24.04.2015 23:06


Na jeden večer průvodcem pro zrakově handicapovaného běžce

Autor: Papoušková Veronika | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Já i můj běžecký partner klusáme ve tmě. Ruce máme spojené gumičkou, na sobě křiklavě žluté dresy. Na mém je napsáno "průvodce", na jeho "nevidím".

Brno – Pomalu se stmívá, ve vzduchu voní kvetoucí stromy. Sportovně oblečena vyrážím ke koupališti Riviéra. Dnes večer poběžím Noční běh pro Světlušku. Mám však mnohem důležitější úkol, než jen doběhnout do cíle. Tentokrát nejde o to doběhnout první, ale doběhnout společně. Společně s nevidomým.

Přicházím ke stánku pro akreditaci, kde se mě ujme jedna z organizátorek, která mi hledá nevidomého spoluběžce, kterého mi vybrali. Přivede ke mně sympatického muže střední výšky se světlými vlasy, v ruce drží slepeckou hůl. Představí se mi jako Petr Adamec. Se Světluškou už spolupracuje několik let. Slečna organizátorka odchází, nechává nás, abychom se seznámili. Povídáme si o mém a jeho dřívějším studiu. „Víš vůbec, jak to tu celé bude probíhat?“ ptám se Petra lehce nervózně. „Ani moc ne,“ zasměje se společně se mnou. Všimla jsem si, že má na rukou hodinky, zvědavě se ptám, na jakém principu fungují. „Zmáčknu tlačítko a ony mluví,“ vysvětluje mi a názorně ukazuje.Autorka s Petrem Adamcem před startem. Foto: Jakub Venglář.

Po chvíli nás vyruší mladý kameraman. Natáčí dokument o světle a potřebuje nevidomého, se kterým by natočil, jak vnímá světlo. Petr ochotně souhlasí se spoluprací, domlouvají se na termínu. „Jsem zvyklý být takhle zpovídaný,“ popisuje s úsměvem. Zabředneme opět do hovoru, ale za chvíli nás znovu někdo vyruší, tentokrát se obrací i na mě. „Máte zájem o masáž zdarma od nevidomého?“ ptá se paní ze stánku s masážemi. Souhlasíme. Dostanu masáž krční páteře, cítím se velmi uvolněně. Možná až příliš, vždyť mám za chvíli běžet trasu tři a půl kilometru dlouhou.

Do startu zbývá čtvrt hodiny, už se setmělo a organizátoři nám nesou rozlišovací dresy s nápisy nevidomý a průvodce. Vtipkujeme o tom, jestli vůbec do cíle dorazíme celí. Větší starost než kameny a kořeny mi dělá dav, kterým se budeme při běhu proplétat. V davu se posunujeme směrem, kterým tušíme startovní čáru, ale jsme od ní příliš vzdálení. Lidí je tu opravdu hodně. „Slyšíš, co říká moderátor?“ ptám se Petra. Neslyší, stojíme moc daleko. Petr drží v ruce gumičku, která nás při běhu bude spojovat za ruce. „Tři, dva, jedna, start!“ ozve se náhle z mikrofonu. „To jako už?“ vykřiknu zoufale. Náhle se dav rozeběhne opačným směrem, než stojíme. Trochu zmatkujeme, otáčíme se vpravo, vlevo. Nakonec rychle nasadíme gumičku, otočíme se správným směrem a vyběhneme.

Cítím velkou zodpovědnost, moje oči teď slouží i pro Petra. Tak moc se soustředím, že si až po chvíli vzpomenu, že nemám zapnutou čelovku. Nevadí, na cestu nám dosud svítili ostatní. Jak jsem správně předpokládala, nejtěžší je se proplétat davem. Každou chvíli nás někdo doběhne, nebo my jeho, takže musíme průběžně brzdit nebo se vyhýbat. Uhýbáme doprava, doleva, občas do někoho lehce vrazíme. Hlásím Petrovi díry, patníky, kořeny a kopce. Ostře doprava, upozorňuji nejčastěji. „Alespoň máme jistotu, že běžíme okruh,“ vtipkuji.

Vzhledem k tomu, že běžíme každý ve své tmě, ani nevíme, jestli už jsme v půli cesty. Všimnu si, že je Petr zadýchaný. Nabízím mu, že zpomalíme. Souhlasí, ale za chvíli se opět rozběhneme. Na začátku jsme si řekli, že nechceme doběhnout poslední a Petr se nechce vzdát. „Právě jsme předběhli pár lidí,“ radostně hlásím. Za chvíli běžíme po mostě, po kterém jsme už jednou běželi. Víme, že do cíle není daleko, Petr most také poznává podle zvuku dupotu. Už jsme téměř v cíli, zpátky u hlavních stánků. Hledám cílovou čáru, ale je tu opět tolik lidí, že doběhneme pouze tam, kam nám to dovolí dav před námi.

Po cestě jsme sice dvakrát zakopli, ale naštěstí jsme ani jednou nespadli. „Myslím, že to byla dobrá zkušenost pro oba. Vždyť jsme to takhle běželi poprvé,“ říká Petr po konci běhu. Dávám mu za pravdu. Z akce odcházím s příjemným pocitem. Po celou dobu mi nezmizel z tváře úsměv. Už se těším, až do Brna přijede kavárna POTMĚ. S Petrem jsme se domluvili, že se tam opět potkáme.

Více o Nočním běhu pro Světlušku ve zprávě: http://www.munimedia.cz/prispevek/brnensti-bezci-prinesli-svetlo-nevidomym-9105/

Klíčová slova: Noční běh pro Světlušku, nevidomí, Riviéra

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.