mě moc baví. Jsem hlavně nadšený, když nějakou příchuť vymyslím a ona lidem chutná. Máme šest originálních receptur, které nedělá nikdo jiný. Například vyrábíme čokoládu s názvem Mlsný Buddha. Ta byla první, kterou jsem vymyslel.

Kolik času trvá, než vymyslíte nějakou příchuť?

Moc dlouho ne. Já si to nejdřív vymýšlím v hlavě. Teď jsem třeba už asi dva roky chtěl udělat pivní čokoládu. Nechci ale dělat věci jako každý druhý, proto jsem se do toho zatím nepustil. Už mám ale vizi a myslím si, že to bude skvělé.

Jak vaši malou manufakturu ovlivňuje pandemie koronaviru?

Normálně jsme tu dva. Nyní je kolegyně doma, protože má nemocnou babičku a bojí se, že by jí případně mohla nakazit. Tak vyrábím sám. Máme zavřeno, ale prodáváme přes internet. Minulý rok jsem rozjel e-shop. Je totiž několik cest, jak začít podnikat v tomto oboru. První možností je najmout si lidi, kteří jezdí po republice a nabízejí výrobky po obchodech. Z Jeseníku je to ale do jakéhokoli velkého města poměrně daleko, tak jsem hledal jiné řešení. Rozhodl jsem se orientovat na internet. Oslovuji i různé společnosti, ke kterým bych se chtěl jednou dostat. Něco bylo už ve fázi domlouvání, koronavirus ale všechno překazil.

Pomáhá vám nějakým způsobem stát?

Ne. Dostal jsem na měsíc velmi málo peněz, a více jak polovinu stejně musím dát na odvody. Udělali z nás živnostníků pitomce. Snažím se, abych přežil, ale stát mi opravdu v ničem nepomáhá.

Chtěl byste čokoládovnu rozšířit?

Ani ne. Nestojím o to, aby celá republika prodávala moje čokolády. Maximálně bych zaměstnal ještě jednoho člověka. Myslím si, že jsme výjimeční hlavně tím, že děláme netradiční věci v menším množství. Lidé sice o nás moc neví, ale to chce trpělivost a čas.

Jaký je váš hlavní cíl?

Dělat i nadále věci naplno. Neúčastním se ani žádných soutěží. Na názor odborníků kašlu. Pro mě je důležité, co si o nás myslí zákazník.

Klíčová slova: čokoláda, manufaktura, pralinky

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.