15.05.2015 11:26


Na návštěvě u svědků Jehovových

Autor: Janošek David | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Když se řekne svědkové Jehovovi, většina lidí si ihned vybaví nevítané hosty u vchodových dveří. Tato společnost, která je v Česku registrovaná jako církev, je opředena mnoha mýty. Rozhodl jsem se tedy obrátit role a tentokrát je navštívit sám.

Brno — Mám už jen hodinu, než začne pravidelné shromáždění svědků Jehovových. Rychle projíždím Wikipedii, abych měl alespoň základní informace. Víc toho nestíhám, musím jít.

Stojím před vchodem do brněnského sálu Království. Obrněn všemi možnými předsudky nahlížím dovnitř. Dveře se otvírají a v nich stojí starší muž v obleku s připnutou visačkou pořadatel. „Dobrý den. Vás sem někdo pozval?“ ptá se. „Ne. Já jsem tu dobrovolně,“ odpovídám a vidím, že to všechny okolo překvapilo. No potěš, říkám si v duchu.

Sál Království v Brně. Foto: David Janošek

V budově jsou dvě přednáškové místnosti — nahoře a dole. Volím spodní variantu (kdybych náhodou musel utéct, tak ať to mám blíž ke dveřím). Je to dlouhý sál s řadami červených židlí a s podiem v přední části. Přednáška má za pár minut začít, tak si sedám dozadu ke stěně a pomalu začínat litovat toho, že jsem si nevzal oblek. Většina žen je tu v šatech nebo sukních, muži v oblecích. V riflích a svetru tady působím jako pěst na oko. Ostatní se zdraví a podávají si ruce, někteří i se mnou.

Shromáždění svědků Jehovových. Foto: David Janošek

„Máte tady místo?“ ptá se mě muž zhruba ve stejném věku, jako jsem já. Ne, ne, ne! „Jo, určitě,“ zdvořile odpovídám. Představuje se jako Tonda a v následující hodině a půl se z něj stane můj spojenec, který mi vysvětluje, jak vše funguje. Zároveň má potřebnou literaturu a zpěvník, který mi ochotně podává.

Přednáška začíná společnou písní, po které následuje modlitba. Poté se dostáváme k rozboru knihy Přibližte se k Jehovovi. Muž na podiu čte první odstavec z dnešní kapitoly, která se zabývá tím, jak Jehova odděluje dobré od špatného. Jakmile skončí, druhý muž na podiu se ptá na připravené otázky vztahující se k tomu, co si z dané kapitoly máme odnést do života. Všichni se tady dobře znají, takže ostatní oslovuje vždy bratře nebo sestro a celým jménem dotazovaného.  V místnosti je zhruba čtyřicet lidí, od dětí až po důchodce.

Po zhruba hodině rozboru, při kterém jsem se snažil si psát nenápadně poznámky a fotit na mobil okolí, se dostáváme k další části. Máme se rozdělit na dvě skupiny, jedna zůstává tady, druhá jde do zadní místnosti. Samozřejmě si vybírám tu druhou (v naději, že konečně uvidím něco, co znám z amerických filmů). Ale držení se za ruce v kruhu ani vymítání ďábla mě tady nečeká. Je to malá knihovna s prosklenými vitrínami a stolem uprostřed. Co jsem pochopil z Tondových slov, jedná se o teokratickou školu, kde si mladší svědci Jehovovi trénují předčítání z Bible na veřejnosti a vystupování obecně. Po každém výkonu následuje vesměs pozitivní kritika nejstaršího muže v místnosti.

Časopis Strážná věž. Foto: David Janošek

Vracíme se zpět do přednáškové místnosti. Na řadě je druhá, praktičtější část dnešního programu. Po nabídce na dvě volná místa na letní regionální sjezd, kde je zajištěno jak ubytování, tak strava, přichází vítání nových členů. „Rád bych mezi námi přivítal nového člena Petra Křenka,“ říká do mikrofonu muž z pódia a všichni začínají tleskat a otáčet se na mě. Nééé, to přece nejsem já! křičím v duchu a proklínám Petra Křenka, který je zdá se méně nápadný než já.

Následuje praktická ukázka, jak pomoci lidem poznat pravdu, když mluví jinak než česky. Na pódiu stojí dva muži, jeden „cizinec“ a druhý, který vysvětluje postup. První příklad je ruský, druhý pro změnu ukrajinský, následuje francouzština a angličtina. Starší muž vysvětlující postup nezná kromě ruštiny žádný jazyk, takže všechny situace končí předáním letáčku s internetovou stránkou svědků Jehovových. Většina v sále se výborně baví, včetně mě.

Na závěr dnešní přednášky se opět zpívá píseň a říká modlitba. Beru si své věci a loučím se. Ještě dostávám jehovistický časopis Strážná věž a jsem srdečně pozván na další shromáždění. Odcházím neokraden, do ničeho nenucen a s nevymytým mozkem (alespoň doufám). Nepřipadá mi, že by tato církev byla od ostatní něčím odlišná. Nejsou jiní, jsou sví.

Klíčová slova: svědkové Jehovovi, shromáždění, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.